Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Česká veselohra o veselých i vážných sporech mezi dnešními muži a ženami. Osou filmu je příběh novátora Zacha a elektromechaničky Jarmily Svátkové. Zach, zamilovaný do svých technických dat a zlepšovacích návrhů, nevěří, že ženy jsou schopny vyznat se v těchto problémech, zvláště když u Jarmily objeví zálibu pro poesii a hudbu, pro niž on sám prý nemá čas. Dochází proto mezi nimi k četným rozepřím; když se však skupině inženýrky Marie, v níž pracuje i Jarmila, podaří zkonstruovat úmyvač nadobí, je Zach vyléčen z pověry, že ženy nemají technický" mozek, a poněvadž se vlivem Jarmily změní i jeho odmítavý poměr k poesii a hudbě, nic již jim oběma nebrání ve vzájemném sblížení. (Filmový přehled)

(více)

Recenze (32)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Další filmeček jež jsem viděl z edice Levných knih - filmy patří lidu. Obraz na byl jedním slovem strašný, za což však nemohlo DVD, ale soudě podle kazů původní nahrávka filmu... Očekával jsem na téma budovatelství, strana a soudruzi versus Oldřich Nový větší průšvih. Sice se z jeho úst velmi těžko poslouchá (a ještě hůře se mu věří), že je dobrý soustružník a člověk jen velmi těžce zkousává jeho zájem o utahovačku matic a pneumatická kladiva... Přesto tam toho nebylo až tak moc aby se to dalo šoupnout k jasnému bodovatelskému škváru pasetátých let. O vůdčí roli strany tu např. vůbec nepadne ani slovo. Oldřich Nový sám, vede tým technického oddělení fabriky a tak v kravatě, koženém sáčku a v kalhotách stále působí jako ten předválečný svůdník a džentlemen, obzvláště když ve filmu jezdí v kabrioletu a cestuje letadlem. Pravda v radiovce a montérkách se zde také mihne - bohužel. Film ani není tak o plnění plánu a pětiletky, jako spíš o počínající emancipaci žen v továrnách. Ty když mohou dělat u soustruhů či řídit parní lokomotivy chtějí doma stejně odpočívat jako muži a domácí práce si dělit...To je asi také ústřednímmotivem celé této ,,taškařice". Snímek se dá pohodlně shlédnout bez větší újmy, už jen díky Oldřichu Novému, ze kterého na vás i v šedivých padesítých létech stále dýchá kouzlo a poetika první republiky... Smutno je člověku kdy si asi přestaví jak bylo panu Novému v těchto rolích..... * * ()

kaylin 

všechny recenze uživatele

Já vím, že to je strašné v tom, jak to propaguje rovnost, která vlastně nikdy pořádně neexistovala, což je patrné i v současnosti, je to hodně agitační, a vůbec příběh je strašně banální, ale ono je vidět, že se ti herci prostě snažili a že Oldřich nový chtěl pořád hrát, i když role dostával špatné. Chtěl jsem vědět, jak to dopadne, i když to bylo zřejmé. Pravda, ta radost z práce je místy hodně ubíjející. ()

Reklama

Oskar 

všechny recenze uživatele

Když byl Oldřich Nový připraven o své Nové divadlo (pozdější Semafor), jako bolestné mu soudruzi přiklepli funkci vedoucího dramaturgické skupiny na Barrandově. To byl danajský dar. Nový se zpočátku domníval, že se vyhne vyloženě budovatelským filmům a prosadí neutrální hudební komedie. Budiž mu ke cti, že si k tomu přizval schopné spolupracovníky. Díky němu se na Barrandov dostali např. František Kožík, Oldřich Kautský, Alfréd Radok, Ota Hoffman nebo Adolf Branald. S nimi rozpracoval řadu scénářů, které byly jeden po druhém zamítány: adaptace Zázraku v Těpicích od Achille Gregora, pohádková komedie Bubáci a hastrmani podle Josefa Lady, Chléb a písně, film, který O.N. s Branaldem psali pro Jiřího Krejčíka atd. Všechny tyto projekty padaly pod stůl s tím, že na veselohry není čas a je třeba točit politicky uvědomělé snímky. Takže prvním filmem této skupiny se stala slavná Štika v rybníce, film tak nebetyčně socialisticky hloupý, že se mu posmívala už tehdejší kritika a později se stal raritou každé videotéky. A v podobném duchu se nesly i ostatní až k Hudbě z Marsu, po které Nový dramaturgování nechal. Slovo dělá ženu je film, který vstoupil do dějin jako "ten s Oldřichem Novým v montérkách". A je to vážně zvláštní pohled. Nový si uvázal ke krku šátek, byl dokonale upraven a montérky se pokusil uplatnit se stejnou elegancí jako druhdy žaket. Navíc se ten film poněkud absurdně snaží o dialogy á la Tracy-Hepburnová na téma souboje pohlaví a výsledek je legrační úplně jinak, než být měl. Vážně tragikomický opus, lepší zapomenout. 20% ()

Brejlil 

všechny recenze uživatele

Slovo dělá ženu je film skorem nehodnotitelný. Oldřich Nový, a nejen on, do něj soustavně propašovává cosi z elegance první republiky a zároveň neustále idealizuje dobu kolem sebe. Ať už je to byty a jejich zařízením nebo kabrioletem, ve kterém se vozí, pořád jde o eleganci a kultivovanost. Na druhé straně bylo nutno zabudovat do filmu povinné nadšení a víru ve světlou budoucnost. Ne že by se to úplně tlouklo, ale příliš to nefunguje. Ty závodní dechovky, dělníci pracující od nevidím do nevidím, stále vpřed bez ohledu na cokoli pod moudrým vedením Stalina a Gottwalda (jejich portréty jsou často přítomny v mnoha zasedačkách apod.), i těchto průvodních znaků si užijeme do syta. Přesto jde o film celkem rozumný, s propagandou spíše podprahovou a s celkem nadčasovým poselstvím. ()

farmnf 

všechny recenze uživatele

vitekpe nazývá tento film Zběsilostí. To sedí. Na onu Zběsilost se můžeme dívat ve dvou rovinách. Komunistický škvár strašlivých rozměrů, kde se to emancipovanými soustružnicemi jenom hemží a zlepšovatel Zach (Nový) je vylepen na nástěnku stejně jako Josef Visarjonovič. Úderníci prakticky nemají žádné starosti, tak doma drhnou podlahy a vaří. O vše ostatní se stará závod a strana. Komunistické ženy jsou emancipované, působí antisexuálně a zdůrazňují svoji těžkou úlohu-ze strojíren k plotně. Však píší verše "Stroje zpívají". Hudbou strojů je v závěru pohlcen i zlepšovatel Zach. Rovina 2. Někde jsem četl, že náš přední romantik filmu Oldřich Nový právě v těchto letech byl již nemocen, bez prostředků k životu a hlavně neměl na nákup léků (bylo mu 53 a absolvoval koncentrák) . Komunisti se rozhodli, že mu Kristiána osladí. Proto tedy takových sraček natočil několik a dokonce spolupracoval na scénaři. Byla to od rudých vrahů nesmírně propracovaná pomsta. Proto je tento film zároveň i velice smutný. ()

Galerie (1)

Zajímavosti (4)

  • Ve filmu přišly ženy s nápadem na „myč nádobí“,  tedy 30 let po zahájení prodeje myček pro domácnost v USA. (sator)
  • Ve filmu se objevuje Barrandovské koupaliště, které bylo o tři roky později uzavřeno. Vznikalo v letech 1929–1931 v místech bývalého vápencového lomu. Byl zde první závodní bazén v Československu. Architektem areálu byl Václav Kolátor. Kromě skokanského můstku tu též bylo deset tenisových kurtů, loděnice s jachtami a kánoemi, písečná pláž s plovárnou, restaurace, klubovna na pontonech, basketbalové a volejbalové hřiště. Kapacitu mělo 4 tisíce lidí a pamětníci vzpomínají, že voda tam byla ledová. Majitelkou je Dagmar Havlová, manželka Ivana Havla. (sator)
  • Poslední film pro herečku Marii Blažkovou. (M.B)

Reklama

Reklama