Reklama

Reklama

Obsahy(1)

I Jiří Menzel nesměl na úsvitu normalizace natáčet, hříchy musel vykoupit příkladným budovatelským dramatem. Mladý hrdina nachází své místo v soukromém životě i ve společnosti teprve na stavbě elektrárny. Tam, mezi opravdovými chlapy, kteří se nebojí žádné práce, nalezne navíc sílu rozejít se s maloměšťáckou rodinou své vyvolené... (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (114)

farmnf 

všechny recenze uživatele

Nejlepší budovatelský film co jen mohl být natočen. Režie Menzel. Film připravil mimo jiné půdu pro Postřižiny (točeno v Dalešicích a Kožíchovicích). Všichni na tento film zvracejí zcela zbytečně a neoprávněně. Není to primárně o přehradě. Je to o rozhodování mladého kluka, který kvůli holce chce vydělávat peníze. Navíc doma žije v hrozných podmínkách. S tou holkou to dopadne blbě. Kluk na stavbě už zůstává. Totéž se stalo mě, akorát jsem skončil na stavbě 10 km jihovýchodně. Taky jsem tam skejsnul na 30 let a taky to s tou holkou blbě dopadlo. Spíš na tom filmu hledejte krásný Svěrákův humor a nejhezčí normalizační nohy Jany Giergielové. Husák: "Slečno, my tu máme prachu. A když zaprší, je tu marast. Teď tu je tu prach. Ale když zaprší, samej marast". Myslíková hraje Marcelu. Marcela je terénní, prohlašuje o ní její manžel a ona je. Giergielová, ač neherečka tam vykouzlila postavu pražské krásky, kvůli které nejen, že se odchází na stavbu ale i skáče z Nuselského mostu! http://www.youtube.com/watch?v=lu8_LpgDZZU&feature=related ()

Master19 

všechny recenze uživatele

Jasně, nejsem blbej a chápu, že to je budovatelská agitka, ale když se nad to divák trochu povznese dá se najít spousta pozitiv: Pokud se nepletu ve filmu nezazní ani jednou oslovení "soudruhu", "čest práci" či podobná razítka režimu. Stavba nejvyšší hráze u nás je zajímavou záležitostí bez ohledu na druh papaláše který o ní rozhodl a mnoho záběrů je zajímavých s jistou dokumentární přidanou hodnotou. Tuny betonu a železa jistě nejsou ideální kulisou vztahového dramatu, ale na druhou stranu bylo to v té době reálné a i to má svou hodnotu. Humor Zdeňka Svěráka je nenápadný, ale jasné identifikovatelný, spoustu hlášek lze najít i tady v ostatních komentářích. A dostávám se k hlavním devizám filmu. Jan Hrušínský a Jana Giergielová stvořili opravdu hezkou dvojici s nábojem. Hlavně Jana je zde nádherná a je velká škoda, že to byla její jediná role. Také velká škoda, že se režisérovi nepovedlo z jejího potenciálu (hlavně nohy má úžasné) vytřískat víc, je směšné když dvojice skoro sexuje v autě za jízdy, ale doma do postele lezou oblečení od hlav k patám... Divák nemrava má smůlu. :-) Hlavní herecký prostor tak dostává postava Františka Husáka, který se toho zhostil výtečně. A nakonec, ona hlavní myšlenka "charakter a poctivá práce je víc než prachy za cenu krádeží a žebrání" je přece platná pořád, ačkoliv na to i v současném režimu spousta lidí nedbá... Hodnocení tedy trochu nadsazuji, přehlížím šablonovitost, ale pokud by tam bylo méně tatrovek a větší tlak na příběh, klidně by to mohlo odpovídat. ()

Reklama

roswelll 

všechny recenze uživatele

Krásný, jednoduchý příběh mladého muže, který odchází na stavbu vodní elektrárny, i když tím nakonec ztratí lásku své dívky, ale zachová si svou důstojnost a poctivost. Laskavý humor a příjemné prostředí při stavbě Dalešické elektrárny vytváří ze snímku velice příjemné dílo. Hláška Co jsi dělal v neděli? Stříhal jsem dětem nehty. Celou neděli? No jo, ale já mám čtyři děti, to máš 80 nehtů neměla chybu. ()

ViktorD 

všechny recenze uživatele

Tento film bývá Jiřímu Menzelovi často otloukán o hlavu za to, že to byla jeho úlitba režimu, aby mohl po nucené odmlce znovu začít točit. Osobně se domnívám, že tahle úlitba byla ze všech úliteb tou nejméně úlitebnou. Tvrdí-li dnes někdo, že je to tuctová budovatelská agitka, tak buď snímek v životě neviděl, a/nebo ho viděl, ale jen neustále dokola omílá tradované nesmysly. Jestliže film někdo zhlédne dejme tomu v roce 2080, až nebude naživu ani jeden pamětník čtyřicetileté diktatury proletariátu, bude ho sledovat toliko jako dávný příběh ze stavby Dalešické přehrady, bude udiven historickou technikou a patrně nebude rozumět sousloví „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“ (přičemž slovo socialismus/socialistický už v celém snímku nezazní ani jednou jedinkrát). A bude s to vnímat hlavně příběh dvou mladých lidí, v němž jeden z nich je hnán touhou po bohatství, zatímco ten druhý chce dělat práci, která ho baví, i za cenu nižších příjmů: „Jaký to má výhody?“ „Nekradu a nežebrám.“ „A to ti stačí?“ „No.“ Jestli je to pro někoho nepochopitelné, pak je to dáno zřejmě odlišným pohledem na život... Hudba: Angelo Michajlov. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Kdo? To Menzel našel "zlaté" dno své tvorby i svých životních kroků. V budovatelská romantice, kterou si pojistil možnost točit kvalitní díla, jež omlouvala jeho ústupek, za nějž byl ze všech stran odsuzován. Výsledné dílko však nedopadlo příliš černě, ani samotné prostředí nebylo Menzelovi příliš cizí - postavičky dělníků na stavbě přehrady totiž mohl pojmout tak trochu "hrabalovsky" a udělat z nich sympatické, nezkažené lidi. Celá argumentace se však zde staví na hlavu - poetičnost, kterou kritizoval podmaněnou inteligenci ve Skřiváncích na niti se zde přesouvá na každodenní práci staronových hrdinů - budovatelů, kteří svojí existenci vidí v těch nejlepších barvách a netrápí je pochybnosti. Všednost a bezprostřednost, jakou nová vlna nahlížela rozbujelé měšťáctví, se kterým socialismus svůj boj prohrál, se zde opakuje v docela povedeném a formanovsky trefném úvodu u televize , ale záhy se stane docela překotnou záminkou hrdiny najít život někde jinde, v čistším a nezatuchlém prostředí a brzy se setkává se známkami toho, že učinil dobře a že jedině v pracovním kolektivu má život smysl. Film tak postupně ztrácí to, čím se odlišuje od ostatních dobových blábolů (autenticita ve vystupování postav, jejich velkoryse předkládaná nedokonalost a nečernobílost) a zbývá jen banální historka, která je ke konci už dosti směšná a tezovitá, čím dál více se utápějící v monumentálních Šofrových záběrech gigantické stavby, do níž zní oslavná romantická hudba. Jakoby si mocenský diktát postupně snímek podmaňoval a Menzelova náznaková osobitost se definitivně vytratila. ()

Galerie (18)

Zajímavosti (22)

  • Film sa natáčal v Prahe a v obci Kramolín. (Raccoon.city)
  • Prakticky neznámým vedlejším produktem filmu byl krátkometrážní snímeček Proměny krajiny (1974), který vznikl kvůli tomu, že štábu kvůli komplikovanému natáčení během stavebních prací na Dalešické přehradě začal docházet přidělený filmový materiál. Jiří Menzel si tedy promluvil s ředitelem Krátkého filmu Kamilem Pixou a ten mu podal pomocnou ruku v podobě materiálu ze zásob vlastního podniku. Menzel pak z nepoužitých záběrů, natočených pro Zlaté dno, seskládal pro Krátký film tento, podle vlastních slov, "malý, nepříliš zajímavý dokument." (NIRO)
  • Název filmu je parafrází na přísloví: „Řemeslo má zlaté dno.“ (sator)

Reklama

Reklama