Režie:
Josef MachScénář:
Ivan OsvaldKamera:
Jan RothHudba:
Julius KalašHrají:
Saša Rašilov st., Jarmila Kurandová, Rudolf Hrušínský, Antonín Šůra, Stanislav Fišer, Alena Kreuzmannová, Ludmila Vostrčilová, Robert Vrchota (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Bývalý vrchní oficiál a nyní úředník bytového úřadu Odon Tříška je svérázný domácí diktátor, dbající na dobré mravy v rodině a pečlivě vykonávající práci. Leč přijde den, kdy se nervově zhroutí pod návalem razítkování. Rozhodne se získat ztracenou rovnováhu na dovolené, samozřejmě uprostřed početné rodiny. Netrvá dlouho a rodina, provázena řadou trampot, odjíždí na venkov, aniž tuší, že trable teprve začínají. Po nepříjemné peripetii v penzionu Harmonie se celá rodina včetně náhodného spolucestujícího Veleby ocitne v Kyšicích, kde jsou omylem považováni za očekávanou žňovou brigádu. Předseda Národního výboru rodinu okamžitě zapřáhne, a tak je pan oficiál nucen pomáhat při svážení obilí. Ač se zpočátku vzpírá, nakonec nejen přiloží ruku k dílu, ale dokonce najde v práci na poli zalíbení. Spokojeny jsou i jeho dcery Slávka a Boženka, které se zamilovaly, jedna do poručíka Vrány, který se svou jednotkou pomáhá při žních, a druhá do Veleby. Nakonec se zdá, že na čerstvém vzduchu pan Tříška zapomene na nevyrovnaný nervový stav, a on uvažuje, že by se do Kyšic odstěhoval na penzi. (TV Nova)
(více)Recenze (113)
Príjemný povojnový film, ktorý dnes už ničím neoslní, okrem tej pohodovej atmosféry a potmehútskym mentorovaním. Produkcia je dobrá a technicky je všetko tam kde má byť. Snahu o komédiu však kazí údernícka nálada a žiarivé zajtrajšky, keď napriek tomu, že sa nič nedarí, ide všetko ako po masle a nakoniec sa na dobré obráti. V tomto smere sa všetci herci chovajú skvele, hoci je tu dosť omladiny. Rudolf Hrušínský však už má skúseností dosť ale Jarmila Kurandová, známa predstaviteľka babičky, prekvapivo ešte len začínala. ()
Přiznejme si to, je to agitka, ale je to dobrá agitka. Tedy ani ne tak díky pojetí režiséra Macha, ale díky naprosto výbornému Sašovi Rašilovovi, jehož komediální talent byl ve filmu tak málo využíván, když pominu komedie Přijdu hned a Hostinec U kamenného stolu. Právě Rašilov povýšil jinak ne moc pestrý námět na dobrou komedii, které jasně vévodí. ()
Jedna z prvních komediálních agitek. Po Jindřichu Plachtovi (a jeho panu Novákovi) se také Saša Rašilov musel přizpůsobit nové době. Pan oficiál Tříška i samotná účast Rašilova jsou spíše jakýmsi kompromisem mezi dřívějšími veselohrami a socialistickými agitkami. Saša Rašilov moc filmových příležitostí neměl, a tak je vzácná každá příležitost vidět ho v akci. Rukávy se zde nevyhrnují až tak vysoko a celé to budování probíhá v únosné míře. Nebýt vtlačení vojáků do příběhu a hudební soutěže na konci filmu, neměl bych v zásadě, co namítnout. ()
Povinný dějinný optimismus a budovatelské nadšení přímo vyvěrá z tohoto filmu plodného prorežimního režiséra Josefa Macha, v němž se ovšem ještě snoubí přesahy obou tak nekompatibilních dekád, tedy poválečná komunistická ideologie a propaganda s předválečně motivovanou hlavní postavou, totiž bodrým neurotickým (malo)měšťákem, oblíbeným charakterovým typem prvorepublikové kinematografie. Komunistický režim prostě ještě nestačil úplně utáhnout ideologické opratě. Ovšem ta typizovaná zápletka, podobná třeba obdobně vystavěnému Andělu na dovolené a horách, kdy se starý mrzout zprvu příčí budovatelskému duchu, ale později obrátí a najde cestu k pracujícímu lidu, který si nakonec navíc získá jeho srdce, je už přímo učebnicová. Ona také agitace v této době byla považována za základní umělecký prvek filmu. Rodinné trampoty oficiála Tříšky jsou vlastně taková typická ,,machovina" - prorežimní veselohra se zpěvy, zaplněná velkým množstvím různorodých charakterů, která dnes již působí spíše naivně, než nebezpečně... ()
Hodnotit tenhle film vůbec není snadné. Na jedné straně ho lze označit za "bohapustou agitku" a na straně druhé se lze oprávněně rozplývat nad skvělými hereckými výkony, výbornou režií atp atd... K tomu prvnímu je nutné říci, že to vlastně ještě není klasická komunistická agitka a odráží spíš ještě náladu předchozího období "třetí republiky", kdy se na jedné straně vesele a nesmírně rozsáhle znárodňovalo, z pohraničí byli vyháněni, okrádáni a mnohdy i přímo vražděni Němci, lidové soudy šmahem odsuzovaly k smrti domnělé i skutečné zločince, zatímco jiní váleční zločinci zůstávali bezpečně nepotrestáni, ale na druhou stranu to zároveň ještě nebyla komunistická totalita, spíš něco jako dosti okleštěná demokracie s mnoha "specifickými prvky". Že film odráží navzdory roku vzniku přesně tuhle dobu dobře ukazují zobrazované "předúnorové" reálie. Ostatně i dle mezititulků uváděných v úvodu se má zjevně odehrávat v létě roku 1947. Hlavním "agitačním cílem" zde také není primární budování socialismu, netepou se zde "kapitalistické zlořády", pouze se horuje pro dosídlování pohraničí, které je zde v rozporu s realitou líčeno neskutečně nekonfliktním a idylickým způsobem. Prakticky jediné s čím je zde nutné bojovat je déšť. Nejsou tu "zlatokopové" odvážející z domků "po Němcích" cokoliv trochu cennějšího, nejsou tu rozhodně ne idylické vztahy jež dosidlování pohraničí přinášelo, příliš se tu nezmiňují ani obrovské problémy se zásobováním atp atd. Jen tak na okraj je asi třeba říci, že roku 1946 na mnoha místech vskutku neměl obilí kdo sklidit, neboť starousedlíci kteří je ještě na podzim roku 1945 či v brzkém jaře 1946 zaseli se v létě 1946 už tísnili v mnoha uprchlických táborech v Německu, případně v Rakousku. Na sklízení tohoto obilí byla opravdu nasazena armáda, navzdory tomu se ovšem v žádném případě nepodařilo sklidit všechno a na mnoha místech zralé obilí prostě uschlo a shnilo na polích. A to byl jen drobný úvod k tomu, jakou neskutečnou devastaci tyhle vysídlené oblasti prodělaly v následujících desetiletích... Pokud zůstaneme u té druhé, podstatně příjemnější stránky věci, Saša Rašilov je v roli přepracovaného úředníka vskutku k zulíbání a i ostatní herecké výkony jsou naprosto skvělé. Také Machova režie je výborná a film obecně svou vysokou řemeslnou úrovní navazuje na to nejlepší z Prvorepublikové (a protektorátní) kinematografie... Celkový dojem: 80% Nad barvotiskovou agitkovitostí je ovšem při tom nutné "poněkud" přivřít oči. Realita vysídleného pohraničí byla odlišná doslova o 180°... Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Radek99 ()
Galerie (6)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (14)
- Film se měl původně jmenovat „Obžínky“, ale tento název připadal režiséru Machovi příliš krotký. (raininface)
- Vozidlo, kterým rodina prchá z hotelu Harmonie ráno po zjištění, že ve městě jsou vojáci, je německý druhoválečný polopásový tahač DEMAG 7. (VinceCZ)
- Diváci i kritici měli problémy s příjmením hlavního hrdiny Tříšky (Saša Rašilov st.). Domnívali se, že jeden z háčků je přebytečný, proto psali a říkali Tříska. Slovenští novináři dokonce uváděli jméno v podobě Třístka. (raininface)
Reklama