King Skate

Tento sport mi nikdy nezaujal, ale z dokumentu sálá nakažlivé nadšení. Je to opojné, je to dojemné a je to lehce romantizované; jako každá láska, posedlost a příslušnost ke komunitě, ať se točí o trampech, rockerech nebo milovnících trabantů. V případě „skejťáků“ se přidává atraktivní ekvilibristika na kutilských prknech jako z dílny Pata a Mata, sestavovaných podle plánků v dostupných časopisech. Zajímavě protagonisté popisují pestrou skladbu prvotního „skejťáckého“ společenství, které pořádalo i letní tábory s pivem. Vedla napříč všemi sociálními skupinami, spojovalo je to, že každý byl prý originál, a díky obdivu hodnému rockových hvězd neměli o dívky nouzi. Nicméně idylické přehlídce rozesmátých akrobatů s větrem ve vlasech nelze upřít poctivost. Nehrají si na disidenty, bavilo je „provokovat fízly“, ale politické manifesty nepěstovali, spíš recesistické grotesky, jež jako kdyby vypadly z rané tvorby divadla Sklep.Celá zdejší „skejťácká“ historie byl jeden velký nekonečný mejdan, který po listopadu 1989 ztratil své původní duchovní kouzlo, protože se všichni začali zajímat jen o peníze. To je poněkud laciná tečka, jako by tvůrci nevěděli, jak uzavřít tok nostalgie, v němž se řada motivů opakuje. Ale na druhou stranu skvěle zabírá dobová muzika, která strhne i člověka, jenž na prkně jakživ nestál a film bere jako okrajovou kuriozitu. (16.04.2019)

Největším šokem je dozajisté to, že za doby studené války u nás existovali borci, kteří na Letné proháněli svá prkna, které si doma vyráběli z palet. I přes fakt, že skate segmentu rozumím stejně dobře jako problematice háčkovaných bačkor, musím definitivně uznat, že dokument je natoliko úderný, že jsem po zhlédnutí uvažoval, že si po práci dojdu jedno prkno zakoupit. Nebo vyrobit z palety. 86 % (18.12.2019)

Zaujímavý dokument mapujúci československú skate scénu. Donedávna sa mi pod týmto pojmom vybavilo Neberte nám princeznú a scéna s mladým Žbirkom v nevkusnom svetri. Bol som ale príjemne prekvapený. Dokument okrem mapovania prináša rozhovory s tými, ktorí túto scénu budovali, a to doslova. V duchu "čo nezoženieš, to si vyrob" vznikali kolieska na skate zo starých pukov alebo sa prekresľovali designy. Prekvapil aj fakt, že komanči sa k skaterom stavali relatívne pozitívne. Dobové spravodajstvo a hudba ale pôsobia fakt komicky. (23.05.2023)

Byla to jedna velká jízda. A to doslova. Zkopírovali pár amerických obrázků skejtu, doma v dílně vyrobili desky a kolečka, postavili rampy a překážky, napsali pár prosebných dopisů do velkých západních firem. A ono to fungovalo. Kolem skateboardu se v 70. a 80. letech vytvořila úzká komunita srdcařů, pro něž skate představoval svobodu, kamarády a cíle se posouvat dál. Šimon Šafránek dovedně kombinuje silné záběry z těchto let se současným vzpomínáním tehdejěších aktérů nejen na samotný sport, ale na tehdejší dobu v Československu, vztahy uvnitř komunity nebo proč někteří i přes možnosti nechtěli ze země odejít. Je obdivuhodné, jak dokonale Šafránek proniká do této subkultury a přenáší její atmosféru na plátno. Samozřejmě k tomu obrovsky napomáhá skvělý výběr hudby, uslyšíme The Clash i Mekyho Žbirku. Film, jehož příprava začala kampaní na Hithitu je pro mě zatím nejpříjemnějším filmovým překvapením letošního roku. (03.07.2018)

Jakkoli jsem se u sledování tohoto dokumentu docela bavil (hlavně díky dynamickému stylu a skvělém výběru hudby) i v lecčems poučil, nesdílím většinové nadšení... King Skate je totiž pouhým nostalgickým nekritickým vzpomínáním úzkého výseku jedné komunity, u nějž paradoxně historická lokalizace - a teď mluvím o tom, jak to na mě působí z filmu, ne jak to možná bylo ve skutečnosti - vlastně nehraje významnější roli (snad jen v utužení komunity a relativním materiálním nedostatku). Z celého dokumentu mám totiž dojem absolutní selanky; žádný konflikt, žádný stres... Kromě toho se neustále mluví o svobodě, skoro o jakémsi paralelním životě vedle režimu, jemuž se skejtovalo navzdory, ale na druhou stranu se ukazuje, že když jste se vhodně formálně zorganizovali a byli s režimem konformní, tak nebyl problém vyjet na světový šampionát do Vancouveru a tam, pokud jste byli fakt dobří, rozbít bank a šampionát vyhrát... Anebo s posvěcením Strany uspořádat v hlavním městě husákovského skanzenu neoficiální mistrovství Evropy... Vlastně všechno bylo takřka absolutně fajn, dokonalá jízda; sex, chlast & skejt. Pouze v devadesátkách se to jaksi začalo kazit, protože do toho "vlezly prachy", ale bez toho - bez té jasně definované ohraničenosti - by to zpětné nostalgické vzpomínání nemělo tu správnou šťávu.__ Co dokumentu chybělo nejvíc byl právě hlubší kontext. Omezit přehnanou sebeprezentaci několika postav a ponořit se víc do života komunity se všemi problémy, které s tím souvisely. Výroky typu "když jsem narazil na skejťáka, věděl jsem, kde budu ten večer spát" jsou sice fajn, ale jak vypadala za Husáka skejťácká scéna v Brně, Ostravě, Plzni, Bratislavě nebo Košicích, to je mimo rámec filmu (asi tamní skejťáci neměli kameru...). Co se třeba povedlo Vladimíru 518 v jeho popisu městských subkultur (Kmeny), to tady prostě není. Ale vzhledem k té míře sebereflexe, to asi ani nebylo cílem - což je možná legitimní autorské pojetí, ale já jako divák mám zase právo to interpretovat jako podstatné selhání. (14.05.2019)