Příliš osobní známost

Režisérka Marta Ferencová je nepoučitelná. Opět cpe do svého filmu šílené herecké akvizice. Minule to byla polská krev, nyní herecká "esa" z Balkánu. A navíc jsou strašlivě nadabována. Magazín Hrom pro ženy je vrchním producentem filmu, takže dějově se musí řešit a probírat prakticky vše, co trápí současnou ženu - (komplikované) vztahy, rozvod, nevěra, opuštěnost, druhá míza, (ne)vyrovnání se s úmrtím bližního, nechtěné těhotenství, alkoholismus partnera i pálení vaginy (po koitu). A v popředí tohle všechno zažívají Hřebíčková, Dyková a Balzerová. To jsou přece kvalitní herečky a nezaslouží si k nim cpát hnusné a nezajímavé neherce z Jugošky. Aha, tak nám vznikla produkční družba s Jugoškou, takže bylo nutné dosadit tyto "skvosty". Komediálnost celého filmu na sebe vzala Tatiana Dyková, její vztahová linie s malířem je až ztřeštěně pojatá a její vyobrazené souložení je úsměvné. Zbytek filmu je v podstatě pojatý na vážnou až dramatickou notu. Petra Hřebíčková potkává svoji osudovou lásku, mladého vdovce s malou dcerkou, který má k ruce agilní tchyni, načež postarší tchyně chvíli prudí, ale novou známost svého zetě posléze přijme. Jen těžce se vyrovnává s odchodem své dcery do věčných lovišť povislých ptáků a varlat, ovšem i ji přepadne láska, v divadle, kam pravidelně chodí na koncerty, a zasouloží si, to pochopitelně až doma, ne v tom divadle. A celé to má takové to ženské vidění věci, naivně jednoduché vybruslení z problémů, takže všechny životní peripetie ženských hrdinek, jakkoliv strojené vážně i nevážně, nakonec vykrystalizují tím správným/ ideálním směrem. Ferencová dělá stejné tvůrčí chyby, jako v jejím předchozím snímku "Všechno nebo nic", není ideálně režijně zručná a oba své snímky zaštítila spoluprací se scenáristkou a spisovatelkou Evou Twardzikovou. Jen tentokrát už film poněkud efektně zdramatizovala, takže partner Hřebíčkové má nenadálé problémy s alkoholem, poté, co ho podvedl společník z jeho firmy, Dyková načapá svoji lásku při nevěře a Balzerová se utápí v žalu nad smrtí své dcery do doby, než si po letech zase vrzne. A divák je šťasten, že to ve zdraví přežil, navíc se těší, s jakým dalším nepodařeným hereckým importem Ferencová dorazí příště. Tohle je prostě jeden z těch lepších počinů, které zrežírovala. 6/10 (29.07.2020)

V kontextu jiných českých filmů to tedy tak hrozné nebylo - a proto to ráda nadhodnotím. Je to podle předlohy Evy Urbaníkové, která se evidentně vdala, takže už se jmenuje Twardziková, ale je to stále ona: zručná červená knihovna plná moderních emocí. A to už se ani nedivím, že hlavní roli hraje zase Petra Hřebíčková, na ostatní herečky režiséři zřejmě ztratili kontakt (stejně jako na české herce - ti už zřejmě došli frontálně, protože taková injekce od bratrů Jugoslávců se hned tak nevidí). A připojuji se k odoraci té holčičky, byla vážně miloučká, tu se neopouštělo lehce. (12.02.2020)

Češi neumí točit komedie. Ano, je to Slovenka a herci jsou Chorvati (nechápu proč), ale vystupuje to jako český film. První půlku jsem se skvěle bavil a druhou ... dobrá, upustil jsem slzu, ale proč ... proboha proč neustále točí tolik dramatické závěry? Stejně jako ve vraždách v Midsomeru by muselo už být povražděné celé město, tak podle českých "komedií" by pak všechny manželství a vztahy končili krachem. Ano, život není vždy růžový, ale poslední dobou se cílí jen na to, a zobrazit jej v nejhorších možných scénářích? Tomu já neříkám komedie. Musím ale uznat, že mimo trapnou zbytečně dlouhou digitální úvodní scénu, to bylo na tento žánr mimořádně dobře natočené a nechápu jak to ta malá mohla tak dobře zahrát. ... MKUH (24.02.2020)

Ze začátku se film jevil, že by možná mohlo jít o celkem zábavný ženský humor, ale posléze se to změnilo v oplzlou bezduchou jebačku, kde vlastně šlo především o sexuální vtipnost (trapnost), kterou si postarší herky kompenzují svojí vyčpělost. Kdežto přišel zlom, kdy z jebačky se staly plky a narvali tam příběh trpící holčičky po smrti matky, kdy se jí snaží najít náhradnici ze střídačky vysloužilých ne moc použitých žen, kdy se vztah zesere a dítě zase trpí. Hra na emoce funguje asi jednou za celý závěr filmu, kdy se člověku zželí malé sympatické holčičky po hádce bývalých souložníků. No a jak to tak u našich filmů bývá, konec jedna velká šťastná famílie. Rozjezd dobrý, dojezd už ne tak dobrý. Chtěl jsem dát slabé 3*, ale 2* musí stačit. (26.04.2021)

Na jednu stranu tu sice člověk snad v každém záběru zakopne o nějaké filmařské klišé, na druhou stranu už dlouho jsem neviděl tak nečekaný twist, kdy se zpočátku primitivně vulgární řachanda prosmýkne kolem romantické komedie, namluví všem, že je českou mutací bezelstně romantické harlekýnky, a pak, sotva se uvelebíte na cestě k pohádkovému happyendu, se najednou, aniž si všimnete, kdy jste sakra odbočili, ocitnete uprostřed tíživě depresivního dramatu, kde se pod maskou laskavého prince ukrývá Jack Torrance. Ten film rozhodně není komedie, byť se tak zpočátku tváří, navíc, ta rádoby vtipná vaginální apokalypsa Dykové je spíš než humorem zhmotnělou trapností, kterou občasný vydařený vtípek (popel) nezachrání. Navíc je zbytečná a ubírá filmu šanci rozehrát do hloubky linku kolem Hřebíčkové. A kromě toho, že obě „hvězdy“ jsou vyhublé tak, že jim to přidává 20 let ke skutečnému věku, a výkony obou blednou vedle bravurních výkonů malé Valentýny Bečkové a Elišky Balzerové, které toho obě jediným pohledem uhrají víc než Dyková s Hřebíčkovou hodinovým ksichtěním. Postava Balzerové se navíc nečekaně a nenápadně rozvíjí z vedlejší komické figurky v postavu s největší hloubkou a nejsilnější emocionální kresbou. A i kdyby to všechno pořád nestačilo, k obhajobě té čtvrté hvězdy, tak jsou  tu scény večeře a loučení, u kterých jsem úplně ztuhl a téměř nedýchal. Neskutečně silné, ne o patro, ale o celý panelák výš než zbytek filmu, a to zejména díly malé Valentýně. To byla fakt síla. (20.11.2020)