Ženy v běhu

Do kin chodím převážně na horory. Novodobá česká tvorba zrovna dvakrát neláká, ale protože mě přítulkně překecala udělal jsem vyjímku. A to i přesto, že jsem měl čest s filmem " Život je život " který M. Horský natočil v roce 2015. A to byla velká katastrofa. Ve finále ale musím konstatovat, že mě " Ženy v běhu " neskutečně překvapily a nakonec jsem návštěvy kina vůbec nelitoval. Je to takovej milej příběh, kterej zbytečně netlačí na pilu a přesto v sobě skrývá spoustu vtipných scén a hlášek. Chválím i výběr herců a to jak se svých rolí zhostili. Vhodně byla zvolená i muzika. Za mě prostě nečekaná spokojenost a proto dávám 5 hvězd. Určitě jsem tenhle film neviděl naposledy. Podle mě je to jeden z nejlepších, českých, komediálních filmů za poslední dobu. (10.02.2019)

Ženy v běhu aneb Film smrdící hormony. Film nalajnovaný jako rovná trať na sto metrů, teda 42 kilometrů. Povrchní, laciný, prvoplánově veselý, místy úchylný a nechutný, občas příjemně odpočinkový. Tenhle typ filmů je mi něčím nesympatický. Vadí mi na nich skoro vše. Ale co to je? Jeden punťas za Martina Hofmanna. Jinak je celý film bez dechu. (29.10.2019)

Takhle nějak by asi vypadala "filmová" verze seriálu Ulice. Konvenční a podbízivé snad na všech úrovních (filmařsky, hudebně, ideologicky), snažící se skrze oblíbené a sympatické herecké tváře a řešení čistě vztahových peripetií v tom nejodlehčenějším možném duchu navodit v divácích za každou cenu pocit pohody. Samozřejmě to chápu, protože na divácké masy (nejen ty české) tohle logicky spolehlivě funguje. A nejspíš by to fungovalo i na mě, kdyby to bylo skutečně vtipné (a ne jen rádoby vtipné) - zasmál jsem se stěží pětkrát, většina "fórů" mě svou zoufalou obyčejností nechala zcela chladným. Ale nejvíc mě na Ženách v běhu (které samozřejmě skoro vůbec nejsou o běhu) štve ta zjevná snaha nenaštvat ani jednoho průměrného Čecháčka (v tomhle filmu na žádnou minoritu, natož trochu drsnější či jakkoliv nekorektní vtip, opravdu nenarazíte). Jenovéfa (jedna z mých platonických lásek) s Polívkou jsou ale hezký pár, to zase jo. 50 % (07.09.2020)

Přeju tomu filmu úspěch a je super, že na český film přijde přes 1,5 milionů diváků. Ale zároveň mám s tím filmem morální problém, a vlastně mi po doukání bylo dost smutno. Asi to ve mně zase probudilo nějaký feministický tendence, ale doháje, tohle fakt mohl napsat jen chlap? Ale abych nekřivdila, stejně jednorozměrně jsou napsaný jak ženský, tak mužský postavy a není to tak šovinistický, jako zbytek tuzemský tvorby (mrk mrk, Kolečko). Ale sakra, to nemůže alespoň jedna z těch ženských hrdinek (vždyť tam jsou 4!) aktivně udělat něco pro to, aby se měla líp? Nejlíp z toho vlastně vychází postava té matky, ale to bude asi tím, že už je vdova, a že její jediný životní cíl už není jenom se vdát nebo otěhotnět. Ale to už bych asi chtěla moc. P.S.: Polívka s tim psem asi příběhl přímo z Dánska, ne? (06.09.2020)

Když jsem nedávno šokovaně zjistil, že toto veledílo vidělo v kinech 1 300 000 lidí (btw.. ne 1 500 000, jak se vám snaží nabulíkovat CinemArt), tak jsem se na to ze zvědavosti podíval. Co na to říct? Podprůměrná a zcela předvídatelná komedie pro lidi 40+, co chodí do kina jednou za rok (takže letos to vyšlo na Běhny v žehu). Všechny postavy nesympatické a chovají se jako slepice a u většiny vtipů jsem jen obracel oči v sloup (ale nepochybuji, že kinosály se otřásaly výbuchy smíchu). Film je strašně laciný ve všech smyslech toho slova a nejvtipnější tak byly scény maratónského závodu, které byly snímány jen v polocelcích, protože produkce sehnala jen cca 30 komparsistů. (27.10.2019)