Zapadákov

Road movie o cestě nikam a lásce nelásce. Života moc neznalá zrzka Holy má chuť objevovat svět dospělých po boku svého 'James Deana' Kita, jenže tak radikální změnu asi neočekávala. Přichází o všechno a nenalézá nic, dokonce ani tu lásku, o kterou zpočátku stála. Je to pro ni jen něco jiného, co už ji začíná nudit .. (10.11.2013)

Martin Sheen tam všechny frajersky zabíjí a má divnou holku, který je všechno jedno. V celym filmu je kladenej velkej důraz na přírodu, ale to neznamená že je to nějaká ekologická agitka. Na konci je super honička s takovejma oldschool kárama. Dostávalo mne, že když Sheena na konci chytěj, tak se s nim ty policajti kamaráděj a dobrácky spolu kecaj :) Dnes by to už natočit nešlo. (29.12.2008)

Už jsem si zvykl, že Terence Malick vypráví své příběhy neobyčejně podmanivým způsobem. Ale i přesto mi Zapadákov vyrazil dech. Antiteze Dostojevského, reinkarnace antické tragédie, šíré pláně jihozápadu a do toho vybrnkává Carl Orff. Je až s podivem, kolik si toho právě ze Zapadákova odnesli jiní a snad i slavnější režiséři. Malickův debut je inspirativní cestou do pekel, která však nikdy nebude lemována dobrými úmysly, což Kit v podání uhrančivého Martina Sheena věděl už od začátku. (31.01.2010)

Tak tomu se říká debut! Natočit tenhle příběh kdokoliv jiný, vznikla by nejspíše jen další, o něco krvavější variace na Bonnie a Clyda, jenže Terrence Malick si s ním pochopitelně poradil po svém. Spíše než na zabíjení, pocity viny a podobné věci klade důraz na vztah dvou lidí, různé podoby lásky a na sepjetí s přírodou (pasáže s přebýváním v lese a s jízdou pustinou jsou skvostné) a odloučení od civilizace. Herce nechává hrát tak, že člověku ani nepřipadá, že hrají, a všechno dovede završit prďáckou auomobilovou honičkou. Jasných pět. (24.07.2011)

V dekádě mezi Bonnie a Clyde a Takovými normálními zabijáky debutoval právě ryze spirituální režisér Terrence Malick. Už tehdy hledal Boha kombinováním zkoumání existence Zla (Ďábla) a tvůrčí oslavy krásy přírody, optikou velkého režiséra dvou základních konstant tohoto světa. Velmi zajímavá road movie Dostojevského střihu, ovšem pozorovaná jaksi nezúčastněně, z dálky, bez angažování se, navíc zločin tu neprovází pocit viny. Zvláštně romantický film se silným mužským hrdinou a neopomenutelným ženským prvkem, v němž muž je hybatelem děje a žena naivně smýkaná a přispívající uchopení filmu svým vnitřním monologem (kterýžto umělecký prvek použil i ve svém dalším filmu Nebeské dny). Velkou část prožitku pak tradičně tvoří opravdu vynikající hudební složka. (08.04.2013)