Setkáme se v St. Louis

Ačkoli je to jeho první barevný film, osvědčil se teprve třicetiletý režisér Vincente Minnelli při inscenaci muzikálu jako zkušený mistr barevných záběrů. Sentimentální rodinná atmosféra, vdavekchtivé dcery a celá ta pohoda, která vystupuje z plátna. Hudebních čísel není mnoho. Ale když přijde jejich čas, tak režisér velmi šetří střihem, záběry jsou skutečně hodně dlouhé, ničím nerušené, kdy většinou používá amerického plánu a své postavy zabírá po kolena. Jeho scénografie je nenáročná, velmi přirozená, nějakých honosných tanečních čísel se zdaleka nedočkáme - ostatní účinkující se pouze pohupují, hází rukama a zasněně se usmívají. Jejich občasná neobratnost pak jen zvyšuje půvab celého filmu. Jde o neuvěřitelně laskavý muzikál, Judy Garland jen září a celé to drží příjemně pohromadě. (08.01.2006)

Jakkoliv miluji Judy Garland, saintlouiská idyla, natočená ve čtyřiačtyřicátém jako nostalgické ohlédnutí za věkem prosperity, bezpečí a plodnosti v metropoli rasistického Missouri, mně již při prvním zhlédnutí přišla spíše umlouvající než útěšná. Vytrvalé vyprávění o dávných jistotách pěstovaných souběžně s prvními semínky války sice prokládají opravdu krásné písně, pokojný kolorit kolébá lépe než houpací křeslo, ale ta vyhlášená hřejivá deka kouše. Vzdor dílčím anekdotickým epizodkám, zvláště těm rodinným, ryze minnelliovským, jsem nepřestával myslet na poměr mezi válečným podnětem k natočení této reminiscence a zamlčeným impulsem k boji vyhlášeným maloměstskou divadelností, zde nahlíženou jako vkusná bělošská konvence. (27.10.2017)

Můj druhý kousek z dílny Minnelliho. Nebojím se říci, že do škatulky Minnelli dobře zapadl. Zpočátku mě zarazil nízký počet písní, ale na druhou stranu musím říct, že jsou docela chytlavé. Snímek má pohodovou a idylickou atmosféru, kterou dotvářejí kulisy, kostýmy a barvy. Trošku naivní, trošku sentimentální, na někoho to možná může působit vyčpěle, ale podle mě Setkáme se v St. Louis svůj záměr naplnil. (21.04.2013)

Rozhodně jeden z nejhorších muzíkálů, co jsem kdy viděl. Tak starosvětsky milý, až je to k uzívání. Typická středostavovská americká rodinka má čtyři dcery a ty neřeší dokola nic jiného, než za koho se chtějí vdát (přičemž je samozřejmě v první sekundě jasné, jak všechno dopadne). Jednoho dne si ale jejich přísný, byť v jádru hodný otec (herecký šuplíček jak blázen) vzpomene, že pojedou všichni do New Yorku. Své dcery tím ovšem zarmoutí. Meet Me in St. Louis se tak stává obrácenými Třemi sestrami - zatímco u Čechova se řeší smysl života a sestry chtějí odjet za velkým světem, ale nemohou se odhodlat, v tomto technicolorovém muzikálku chtějí sestry naopak zůstat a shnít v maloměstě, kde k největším akcím patří halloween - a to jen proto, že se tam zakoukaly do pohledných mladíků, takže by se chtěly stát obrazem svých matek - spolehlivých domácích ženušek. Naštěstí si ale otec rodiny včas uvědomí, že nechce stát dcerám ve štěstí a zničehonic se rozhodne v St. Louis zůstat. Zápletka je tedy celkem nijaká - jednání postav není motivováno snahou něčeho dosáhnout, ale tím, že se ,,prostě rozhodly a tečka". Celý film tak působí dost ploše - postavy se objevují a mizí (např. strašidelný soused, kterému malá dcerka hodí do obličeje mouku), skoro žádná scéna tu nemá pointu a ve filmu je umístěna prostě proto, že je hezká; případně že se na ni váže nějaké hudební číslo.. Příkladem budiž třeba The Trolley Song - dívky jedou tramvají a zazpívají o tom veselý kuplet. Ale kam a proč jedou? To se asi nikdy nedozvíme.. (14.12.2014)

(1001) Uznávám na světě jediný muzikál a to je Jesus Christ Superstar, ale tady se mi stala zvláštní věc. Poprvé, nebo alespoň poprvé za dlouhou dobu, jsem našla v muzikálovém filmu situaci, kde hudební číslo hluboce a smysluplně slouží zápletce a postavám. Mluvím konkrétně o scéně, kdy si po velké rodinné hádce maminka protáhne prsty a po mnoha letech usedne k piánu a začne hrát. Unavený tatínek si k ní stoupne a začne zpívat slova milostné písně. A všichni uražení členové rodiny se vrátí dolů, poslouchají hudbu a pokračují v oslavě rodinného svátku s tím, že hněv je pohřben. Potom se mi také líbilo použití dětské optiky při halloweenské epizodě. (26.05.2015)