Nahota

Takové filmy už nevznikají a obávám se, že už se nikdy točit nebudou. Naštěstí máme archiv a čas od času se podaří objevit nějaký zajímavý kousek. Tento je unikátní zejména výkonem Petra Čepka, který je excelentní. I přes záplavu šedi je několik scének evokující zlatou vlnu a nejen díky tomu se vyplatí na něj podívat. (09.05.2016)

Poměrně smutný psychologický snímek o tom, že "někdo k sobě přitahuje štěstí, někdo neštěstí." Konstatování Vlado Müllera "špatně jsme se narodili," je přitom charakteristické snad pro všechny výraznější postavy filmu (snad s výjimkou moudré "paní domácí" v podání kouzelné Jarmily Kurandové). Určitě to platí jak pro mladého vězně Jana alias "drsňáka", jehož matka, jak říká "byla kurva a otce nezná", tak pro krásnou ale osamělou učitelku Jarmilu, která se "bojí milovat, jen se mučí a čeká až jí někdo vysvobodí." Oba jsou sami, a hledají zpřísněnou duši, přesto to jejich vzájemné sbližování je dost složité (až trošku zdlouhavé). A nemá žel ani žádné nadějné vyhlídky, i když v to oba moc doufají. Petru Čepkovi byla ta role snad psána přímo na tělo, jeho charisma je neskutečně silné. Silný je i hlavní (trošku překvapivě pozitivně laděný) hudební motiv, který v sobě nezapře typický rukopis Luboše Fišera. (20.02.2018)

Petr Čepek se coby sirotek potácí životem odnikud nikam a tak trochu"roste pro šibenici". Je nesnášenlivý, nečitelný a prchlivý. Nikdo se k němu nemůže dostat blíž, jelikož nikomu nevěří, nikoho k sobě nepustí. Střídá ženy, ty se na něj lepí, chtějí ho změnit, nebo mu aspoň pomoct. Hledá své rodiče a při té pouti prochází životy jiných lidí. Ta setkání jsou středobodem filmu, který jinak nemá výraznou dějovou linku a jede ve stylu "nepropadejme žádné naději". Hrdina potkává stejně ztracenou učitelku ve vesnici, kde žila jeho matka. Naučit se ale v sobě najít a ovládnout city je pro něj velmi těžký úkol. Snímek je typickou ukázkou Čepkova herectví, Kristina Hanzalová s hlasem "Angeliky" Libuše Švormové zdatně sekunduje. Takové filmy se už dnes netočí a je to škoda, rád bych jich podobného ražení užil víc. 85% (03.05.2011)

Roku 1970 uz ficala normalizacia /vdaka Moskovskym Protokolom 1968 / naplno, ale aj tak vznikali fajne filmy. Ovsem tento k nim rozhodne nepatri. Co k tym kvalitnym filmom potom patri? Ciastocne Zinkova veza Martina Obleceneho, dalej Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku, pripadne Hogo Fogo Homolka od Papouska. Film Nahota je len taky normalizacny vyplach, mlady vazen sa vydava do miest, kde stravil mladost, stretne samicu ........ takyto scenar bez pardonu vyplodim aj ja na dvojvrstvy Harmasan pocas sracky na hajzli /pripadne v kadibudke/. 25 % (02.11.2013)

"Nahota" ve svých nejsilnějších momentech připomene poetiku nové vlny, ale jedná se opravdu jen o dozvuky. Daleko více snímek signalizuje filmařské tápání, které bude v následujících letech naši kinematografii provázet - zde se to projevuje převážně obsahovou prázdnotou a neschopností něco sdělit (film postrádá výraznější myšlenku). Čepek jako vždy výborný. 6/10 (26.12.2009)