Klec

Dobrý  hlavně kvůli Kryštofu Hádkovi. Ten si  svou šílenou manipulativní  polohu přeházející od roztomilého slušňáka, slizounka až po terorizujícího psychopata dává geniálně.  Dokážu si představit, že přesně takového slušného hošíka by si každá osamělá babička ráda pustila do domu. Než se Kryštofova postava odbourá trochu to trvá, pak se ale atmosféra začne stupňovat a je z toho skvěle gradovaná podívaná  s promyšlenými opakujícími se motivy (klíče, cvrček, pláč) zakončena  znepokojivým závěrem, který neznamená vysvobození ani pro jednoho ze zúčastněných. Bohdalová velmi dobře hraje obličejem a na sklonku devadesátky mohla dostat ještě pořádnou hereckou příležitost a to ji nějak extra nemusím. Ale  tady vytvořila s Hádkem opravdu silnou nezapomenutelnou dvojici a bylo mi ctí to sledovat.  Na Svatou (která bude na ČT letos)  se těším. Protože za tuto spolupráci se  Bohdalová Strachem můžou jenom pochválit.   Jdětě blíž k oknu, je tam lepší signál. (25.03.2024)

Tak tancuj, kurva! Těžce sbírám slova i sebe samotnou po tomto skvostném snímku. Šedý byt skrývající poklad jménem Květa Galová, Jenda ze Zučic, který Jendou není a o Zučičích slyšel možná jen jednou v životě, a jeden rodokmen, který odstartuje děsivou bouři tam kdesi na periferii Prahy. Klec, ze které opravdu není cesty ven ani nazpět. (20.05.2019)

Hm, taková stoxtá česká variace na jakýkoliv americký home invasion thriller. Odhalují se samé vnější, ne vnitřní znaky. Řada nelogičností, zvláště konec, ale nechci spoilerovat (jen by mě zajímalo, jestli v noci někdo z nich usnul). V úvodu slušná kamera, tam je Strach silný v kramflecích, v bytě se to táhlo k čekanému konci. Nic nového ani objevného, nic, čím by to vyčuhovalo nad podobné filmy tohoto žánru. Ale klobouk dolů před paní Bohdalovou , v jejím věku takhle náročnou roli odehrát. A Hádek si jen zopakoval Kobry a užovky. (19.05.2019)

Kryštof Hádek už dávno není tím zelenáčem z Tmavomodrého světa. Ve filmech se otrkal a dovede uvěřitelně zahrát ledacos. Například hošíka, který navštíví starou paní v Praze, aby s ní pokecal o rodné vsi a své sestře Olině. Jenže co když je to jinak? Co když hošík chce prachy, o kterých si myslí, že je stará paní má? A co když se najednou oba ocitnout zamčení v kleci, ze které vede jen cesta skrze bezpečnostní dveře? Jiřímu Strachovi se povedlo natočit výborný thriller o tématu, o kterém se sice mluví, ale i tak si lidé pozvou domů kohokoli cizího. Jak to dopadá, víme z denního tisku... Ač nemám ráda herecký projev J. Bohdalové, tady byla skvělá. Malinko mi tu připomněla zestárnuvší Fany, což byla taky jediná role, kde ji mám ráda. Je to drama pro dva herce a oba to zvládli skvěle. Motiv cvrčka mě malinko zarazil, ale vlastně proč ne. (20.05.2019)

Epštajna asi jeho babka v mládí psychicky týrala, dost možná i pohlavně zneužívala, a taxe na ní teď vyřádil nedouckým, bezzubým a rychlokvašným rádoby psychomrdem, který by patrně skončil jako Janákův hajzlpapír někde v produkci TV Loppatov, kdyby Marek nedostal Strach. A jak víme, Bubák to má vždy pevně v uších, tudíž už po několikáté upletl z hoven Epštajnovy unylé grafomanie za každou cenu technicky, vizuálně a herecky velmi solidní bič, který ale moc nezapráská, protože materiál, z něhož byl vyroben, je řídký, nekonzistentní, nudný, bez solidnější pointy, nemá pevnost v tahu a disponuje psychologickou hloubkou pajzlového rozumbrady. Nicméně je to alespoň pořádný koncert, ve kterém excelentní Malý had (trochu tupě) týrá při domovní invazi neméně dokonalého Rákosníčka, jenž je i v požehnaném věku totální mimická puma. Čili něco jako když dirigent s absolutním sluchem a virtuózní první i druhé housle hrají nějakého zkurveného Janáčka, jehož disharmonické kompozice jsou snesitelné leda jako velmi účinný prostředek k plašení potkanů. Buď zas někdy hetero, Epštajne, z pásové rychloprodukce si uženeš leda tak pásový opar! (05.02.2020)