Žáby bez jazyka

Naprosto nezvládnutá pseudoartová slátanina, která jen bude lidi odrazovat od těch dobrých uměleckých filmů (pokud to tedy nějakým omylem někdo z normálních lidí uvidí, myslím že i většina diváků na ČTart přepne po 15 minutách). Prostě takové to ryze české sociální drama, ale ozvláštněné tím, že autorka asi viděla filmy Roye Anderssona, možná i film U zlaté rukavice, a pokusila se to napodobit. A jako bonus tu máme naprosto mimoňskou anotaci od Cinemartu. Ne, film fakt nemá s počítačovými hrami společného vůbec nic. Možná tím mysleli to, že je tam jeden záběr na padající jukebox, který zamrzne v čase. Pánové a dámy z Cinemartu, kdybyste chtěli tipy na nějaké zajímavé počítačové hry mladší 30 let, můžete mi napsat dotaz do pošty:) (08.02.2021)

Je to originální - a to je skoro vše pozitivní, co se k tomu dá říct. Ono je to vlastně další české nic o ničem, jen se to dadaistickou formou snaží maskovat za velké umění. Přitom to kromě pár ukázek několika různých nefunkčních vztahů nic hlubšího nenabídne a když to beru čistě jako experiment, tak to vypadá jako céčkový pokus o Roye Andressona, u které režisérka sebrala veškerý humor a poetiku a nechala jen tu absurditu. A protože neumí pořádně vystavět určitou scénu, tak to po krátké době spíš než zajímavě a hravě začne působit dost nudně. Prvních 15 minut vypadalo jakž takž ještě nadějně, ale pak se ukázalo, že to bude jen sled nezajímavých absurdních scén, u kterých jsem se s každou minutou nudil víc a víc a ve finále už jsem u toho celkem trpěl. A všechny ty pokusy o symboliku a nějaké mysteriózní prvky jsou stejně laciné a prázdné jako celý film. Spíš mám pocit, že je to další z filmů, ve kterém si autor chce vybít svoje úchylky na plátno, protože se tu ve dvou scénách dvě ženy různých věků (jednou je cca dvanáctiletá holčička... nu, asi jsem našel paní Omerzovou) uspokojují jakože pomocí živé žáby a nějakou dobu u toho vzrušené hekají. A ve finále to celé má takový dost lesbický nádech, ale těžko říct, jak moc se psychika autorky promítá do tohohle filmu, protože jestli v určitých náznacích ano, pak v sobě holka musí mít strašný bordel. Nicméně, je to originální, zpočátku i zajímavé, má to solidní kameru a líbil se mi ten dunivý soundtrack, ale jinak to je jen otravný pseudoart, který si chce hrát na víc než je, ačkoli ničím víc není. "Poselství" tohohle filmu mi může říct i kdejaké obyčejné sociální drama, takže nevidím důvod, proč bych kvůli tomu měl nadhodnocovat. Ale tak aspoň je to zase něco úplně jiného, než se tady normálně točí - jen to zas stojí za prd... Slabé 2* (16.01.2022)

Nemám nic proti tzv. artovým filmům a pokud jim úplně nerozumím, alespoň se o to snažím. A když už si něco nahraju, snažím se to dokoukat - kdyby pro nic jiného, tak už jen kvůli tomu, abych to tu mohl ohodnotit jako celek. Tentokrát jsem to ale nedal - 43 minut servírovaného mezilidského vztahového divnohnusu už bylo nad mou chuť ztrácet tím čas, protože něco takového může ocenit snad jen duševní masochista, který si neváží času ani sama sebe. Jdu tedy věnovat svůj čas čemukoliv jinému, co má aspoň nějaký smysl. Přemýšlím jen, jak velký klientelismus musí u nás ve filmové branži být, že se na něco takového plýtvá penězi, které jinde zoufale chybí. (05.11.2022)

Love Must Die! Mira Fornay je šílená. Po stránce tvůrčí a v tom nejlepším slova smyslu. Její společenské, děsivě absurdní a temně komediální zrcadlo v podobě tohoto experimentální filmu, který bych se nebál porovnat s podobnou tvorbou šedesátých let minulého století, je na tom stejně. Násilí jako forma komunikace. Maximální životní zoufalost v podobě skládání rodinného puzzle, což je jediná cesta, jež nás konečně dovede k onomu vytouženému rodinnému obědu...chybí u něj děti, pro které to všechno děláme, jsou zamčené na zahradě a čekají, až se ty dospělé děti domluví, nebo pozabíjí...Možná toho na sebe režisérka vzala trochu moc, opravdu by mě zajímalo, jakou reakci od diváků sama čekala. Do onoho oběda jsem byl opravdu nadšen, samotná scéna u stolu fantastická, nicméně potom už to nějak nebylo vono. Každopádně tento film vykročil cestou, kterou se v současných česko-slovenských vodách jen tak nikdo neodváží. (31.07.2022)

Každej tvůrce má právo svoje dílo nevysvětlovat. Ovšem přiject s timhle na festival a urážet diváka při diskusi v odpovědi na první dotaz "O čem to bylo?", to už je hodně zvláštní byznys plán. Film samotnej je formálně hodně divnej (tj. inovativní - aha!), ale vlastně je jen pouhou observací toho patologickýho jednání. Pokud má nějak pomáhat s osvětou (čímž se autorka irl chlubí), zajímalo by mě, pro koho je primárně určenej. Nedovedu si moc představit, že Lucka, který dvakrát do týdne její Franta zmatlá tlamu, po shlídnutí filmu prozře a uteče od něj. Nebo že by Franta ten film třeba dokoukal. Ale ptát se na to v diskusi, abych akorát slyšel, že jsem inteligencí podružnej tvor, kterej má radši držet klapačku, nebudu. #lfs2020 (40%) (05.12.2020)