Setkáme se v St. Louis

Jakkoliv miluji Judy Garland, saintlouiská idyla, natočená ve čtyřiačtyřicátém jako nostalgické ohlédnutí za věkem prosperity, bezpečí a plodnosti v metropoli rasistického Missouri, mně již při prvním zhlédnutí přišla spíše umlouvající než útěšná. Vytrvalé vyprávění o dávných jistotách pěstovaných souběžně s prvními semínky války sice prokládají opravdu krásné písně, pokojný kolorit kolébá lépe než houpací křeslo, ale ta vyhlášená hřejivá deka kouše. Vzdor dílčím anekdotickým epizodkám, zvláště těm rodinným, ryze minnelliovským, jsem nepřestával myslet na poměr mezi válečným podnětem k natočení této reminiscence a zamlčeným impulsem k boji vyhlášeným maloměstskou divadelností, zde nahlíženou jako vkusná bělošská konvence. (27.10.2017)

Meet me in st. Louis je príliš načančaný a farebný muzikál na to, aby sa mi skutočne mohol páčiť. Jeho dej nie je nijak chytľavý, skôr iba tak plynie, predstavuje postavičky svojráznej rodinky a pohybuje sa medzi nostalgiou a rozjarenosťou, prekladanými hudbou. Doma mám dvd za 10 eur, takže si ho určite ešte raz z princípu pozriem a možno napíšem o ňom viac podrobne. (01.08.2012)

Kouzelné ohlédnutí za jednou érou Hollywoodu, to bývaly krásné časy... Rodina Smithových je početná, rozmanitá, vícegenerační a přiznávám, že její soudržnost mě fascinovala. Malé dívenky vymýšlely jednu rošťárnu za druhou, ať už k obveselení či potrápení ostatních, velkým slečnám se začly zapalovat lýtka a pan Smith dostal nabídku práce v New Yorku... Příjemně pohodová záležitost, navíc tahle etika je mi srozumitelná. (31.03.2019)

Rodinný film - určitě ano, muzikál - s oslabeným sluchem - ano, romantika se zamilovanou, trochu divokou Esther a mírně trubkovitým sousedem jsem už rozdýchávala hůř. A nejvíc jsem ronila slzy při usekávání hlaviček krásným sněhulákům:-) Na tu dobu, kdy v Evropě zuřila válka, která se Ameriky také dotkla a ještě k tomu barevný film, který na vás hodí horu sladkostí, si nestěžuji. Dědula se střídajícími kloboučky a noblesním tanečkem byl moc fajn zpestřením navíc. Ale přiznávám, že podruhé bych si ten film už asi nedala, byl až moc načičnčaný. Někdy mně to sedne, jindy holt ne. Jinak spokojenost a když čtyři dcery, tak čtyři hvězdy, ale jen tak tak. (27.11.2016)

Ačkoli je to jeho první barevný film, osvědčil se teprve třicetiletý režisér Vincente Minnelli při inscenaci muzikálu jako zkušený mistr barevných záběrů. Sentimentální rodinná atmosféra, vdavekchtivé dcery a celá ta pohoda, která vystupuje z plátna. Hudebních čísel není mnoho. Ale když přijde jejich čas, tak režisér velmi šetří střihem, záběry jsou skutečně hodně dlouhé, ničím nerušené, kdy většinou používá amerického plánu a své postavy zabírá po kolena. Jeho scénografie je nenáročná, velmi přirozená, nějakých honosných tanečních čísel se zdaleka nedočkáme - ostatní účinkující se pouze pohupují, hází rukama a zasněně se usmívají. Jejich občasná neobratnost pak jen zvyšuje půvab celého filmu. Jde o neuvěřitelně laskavý muzikál, Judy Garland jen září a celé to drží příjemně pohromadě. (08.01.2006)