Režie:
Jiří BělkaScénář:
František PavlíčekKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Radovan Lukavský, Jana Hlaváčová, Ladislav Pešek, Helena Růžičková, Jiří Němeček, Helga Čočková, Josef Abrhám, Karel Hála, Ladislav Herbert StrunaObsahy(1)
Příběh z uměleckého světa vypráví o vztahu staršího literárního autora a mladé herečky, o jedné lásce, která neměla šanci se rozvinout. Známý spisovatel (R. Lukavský) přijíždí do malého oblastního města navštívit místní oblíbenou herečku (J. Hlaváčová). Těší se na setkání s milovanou ženou. Ti dva se potkali před rokem a půl a od té doby si pouze psali. Šedesát sedm dopisů, v nichž si vypsali své pocity a názory, ale i vzájemnou lásku. Jenže on byl tenkrát ženatý. A maloměsto je velmi zvědavé. Jak se potkat, když všude číhají tisíce zvědavých očí. V malé chvilce několika spolu strávených hodin si vypoví všechno, co zůstalo mezi řádky… (Česká televize)
(více)Recenze (23)
"Kdo ví, snad jsme jen hrnčířská pec, ve které čas vypaluje naši podobu z touhy a bolesti a nenaplnění." Zadumaný spisovateľ Lukavský cestuje do nemenovaného mesta za lokálnou herečkou Hlaváčovou, s ktorou udržuje dlhodobú a vrúcnu korešpondenciu. On je síce rozvedený, ale ona vydatá pani aj s dieťaťom, navyše na malomeste, takže s nejakých citových a nedajbože telesných prejavov vzájomnej náklonnosti skoro nič nebude. "Jestli ti to dělá dobře tak si posluž, ale nedělej to jako domovnice!" Zvláštna atmosféra nenaplnenosti, vynikajúca ústredná dvojka, roztomile otravný Pešek, aktuálnou životnou pozíciou otrávená Čočková a spolucestujúci Hála. Tri párky, čo už nie sú. "Taková krásná hra, jako dělaná pro družstevníky a oni si jdou, troubové, poslouchat Hálu pod okna kavárny!" ()
,,Takový hrozný pocit, že jsem něco zmeškal, že tě ztrácím, že jsme se minuli..." Mají se rádi, ale vidět se mohou nanejvýš jednou za rok. Bělkova hodinová miniaturka na téma přátelského vztahu na dálku mě po umělecké stránce okouzlila především projevem Radovana Lukavského s tolik krásným hlasem a hudbou Luboše Fišera. Scenáristicky s poeticky laděnou četbou dopisů i kamerovými záběry taky originální, v epizodních rolích potěšila i účast Ladislava H. Struny a zpěváka Karla Hály. Osobní přínos z tématu je tentokrát pro mne asi až příliš osobní, než abych ho veřejně sděloval. ()
Vidět se jednou za rok? Vztahy na dálku mají možná nějaké plus ale mínusů....??, vím z vlastní zkušenosti. Však co je ideální? Denně se vídat třeba v bytě v paneláku na pár metrech a hádat se? To musí být ponorka do žluta :-) Nebo nějaký kompromis?.... I tento film bych měl skouknout ještě aspoň jednou tento rok, abych ho více vstřebal, vycítil, pochopil... a možná upravil hodnocení. ()
Příběh závažných životních klopýtání a osudových míjení je alternativní formou citových vztahů. Dá se říci, že to podmiňuje i určitou nezřetelnost jinak brilantně napsaného scénáře zahraného zdařile Lukavským a Hlaváčovou, které je uvěřitelný stejně jako až magická krása dozrávající ženy počínajících středních let. Přímo symbolické je i vročení do roku Pražského jara. ()
Tak krásně napsané a doprovázené nádhernou hudbou Luboše Fišera, ze všech sil se Ohnice snaží překonat castingové faux pas s obsazením Lukavského do role obstarožního Romea. Velmi jsem se snažila uvěřit té krásné ženské, za kterou by se otočil každý zdravý heterosexuál, že by se mohla vášnivě zamilovat do nepěkného chlapa. Věřte, že jsem se snažila opravdu hodně, ale nepodařilo se mi to. Tolik pěkných mužů pobíhalo po české kotlině a do role milovníka si Bělka obsadí zrovna Lukavského, běda, běda. Inu, co s tím? Má to vlastně jen jednu chybu, jenže natolik závažnou, že rozbíjí celkový dojem. Navíc je ještě Lukavský ve scénách plných vášně extrémně neohrabaný, takže chca nechca ho vyhlašuji za totální castingový error. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Zpěvák Karel Hála hraje ve filmu sám sebe, a to nejen coby živá rekvizita. Ve vlaku vede dialog s hlavní mužskou postavou (Radovan Lukavský). (Adam Bernau)
Reklama