Indiáni z Větrova

S postupujucou normalizaciou zacali popri kvalitnych reziseroch /Vavra, Lipsky, Menzel/ tvorit aj sudruhovia neschopni reziseri. Krasnym prikladom moze byt Matula, ale chodit netreba prilis daleko /Vojtech Trapl a dalsi/. Pribeh je prilis detsky, siti na deti a na detske vnimanie sveta. Herecke vykony su tragicke, snad len Somr a Mistrik vedeli hrat. Rezia hrozna, scenar je uplne demetny a nepomoze ani zasadit dej do pohranicia s Nemeckom. 5 % (21.01.2014)

Viděla jsem kdysi dávno jako odrostlé dítě a pamatuju si, že se mi to líbilo. Hlavně Michal Dymek 😉 a ty vztahy mezi dětmi. Propagační téma služby pohraničníků jsem tehdy nějak nevnímala a pokud, zapomněla jsem na to. A teď to vidím jako babička a jsem v šoku. Třetí hvězdička je opravdu jen očima tehdejšího dítěte. (27.08.2023)

U mně se nesl celým filmem smutný osud dětí, které dospělí odloží jako štěňata. Tohle se už netočí, a tím nemyslím pésáky , které Jiří Dienstbier odzbrojil v roce devadesát. Na tohle můžou koukat klidně i menší děti, které zaujme zábavná forma děje, ale zároveň si uvědomují tu hroznou bezmoc dětí bez rodičů. Moto i pointa velmi silná, zpracování občas zakulhá. 4. (25.07.2019)

Hrozné je, jak ti naši normalizační >umělci< dokázali zneužívat i malé děti. Ten film sám o sobě je zoufale průměrný, byť to téma dětí v dětském domově mohlo být zajímavé, muselo by však být jinak a !nepoliticky! podáno. Takto do důsledku vzato je ten film vlastně takový propagandistický hnus pro mládež, natočený s cílem vychovávat tu šťastnou novou stádní generaci pro pseudosocialistický husákovský ráj. Nakolik se to povedlo, je bezesporu vidět na generaci dnešních třicátníků a čtyřicátníků... Jó, nakonec stačí se podívat na zdejší hodnocení. Hnus relativizmus... :-( . . . Jedna hvězdička jen za některé ty dětské nevinné výkony... (29.01.2006)

Na tomto počinu nemrzí ani tolik vytýkané dobové normalizační kulisy, spíš naivita a nereálnost prostředí dětského domova. Děti deprivované nedostatkem lásky netvoří takové idealizované party, romské zastoupení je mnohem větší a pochopení personálu (nejen pro vojenské vlčáky) mnohem menší. Strhat by se dalo na tomto snímku kde co. Přesto 5* bez mrknutí oka. Proč? Protože podobné pochopení pro dětské vnímání světa se už dnes nevidí. Protože velký příběh lásky a přátelství nepotřebuje reálné kulisy, ale reálné emoce. Protože kamera je občas nádherně melancholická. Protože muzice Ursinyho je ponecháno hodně prostoru a téměř klipový střih ji v takových chvílích umocňuje. Protože oba dětští herci jsou výborně vybráni i vedeni. Protože jsem u toho filmu plakal před lety a nyní jsem plakal zas. Protože tohle je velké drama v pozoruhodně nedramatických kulisách. Není až tak důležité, jak vyprávíte, máte-li o čem. Napadá mne, že za sterilitou současných filmových dramat stojí absence opravdovosti základní jednotky dramatičnosti - lidského vztahu. (21.02.2021)