Šťastný to muž

Mít štěstí a dokázat být šťastný jsou dvě různé věci. Peter Sidenius nechtěl být šťastný, protože to neuměl a protože nevěřil, že může být šťastný. Když na štěstí narazil, začal pochybovat a co měl, zničil. Dnes bychom jeho přístup označili za toxický, na konci 19. století a s brutálně přísnou náboženskou výchovou, se dá jeho chování pochopit. Zbytečně budu přemýšlet, co udělal zle, mě vychovávali lidé, kteří byli fajn, zatímto Peter (ve filmu častěji Per) měl za otce jutského vikáře a náboženského fanatika, jehož představa, že se Peter má usmířit s rodinou neznamenala nic jiné, než, že uzná své hříchy a fakt, že snaha jít cestou vědy, byla jedním velkým omylem. Petr neznal nic jiné, než obviňování se, přísnost a bezcitnost. Přestože potkává lidi, kteří dovedou ocenit jeho inženýrský talent a ženu, která ho miluje a podporuje, nedovede s tím dlouhodobě žít. Přitom není zlý člověk a vzbuzuje sympatie. O nejstarší dceru bohaté židovské rodiny se sice začal zajímat kvůli penězům, finálně ho však zaujala svým charakterem a peníze pro něj nakonec nebyly primární. Přestože se ke svým dětem choval jako jeho otec k němu, uvědomil si to a něco (přestože ne ideálního) s tím udělal. Úplně na konci tohoto 162 minutového dánského realizmu se dokázal omluvit. Vyrůstal v krutě nepříznivém prostředí a čase, nalezl však určitou lidskost. (17.08.2023)

Dĺžka mi neprekážala, film ubehol ani neviem ako. Názov Šťastný muž sa mi však k tomu  vôbec nehodil, keďže Per šťastný nebol  a ani to nevedel. Dúfala som, že v záujme naplnenia svojich snov prejaví kúsok pokory, ale kým k tomu dospel, bolo už neskoro. A sklamal ma koniec, keď odkázal to málo čo ušetril svojej bývalej snúbenke a nie vlastným deťom. (07.10.2023)

Děj je krásný, celý film uteče jako voda, ale na konci jsem cítil hořkost, jak dokáže náboženská demagogie, nepokora a sobectví zničit život člověka. Na konci jsem 2 x ukápnul slzičku: když mu synek přinesl ten nový mlýn a když mu bývalá snoubenka řekla, že by neměnila. Kvůli těmto dvěma scénám stálo za to vidět celý film. (11.11.2019)

Šíleně dlouhé, ale pěkné. Per pochází z velmi chudé rodiny, jeho otec je náboženský fanatik a despota, přesto má docela velké sebevědomí. Zamíří si to do skoro nejbohatší rodině v Kodani a poblázní hlavu nejstarší dceři. Když má ale dojít na lámání chleba - ke svatbě, stane se něco ... ale na to se opravdu podívejte sami a u filmu vydržte. Konec je taky velmi dobrý. (07.02.2022)

„Jsi takový dobyvatel světů. Jsi vskutku…šťastný muž.“ Bille August znovu nezklamal, ačkoliv to pro mě byl dosud asi jeho nejméně vyrovnaný film. S hlavním hrdinou jsem začal sympatizovat hned od první promluvy s otcem. Inteligentní, ambiciózní a svobodomyslný snílek, jehož neklidná, zraněná duše nemohla najít pokoje. Mnohokrát se nezachoval dobře, ale pominu-li jeho sukničkářsko-prospěchářský přístup k ženám, překvapivě hodně jsem mu rozuměl. I tvrdohlavosti, hrdosti (otázka principů), zhrzenému egu či odmítání slepého uznávání autorit (a omezenosti okolí). Jeho zakořeněné výčitky svědomí, úspěšně pěstované už od dětství jeho rodinou, které opravdu nic nedlužil, mě dráždily (stejně jako ty debilní hodinky), ale některým věcem člověk zkrátka neunikne. A zdánlivě před vrcholem pak může snadno dopadnout až na samotné dno…I přese všechno jsem ho tak nějak chápal. Nemusel jsem souhlasit, stačilo mé porozumění. A smíření pak může mít mnoho podob…Slušné 4*, i navzdory velkorysé, rozmáchlé stopáži jsem se ani chvíli nenudil. (08.07.2023)