Amerika

Příliš osobité, což navodilo skvělou ponurou až noirovou atmosféru. Zaujali herci v menších rolích - především Tomáš Vorel a Václav Marhoul, výjimečně děsivě a temně pak působil Jiří Lábus. Filmem se prolínala zajímavě pojatá hudba, která dodávala vlekoucí se tempo a pochmurnost. Nejvíce mě pak zaujaly stylizované kulisy provedené na kafkovský způsob. Tady však klady končí, bohužel mi nesedla hlavní postava které se zhostil Dejdar, který silně přehrával a jeho naivní koulení očima mu prostě nešlo uvěřit. Dobře nedopadly ani ženské postavy, ztvárněné neherečkami (vlastně modelkami). Ne, bohužel k dokonalosti hodně chybí. (06.04.2017)

Z tohoto čiší temnota a existencialismus. Pokud někdo napsal, že se mu dělalo špatně, tak si myslím, že se ho dotkla ta pravá "kafkovská" nálada, o kterou režisér jistě usiloval. Podle mého názoru perfektní vystižení atmosféry. Musím také vyzdvihnout skvělé herecké výkony našich vesměs bavičů v neobvyklých rolích. (12.11.2006)

Samozřejmě, že je Michálkova variace na Kafkova Nezvěstného čtením tohoto románu jinošskýma očima, a není důvod mu to vyčítat. Kafku (ba cokoliv jiného) je možné číst různým způsobem a on zvolil tento, korunovav jej Terezinou láskou, „Luciinou“ hudbou a závěrečným panoramatem zastupujícím dojatý úsměv diváka, zapomínajícího, že poušť se rozrůstá vertikálně i horizontálně. Michálek vyzdvihl příběh sebenalezení mladého muže v panoptikálním Novém světě, spojiv v něm groteskní absurdity, kořenící ve starosvětských traumatech, s euforickým okouzlením vábivé novosvětské mnohotvářnosti. Myslím, že uspěl. Nedostal se sice až na myšlenkovou hloubku, ale přinejmenším v psychologické kresbě hrdinů nebyl mělký. Zbytečně (intelektuály) podceňovaný a přirozeně (davem) nedoceněný film, který snad nejednoho jinocha může povzbudit k četbě toho souchotinářského mladíka, který otřásl tímto světem. (28.10.2010)

Jakpak se tvůrci filmové adaptace Kafkova románu "Nezvěstný" vypořádali s jeho nedokončeností? Zhůvěřile kýčovitým happy endem podkresleným dobovou vypalovačkou od kapely Lucie, který navíc ani nelícuje s dosavadním stylem filmu. Ale zase to na druhou stranu skvěle ilustruje nabubřelost blockbusterového projektu, který měl být současně osobitý, důležitý a vážný, ale také divácky přístupný, marketingově uchopitelný a mainstreamově prodejný. Ačkoli samotného Kafku, respektive jeho prózu charakterizuje problematický vztah k ženám, Michálkův celovečerní debut předlohu přetváří do esenciálně devadesátkového bijáku sálajícího všemi dobovými neduhy. Čecháčkovské chcípáctví, otevřená misogynie a obšournický étos zde zcela upozaďují kafkovské motivy. Při tom ale nelze "Americe" upřít nápadité formální uchopení s expresionisticky ztvárněnými velkými celky a naopak klaustrofobně skličujícími polodetaily interiérových sekvencí. (08.07.2023)

Kafka si přál, aby se, až zemře, jeho příběhy nikdy nevydaly. Nechtěl, aby lidé zkoumali, co jimi myslel. Max Brod jej neposlechl a téměř 90 let po Kafkově smrti se jeho příběhy stále řeší, snažíme se v nich najít poselství, točí se filmy... A to nemluvím o osobní korespondenci, která se zkoumá doslova písmenko po písmenku. Vím, že by svět přišel o veliká díla, ale neměla by se přání autorů respektovat, neměl by se i po smrti zachovávat nějaký respekt, nárok na soukromí? ... Samotný film není špatný, nic nového do Kafkova příběhu ovšem nevnáší, spíše ho dělá plytčím, nudnějším... (21.05.2011)