Bolest a sláva

Hned jak jsem viděla, jak je zařízen Salvatorův byt, okamžitě jsem se do toho prostoru zamilovala - a nejen to, poprvé v životě jsem zakusila silnou touhu se tam i neprodleně nastěhovat. Tak moc mi připadal nádherný! Vše tak designově zajímavé, barevně vymazlené, sladěné a neurážející. Nevyměnila bych tam ani jedinou židli. Samozřejmě to nebyl vkus najatého herce Banderase (který ovšem hrál velice hezky civilně a uvěřitelně), ale velkého Almodóvara, kterého asi budu muset oprášil a znovu se po letech podívat i na starší snímky. Krásný film, tady je dosti podhodnocen, přitom je tam spousta úžasných a silných scén. (01.08.2020)

Obávám se, že tentokrát do toho Pedro dal příliš mnoho sebe. Děj v jeho mládí se mi líbil moc (skvělá Penélope), v současnosti lze maximálně vyzdvihnout herecký výkon Antonio Banderase (film jsme viděli v sobotu večer v Brně v den, kdy byly vyhlášeny výsledky v Cannes), jinak je to ale dějuprosté, předvídatelné a poněkud se opakující. Alespoň já jsem v tom cítil návrat k Pedrovým snímkům konce osmdesátých let, samé buzny, drogy, Madrid. I když jsem moc chtěl, nebavilo mě to dost. (26.05.2019)

Na Almodóvarovi je krásné, že své filmy točí jako volný autorský seriál. A pokud opět spolupracuje s Antoniem Banderasem a Penélopkou Cruz, tak je to jako shledání se starými známými. Čili základní komfortní pocit je zaručen. Vše ostatní je podružné a přesto opět skvělé, autobiografické, plné nostalgie, vzpomínek, filmového zákulisí... Nechybí nečekané lásky. Za mě spokojenost. (03.07.2022)

„O nocích, kdy souběžně mívám různé bolesti, věřím v Boha a modlím se k němu. Když cítím jen jednu bolest, jsem ateista.“ Aneb když se vám vybaví vzpomínky, které zažehnou novou jiskru…Od Almodóvara jsem už nějakou tu chvíli nic neviděl, tak jsem byl zvědavý, jak na mě nejnovějším počinem zapůsobí. A zřejmě má očekávání byla příliš vysoko. S tím, že se určitá témata v jeho filmech opakují (a tento není výjimkou) problém nemám, takový Woody Allen to tak má také. Ale chybělo mi víc šťávy, emocí či třeba „divnosti“, tedy věcí, kterých mi režisér nabídl dost v jiných svých snímcích. Taková Cruz má až trestuhodně málo prostoru, takže to musí všechno táhnout Banderas, s jehož postavou jsem ovšem trochu zápolil (chvílemi se mi do něj dařilo vcítit, místy mně naopak byl dost vzdálený). Ale zásadní problém s filmem mám ten, že zatímco výjevy z minulosti mě bavily, u těch současných můj zájem spíš opadal (krom rozhovorů s matkou, kterých bych snesl i víc). Hudba či kamera film zvedají na lepší průměr, výš ale nejdu. (29.12.2019)

Tak Pedro tentokrát uspokojí skôr tých svojich fanúšikov, ktorí majú radšej jeho pomalšiu a menej extravagantnú tvorbu. Pritom ale scenár nie je tak priamočiary, ako sa zdá počas pozvoľného plynutia deja. Skáče sa po časových osiach a na záver si Pedro pripravil jedno slušné prekvapenie. Všetko je ale vďaka tempu veľmi prehľadné a zrozumiteľné. Spočiatku sa hrá aj na komediálnu nôtu, ktorá začne byť časom trochu repetetívna, koniec sa ale nesie v emocionálnejšej rovine. Za mňa spokojnosť, ale Bolesť a sláva nie je film, ktorý bude režisérovými fanúšikmi prijatý jednoznačne kladne. (22.05.2019)