Nadosmrti spolu

Dánové dokáží vždy zaujmout i překvapit. Originalitu upřít nelze. Žánry se po cca patnácti minutách střídají a ačkoli se to postavami v příběhu nehemží, pocity nudy divák nezakouší. Oba hlavní představitelé oslňují svojí výstavní angličtinou a uvěřitelným projevem lidí, kteří ztratili vše, ale získali jeden druhého. Závěr navýsost dojemný umocněný Adagiem, které mi zní v hlavě i hodinu po závěru. (24.01.2021)

"Vědomí odchází, nicota přichází..." POZOR, tohle není HOROR, ani zombárna. V zabedněném bytě s Karen a Johnem neztrácejte čas, pokud jste sami zabednění (viz Radek99), zbytečně vám pak při plivání na film vyschne patro. A prý že se v tom střídají "nesourodé" žánry. Ale to v životě přece taky! Romantika začínajícího vztahu, černý humor sousedských vztahů v činžáku, drama ubíjejícího, již roky trvajícího nenaplněného manželství i tragedie zemřelého dítěte. To poslední je strašné, mnohem horší než jakákoli možná apokalypsa za dveřmi bytu. O tom film ve skutečnosti je, milé děti, žádný "zombie subžánr". Drama jak řemen, uprostřed sobecké, cynické a černohumorné, v závěru pak překlopené do naprosto morbidní romanťárny, zdánlivě bezútěšné, ale ve své podstatě hluboce lidské. Mít někoho, s kým budu až do smrti... Manželé coby dvě "zombie", s již mrtvým mozkem (viz starobní strašák největší, alzheimer), připoutaní řetězy a jejich ruce svázané lepicí páskou, aby se nepustili ani pak, když jejich vědomí odejde do temnoty... A do toho Mozart, tyhle skladby. Neskutečný zážitek a husí kůže jak struhadlo. Kolik hvězd? Celý vesmír. (25.02.2023)

Když jsem si telefonoval s uživatelem Claudel a v rámci našeho filmového pokecu mě upozorňoval na tento kousek na HBO GO, tak mě během hovoru nedošlo, že jsem Antonio Tubléna dokonce videl osobně na jednom fesťáku. Takže, protože teď máme s Claudelem mírové období a nejsme v nějaké zásadní filmové rozepři, nakonec jsem se na film vyhrl a rozhodně nelituji. Je to multižánrovka jak prdel, opravu to co vypadá ze začátku jako dusná vztahovka se po chvíli mění v černohumornou komediii atd, atd až to končí u nádherného vlastně jednoho z nejsilnějšího romantického zakončení co jsem kdy viděl, opravdu tomuhle se říká láska, no trošku extremní, ale láska. Antonio Tublén ani na po druhé nezklamal a vysekl hodně originální kousek. (30.01.2021)

Takový tichý, málo známý filmík, který konečně vtipně pojal zombie apokalypsu u mladého páru (jejich denní jóga, zásoba drog, krádeže sousedovic oblečení...). Má to rychlý začátek prošpikovaný vtípky a fakt jsem se od srdce smál, některé situace byly neskutečně lidsky stupidní a komické. Do půlky si zachovává takový komornější přístup, což je možná trochu škoda, ale postupem času dal film neuvěřitelně prudce nohu z plynu a veškeré komediální prvky zmizely, naopak je vystřídalo sáhodlouhé drama až do závěrečných titulků. Jednotlivé části byly dobré, kdyby se jen přenesly na film a utvořily konzistentní celek, takto rozhozené na komediální a drámovou půlku mi to prostě strašně nesedlo. Nehledě na to, že prvky zombie apokalypsy zde nebylo využito ani na minimum a konec byl až moc klasický. (01.06.2019)

Milé překvapení z Dánska. Příběh se zaměřuje na smutný pár, který je nedaleko od rozvodu, ale kvůli nepříznivým podmínkám ( Právě vypuklé zombie apokalypsy) jsou nuceni držet spolu, aby přežili a zároveň se sblíží a snaží se zachránit si manželství. Film je plný černého humoru a párkrát jsem se vyloženě smál nahlas. Velmi vtipné mi přišlo odkrývání manželčino tajemství ( Co schovává tajně celou dobu ve skříňi je vyloženě k popukání), Film také obsahuje kreativní nápady a dojde i na nevítané hosty, díky kterým nepříjemné dusno visí ve vzduchu. Zombie jsou zde bohužel jen na okraj, ale i tak se mi velmi tahle Dánská nezávislá záležitost líbila. Nebude to pro všechny, ale pokud se naladíte na tón filmu budete se slušně bavit. S hororem to však společného moc nemá. 75% (28.05.2019)