Indiáni z Větrova

STOJÍ ZA TO VIDĚT: Pod rouškou příběhu o "spřátelení chlapců a děvčat z dětského domova, s chlapci a děvčaty, kteří nejsou z dětského domova, za pomoci hodného starého psíka", je vymejvárna o tom, jak je super žít v zemi obehnané ostnatými dráty. Chrání nás před narušiteli! A kdyby chtěl někdo z našeho ráje ven, máme statečné pohraničníky, kteří s ním zatočí, když takového nevděčníka děti z Větrova napráší. (mrtví na čáře se do příběhu nějak nevešli)... ..PS: hvězdy jsou za dokonalou ukázku skryté propagandy. (22.03.2015)

Na tomto počinu nemrzí ani tolik vytýkané dobové normalizační kulisy, spíš naivita a nereálnost prostředí dětského domova. Děti deprivované nedostatkem lásky netvoří takové idealizované party, romské zastoupení je mnohem větší a pochopení personálu (nejen pro vojenské vlčáky) mnohem menší. Strhat by se dalo na tomto snímku kde co. Přesto 5* bez mrknutí oka. Proč? Protože podobné pochopení pro dětské vnímání světa se už dnes nevidí. Protože velký příběh lásky a přátelství nepotřebuje reálné kulisy, ale reálné emoce. Protože kamera je občas nádherně melancholická. Protože muzice Ursinyho je ponecháno hodně prostoru a téměř klipový střih ji v takových chvílích umocňuje. Protože oba dětští herci jsou výborně vybráni i vedeni. Protože jsem u toho filmu plakal před lety a nyní jsem plakal zas. Protože tohle je velké drama v pozoruhodně nedramatických kulisách. Není až tak důležité, jak vyprávíte, máte-li o čem. Napadá mne, že za sterilitou současných filmových dramat stojí absence opravdovosti základní jednotky dramatičnosti - lidského vztahu. (21.02.2021)

Hodně citová záležitost. V mládí jsme si hráli na všechno možné. Vstupem do dospělosti se všechno mění. Už si člověk nehraje, neskáče jen tak, neplazí se po zemi. Všechno je jakoby složitější, i když to vlastně není pravda. Indiáni z Větrova jsou pro mě citovkou, vzpomínkou na mládí, kdy jsme měli zcela jiné "starosti". No a ten závěr filmu. Achich. (25.03.2012)

No ano. Máme tu film pro děti, starší roku 1989, jsou tam pohraničníci, tedy to proklejme ve jménu pravdy a lásky a svrhněme do Tartaru! Je sice fakt, že indiáni byli rudoši, tedy název filmu je nemístný, protože tady jsou rudí úplně všichni. Z několika scének a hlášek jsem šel málem pod stůl. :) Ten film je úžasnej, Zinnerová uměla, viděl jsem jako malej a líbilo se znovu. Až vám zase bude někdo tvrdit, jak je ten film taková a maková propaganda, kašlete na něj. Jen se shovívavě mrkněte na jeho krátké kalhoty, a následně mu jednu vražte, možná to ho naučí pokoře. Protože dát tomuhle míň než dvě * může jen naprostej debil. Že.. (31.01.2016)

Přiznávám že tomuto dílu nadržuji (níže vysvětlím proč) a odpouštím mu jak vypráví o hodných pohraničnících, kteří hlídají, aby nikdo neutekl z naší krásné socialistické země. Strejdové pohraničníci na ně pošlou vycvičené pejsky, aby je roztrhali, nebo je rovnou zasypou dávkou ze samopalu. To vám samozřejmě ve filmu neukážou, možná tak rozborku a sborku toho samopalu v kasárnách. Bez hnusného politického tónu, by to byl zajímavý film s dobře hrajícími dětmi, melancholickou atmosférou a smutnou hudbou. A teď k tomu proč tomuto filmu nadržuji. Z prostého důvodu, točil se u nás doma. Bitva ve filmu byla v písečném lomu za naší vesnicí u odstaveného strýcova bagru. Vlčák patřil pánovi z naší ulice, kterého jsem s jeho psy vždy vidíval chodit kolem našeho domu, protože generaci za generací profesionálně cvičil další a další vlčáky a myslím, že tam chodí dodnes, ale já už tam nejsem. Dokonce si ve filmu zahrál zlého pána na kterého zaútočí hodný pes. Některé děcka ve filmu mluvijá našim nárečím a vrchol nostalgie tomu nasadili filmaři, když indiánský náčelník Přemek měl rande s Lidkou „Lehkým vánkem“ a sedli si na pokácený agác před naším vinným sklépkem. Ve filmu sem nehrál jedno z děcek v komparzu eném proto, že sem byl eště hodně malušenký. (07.05.2023)