Žáby bez jazyka

„Mně je zle. Mně je špatně. Už nemluv!“ Honzíku, dáš si ještě nějaký česko-slovenský filmový pseudoart? Nie, radšej knihu! Hysterií a „metaforami“ k depresi aneb až příliš toxické rodinné vztahy…Jardo, ty kluku nešťastná, do čeho jsi to vlezl?! Ale pak už jsem se neptal Jaroslava, protože se zjevila Jaroslava (ehm), a otázka se stočila k mé motivaci vidět toto dílo. Zvědavost? Asi. Zřejmě jsem podvědomě po řadě (většinou) nadprůměrných snímků potřeboval vidět takový, vedle něhož jejich kvality skutečně vyzní. Stalo se. A za to děkuji 1 hvězdou. A soudě dle některých komentářů návštěvníků LFŠ je škoda, že jsem nebyl na besedě po projekci. Zeptal bych se režisérky, jak přesně se žena může uspokojit žábou bez jazyka. Rozumějte, čistě technicky, neb jsem zoufale primitivní, přízemní muž bez fantazie, kterého zajímá, jak věci fungují (a pod tou vodou nebylo nic vidět). Hádám ovšem, že by mi její odpověď nedávala smysl. Ostatně jako existence tohoto filmu. Pokud jsem však jen neklouzal po povrchu místo toho, abych šel dostatečně do hloubky… (31.10.2021)

Love Must Die! Mira Fornay je šílená. Po stránce tvůrčí a v tom nejlepším slova smyslu. Její společenské, děsivě absurdní a temně komediální zrcadlo v podobě tohoto experimentální filmu, který bych se nebál porovnat s podobnou tvorbou šedesátých let minulého století, je na tom stejně. Násilí jako forma komunikace. Maximální životní zoufalost v podobě skládání rodinného puzzle, což je jediná cesta, jež nás konečně dovede k onomu vytouženému rodinnému obědu...chybí u něj děti, pro které to všechno děláme, jsou zamčené na zahradě a čekají, až se ty dospělé děti domluví, nebo pozabíjí...Možná toho na sebe režisérka vzala trochu moc, opravdu by mě zajímalo, jakou reakci od diváků sama čekala. Do onoho oběda jsem byl opravdu nadšen, samotná scéna u stolu fantastická, nicméně potom už to nějak nebylo vono. Každopádně tento film vykročil cestou, kterou se v současných česko-slovenských vodách jen tak nikdo neodváží. (31.07.2022)

Kéž žabičko, kéž bys promluvila.... Chtěl jsem dát pět hvězd, ale přišlo mi to příliš zákeřné, přestože bych rád nalákal další nadšené, ale i zbědované diváky. Dívám se rád na ženské autorské filmy (ať už Jessicy Hausnerové, Jane Campionové, Chantal Ackermanové či Kelly Reichardtové), po jejichž shlédnutí jsem naplněn zvláštní nostalgii, tušením poznávání nepoznatelného; i určitou poddajností a tvárností vzhledem k uvedeným. I zde, v tomto filmu, poznávám ženský rukopis, ale sdělené mě neuvolňuje, neformuje, spíš blokuje a petrifikuje. Ani použité formální prostředky - od hovězí porážky po LGBT - mě sotva mohou oslovit. Prostě mi na začátku filmu chybí titulek: mužům nad 70 let nepřístupno. - Poznámka: akronym LGBT, nyní už pokročil k LGBTIQ+ zahrnuje genderové identnity: lesbian, gay, bisexual, transgender, intersex,queer a lidi s různou sexuální orientací (+). Pokud chcete vědět, který gender natočil tento film, pak vám to  i přes dobrou vůli nepovím. (11.03.2023)

LFS2020. paneboze dalsi lesbicky film. i kdyz pro lesby je zaba bez jazyka dost zbytecne zvire. ale je to zjevne rezisercin sen, dle tech onanistickych scen. pani reziserka ktera nebyla schopna ani poradne uvest svuj film, zjevne mela problemy v detstvi.....Ps: beseda po filmu ukazala pani reziserku v cele jeji krase. Odfakovat divaka jen proto, ze se zeptal co tim chtel autor rict...nastvalo to lidi tak, ze proste odesli... (09.08.2020)

Je několik typů režisérů. Nikdo se soustředí na výdělek a diváckou oblíbenost, jiní zase objíždějí filmové festivaly a názor diváků je zas tak moc nezajímá. S Mirou Fornay jsem se potkala na besedě její prvotiny Lištičky. Už tehdy jsem měla dojem, že je příliš pohlcena svou prací, než aby jí zajímalo, jak jí vnímá divák. Přesto, že se pohybujeme na rozdílných vlnách, zajímá mě, kam se za těch pár let posunula. Žáby bez jazyka začaly docela slibně, i přes jistou roztříštěnost až psychedeličnost jsem objevila pár zajímavých momentů. Třeba mě napadlo, že i když dobří herci hrají jako o život, nemusí jít ještě o skvělý film. (02.07.2022)