Kdo hledá zlaté dno

Konečne niekto nakrútil film pre myzofilikov (sexuálne sa ukájajú kontaktom so špinou). Špinu zažranú v póroch a vlasoch doslova cítiť. Hlavným hrdinom je prašná stavba. Niet miesta pre zeleň, prírodu. Až na mŕtveho zajaca, ktorého zrazí tatrovka. V chlapmi preplnenej ubikácii ho kolektív šoférov následne zje. A zase: úplne cítiť čpavý, štipľavý mužský pot, zažraný vo flanelových košeliach, zmiešaný s vôňou rozloženého chľastu a preplnených popolníkov. Pracovné prostredie? Prach, blato a kamene. A hukot strojov. Mladý muž sem, na stavbu mamutej vodnej elektrárne, prišiel z Prahy. Tam sa dusil so sestrou a jej rodinou v malej kutici. Ubíjal ho i malomestsko/ kšeftársky svet rodičov jeho frajerky, aj jej samej. Všade šmelina, drobné krádeže, úplatky. Túžba vychcať so skurveným systémom. Každý okráda koho a čo sa dá. Menzel ponúka recept. Ak zlyháva spoločnosť a nevidíte pozitívny vzor, vyrazte do sveta. Začnite budovať kariéru tam, kde ideály Komunistickej strany Česko-Slovenska majú ešte zmysel. Kde pravidelný sex v náručí mladej blondínky plnohodnotne nahradí osem a pol hodiny drvenia hliny a čiernej skaly. V dobe fajrontu stačí jednorázová rýchlovka v podobe pohľadu na rozostavanú priehradu. Všetko v sprievode idylickej hudby, roznežnievajúcej pohľad na tatrovky preháňajúce sa hore-dole. (04.10.2015)

Odkládal jsem tento film dost dlouho. Obavy z toho, jakou normalizační sračku uvidím, byly ale naprosto liché. Chápu, jaký film chtěli soudruzi mít. Od Menzele - laureáta ceny Klémy Gottwalda. Taky ho dostali. Budování vodního díla Dalešice je zde vyobrazeno velmi poutavě. To není ironie - ty záběry jsou opravdu dobré. Ale to by nebyl Menzel, kdyby do něj neukryl spoustu metafor, které jim unikly. Menzelovi tak nechtěně dali příležitost natočit film, který poukazuje na ubohost života za normalizace... Hlavní hrdina zde totiž vůbec nepůsobí, jako vzor hodný následování (což bylo jistě zadání), ale jako exot, který vybočuje z řady a je divný tím, že se nedokáže přizpůsobit nastalé situaci a žít, jako ostatní. Kéž by takových exotů bylo v té době podstatně víc.... Perličky na dně - celé to působí taky jako reklama na Tatru. Nevím zda to byla náhoda, nebo nádherný příklad socialistického product placementu. Taky se trochu divím, že soudruhům nevadil až zbožný obdiv k západní technice (norský bagr Broyt, francouzská limuzína Simca...), který z filmu ční.... (25.02.2024)

Tak tohle natočil laureát státní ceny Klementa Gottwalda Jiří Menzel... Nesoudím. Točilo se v době nejhustčího kompostu. Je to úlet. Zatímco celá republika krade jak se dá (film se snaží na toto kriticky poukazovat čistým přístupem Honzy), šmelí a spoléhá na známé, kteří jim schovávají pod pultem banány, Honza Hrušínský si najde práci pro chlapa a jezdí s Tatrovkou 815 na staveništi elektrárny. Tady najde svoji pravou cenu a postupně zavrhne vše staré včetně sexy blondýnky se kterou vydržel chodit i během 2 let vojny. V partě dělníků, tun bahna a buňek plných zabahněných bagančat a propocených vaťáků najde to pravé přátelství mezi dělníky, svářeči a řidiči Tatrovek a bagrů... Během filmu jsem si uvědomil jak krátké byly minisukýnky v roce 74 a že embéčko v erkové verzi vypadalo dost dobře - tedy s tuningem v bílé barvě a s ozdobnými disky kol.... Jirkovi Menzlovi i Zdeňku Svěrákovi to odpusťme, díky tomuto blábolu mohly vzniknout jiné, skutečné skvosty. PS. Ještě nikdy jsem ve filmu neviděl jezdit Tatrovku s korbou plnou šutrů po bahništi s hudebním doprovodem klavíru a symfonického orchestru... Už jen kvůli tomu stojí za to snímek vidět. A pro nadšence do Tater je to nezbytnost. (29.06.2011)

S tímto neatraktivním a banálním námětem se nedalo moc dělat. Nicméně jsou tu i milé momenty, díky kterým se dá i tento film (ovšem pouze jednou) vidět. Paradoxem ovšem zůstává, že "zlaté dno" i přesto, že bylo Menzelovi vnuceno, není jeho nejhorším filmem. Tím jsou Čokoládoví čmuchalové, k jejichž režii však zřejmě přišel dobrovolně. (06.01.2012)

Když se člověk zamyslí nad obsahem filmu, je to celé vlastně nesmyslná kravina a náš hrdina tady vskutku jedná jako smyslů zbavený šílenec. Když už chtěl tak moc pracovat poctivě, čemuž naprosto rozumím, mohl přece zůstat v té hodinářské dílně. A jestli si na stavbě za volantem náklaďáku vydělal víc než v hodinářské dílně, mohl třeba v Praze stavět metro. Samozřejmě rozumím i opojení z té velikosti a síly, hodně chlapů něčemu takovému podléhá a zpravidla to bývá případ pro psychologa, případně psychiatra... Na druhou stranu je nutné říct, že čistě řemeslně je tohle filmařina k pohledání. Vtipy jsou vtipné, herci výborní, kamera velmi slušná. Žádný z Menzelových porevolučních filmů nemá takhle báječnou režii, výborné dialogy a přesný střih. Tvůrci se taky vcelku úspěšně vyhnuli většině klasických budovatelských klišé. O členství ve straně se ve filmu pouze jednou mukne, o zlých imperialistech nebo západu se nedozvíme nic, postavy nejsou schématické a pokud jde o ty šmelináře, taxikáře a rozkrádače socialistického majetku, přesně tohle přece za socialismu jelo ve velkém a je vlastně s podivem, jak pravdivě jsou tu tihle lidé popsáni. Asi největší lží tak nakonec zůstává bodrý pracovní kolektiv plný skvělých zásadových charakterů v němž jsou podrazáci ve výrazné menšině. Docela legrační mimochodem je, že záběry práce i zábavy na ubytovně v sobě mají poetiku velmi blízkou tomu co známe ze Skřivánků na niti. Vlastně nevím jestli to není potměšilost, protože tihle na té stavbě dřeli většinou taky proto, že jim nic moc jiného nezbývalo. Jen těch ryzích charakterů mezi nimi jistě nebylo tolik... Celkový dojem: 60% (02.02.2016)