Ženy v běhu

České filmy nového tisíciletí mi vždycky jsou většinou nepříjemné, hlavně tím, že se postavy chovají tolik nerealistickým způsobem (jedna generace jako druhá). Každý je unavený, druhému hází klacky pod nohy - no jo, my se máme špatně, není-li pravda. Ale tak to není. Vždyť se ty filmy hlavně snaží řešit hlavně výrazný clash generací a připomenout, že nejsme zase tak odlišní. Ale tak to jde pořád a pořád. A tento film nevybočuje, ale přesto vidím naději. Moc přemýšlet nad realitou, jako jedna z dcer bavící se s holčičkou od naproti, to by v reálu nedopadlo moc dobře. Potom u silně tradiční domácnosti Kostkové a Vetchého, jsem zas tak nepochopil, co tím chtěli říct. Emancipovaná matka Adamovská chce splnit poslední přání zesnulého manžela Polívky, se kterým prožila skvělý život a mají za sebou mnoho společných aktivit a zážitků. Je ten film tedy o novodobém feminismu/emancipaci? Pravděpodobně ne, je kde hledat, ale ne kde najít. Nebo je, ale zas tolik to nevyčnívá. Nějaká sociální progresivita nebo jak to říct? No, netradiční páry jako Kubařová s Hoffmanem nebo Boková s Poívkou ml. (narozeným ve Švýcarsku btw :O) pravděpodobně nejsou vidět ani v hollywoodských a jiných zahraničních filmech, takže asi velký plus. Aspoň pokud nebude druhý díl a nepodělá to. Ten velký happy end příjemně zahřeje jako ne často u českých filmů, ale nutí zpětně přemýšlet nad nejasnostmi u chování jednotlivých postav. Zajímalo by mě, jak se na našem území rozšířila ta korektnost a novodobý feminismus, když s tím ‘čecholyvůd’ tolik šetří. Nebo je ta filmová tvorba jejich odezvou a snaha se vyrovnat s minulou a současnou dobou? Narodil jsem se po Revoluci, tak asi nepochopím. Ale i tak bych si jednou na tyhle otázky přál odpověď bez toho, abych to musel zažít. (25.05.2019)

Vážně jsem byl zvědavý a ve finále jsem ani moc nelitoval. Tenhle film je jednoduchý, v tom kladném i záporném významu - není téměř primitivní a zároveň je skoro stoprocentně romantický - takže už od začátku poznáte, jak věci skončí. Jen ten Martin Hofmann vypadal docela ztraceně, to bych ale přičetl mládí Martina Horského, který má za sebou jak otřesné, tak průměrné projekty (Na vodě, Láska je láska). Právě proto nežehrám, že tvůrce zobrazil jen základní lidské typy a místo sofistikovaných postav napsal roli pro praštěnou a lehce sobeckou postavu Ondřeje Vetchého a počkám si, co bude dál. Na druhou stranu je tenhle snímek víceméně spotřební zboží, ale i přesto ten miliontý divák za měsíc a něco vyrazil dech i mě. (25.03.2019)

Ženy, muži, lásky, rozchody, okamžiky štěstí, slzy smutku... a běh. Martin Horský posbíral do svého prvního celovečerního filmu všechny žádané a žádoucí ingredience, které lahodí především dámskému obecenstvu, a umíchal nenáročnou jízdu životem současných příslušnic něžného pohlaví. Což o to, legrace je to náramná, problém je v tom, že všechny dějové peripetie jsou jen trochu myslícímu divákovi jasné už od začátku a jejich vyústění potvrzuje předem připravený interpretační rámec. Důvod, proč se Ženy v běhu zařadily mezi nejúspěšnější filmy loňského roku je zřejmý – podobně jako např. starší Vejdělkova komedie Ženy v pokušení cílí na stejné publikum stejným arzenálem, tedy jednoduchým nekomplikovaným příběhem, ve kterém ženy mají vždycky navrch. (11.04.2020)

Podobné záležitosti mě neuráží, i když ten svět nepoznávám a samotný závod je naprostá fraška. Vypadá to jako lépe nasvícená Ulice, všemu kraluje Vetchého buran domácí, příběh prostřední dcery je kýč roku a začínající vztah rovnou zkopírovaný z předlohy pro Ordinaci, ale musím uznat, že pohodový život všech aktérů je skutečně nakažlivý. (23.10.2019)

Nechal jsem se zřejmě zlákat davem a po všech těch kladných ovacích, vyzdvihující Ženy v běhu, od mých kamarádů, i podle zdejšího hodnocení, nenaplnil tenhle český snímek zcela mé očekávání. Jsem rád, že to není žádný, opětovný český bizár. Koukat se na to dalo, místy to bylo pro mne i vtipné. Jsem rád, že jsem se zbavil obávané reakce u českých filmů, kdy mi je mnohdy až trapně za samotné herce. Ženy v běhu jsou nadprůměrnou komedií, která neurazí, ale ani nenadchne. (15.11.2019)