Posedlost

Zničujúce a spaľujúce. Herecký koncert Juliette Binoche a Jeremyho Ironsa (v podporných rolách potom zaujmú Miranda Richardson a Peter Stormare) pod pôsobivou taktovkou európskeho režiséra Louisa Mallea. Znepokojivý príbeh verzus jedny z najprirodzenejších sexuálnych scén kinematografie. Hlavne kvôli ním dávam 70%. (30.10.2004)

Představte si situaci, kdy měsíce, roky a desetiletí vysíláte signály, že umíráte žízní, a okolí vám setrvale servíruje chleba v očekávání, že za to budete vděční. A zčistajasna se neznámo odkud zjeví neznámo kdo a podá vám plnou sklenici. A teď mi upřímně odpovězte, budete v té chvíli přemýšlet, zda vám po tom doušku nezůstane na patře hodně hořká pachuť? Chcete-li můj odborný názor, když srdce/níže umístěné orgány zavelí, rozum je v prdeli... a my s ním. Staré rčení, že nikdo není ostrov, v tomhle případě nabývá na smutném významu, uragán nemá problém zplundrovat celé souostroví. Při pohledu na Ironsovu sto čtyřicátou sedmou a přesto ohromující inkarnaci sexuálního štvance (pardon, muže zmítaného osudovou vášní) a znepokojivý androgynní půvab mladé Juliette jsem si nebyla jistá, po kterém z nich bych skočila dřív, při sledování příběhu jsem na povědomých místech nostalgicky přikyvovala a v duchu si říkala, že koneckonců vzpomínat k stáru na pracovní úspěchy by bylo depresivnější... (04.07.2012)

Chladná a upjatá posedlost se zvířecími prvky - jak jsem čekala... Juliette Binoche nemám ráda, ale snažím se být nezaujatá a přitom doufat, že ji "přerazí" Jeremy Irons, případně mu ještě někdo z přítomných helfne, což se ukázalo být marným přáním, vzhledem k obsazení nedochůdčete Gravese. Ale zpět k Juliette, která jen stvrdila dojem, který ve mně filmové Francouzky vzbuzují - mám z nich pocit, že fungují pouze jako múzy, přízraky, výstavní exponáty, případně bytové doplňky než jako skutečné ženy a v této poloze jsou k dispozici snad jen jako konverzant k nóbl večeři či uhrančivá fatálka na odvážnou postelovou scénu... No nic, to jsem trochu odbočila. Shrnu to - víc vzruchu by skutečně neškodilo, Irons - slušná hra ksichtem, hudba - příjemná, jako bych slyšela L'eté indien ve zpomaleném aranžmá, šumné interiéry i exteriéry a status "když musíš, tak musíš"... akorát že ve spojení bez přítomnosti hliníku, který byl následován i ostatními chemickými prvky... do Humpolce, předpokládám. (10.11.2014)

Čo všetko môže spôsobiť vášeň. Dráma založená na komornej atmosfére, napriek tomu dosť silnej na to, aby ste z toho mali hlavne k záveru skutočne úzko. V mnohých scénach chýbali dialógy, čo ich robilo ešte intenzívnejšími a som rada, že práve v tých sekvenciách nechali vyniknúť emócie. Mam trochu problém s J. Binoche (ktoru mám však inak vysoko v rebríčku a je mojou obľúbenkyňou) ako Femme Fatale, ale to je skor subjektivne vnimanie. (19.12.2020)

Malle si před natáčením snímku zřejmě poklábosil se sousedem Verhoevenem, který mu poradil pár tipu a triků ze Základního Instinktu, protože jinak by snad ani nebylo možné, aby se podařila v tak nenápadném a ve finále spalujícím a osudovém snímku tak geniální femme fatale Juliette Binoche, která má ten unikátní dar, že umí hrát pohledem a tak skvěle navozená, stupňující se atmosféra neodvratitelné pohromy. Finále je exploze emocí, která bravurně kontrastuje syrovému, čistě fyzickému začátku. Málo znamý film, přesto však prvotřídní záležitost, takový ten xtý zapadlý klenot. Instinkt je však rozmáchlejší, vulgárnější, dravější a ještě o trochu lepší. (27.05.2016)