Démon

"Horor-ezci, horor-ezkyně, horor-ezčata", predtým než kdekoľvek na pochybnej stránke šťuchnete do tlačítka download, mali by ste vedieť, že "Demon", ani z ďaleka nie je takým démonom, akého by ste chceli očakávať. Marcin Wrona síce natočil solídnu, sociálnu, psychologickú drámu, obalenú do rúška tajomstva či vďaka myšlienke - mystéria, avšak úplne mizerný horor, ktorý vlastne ani nie je hororom (možno ho teda zato vôbec kritizovať?). Čím skôr sa divák zmieri s týmto faktom, tým skôr sa vyhne sklamaniu. Vláčne, pomalé tempo s inak slušnými hereckými výkonmi, sa ani zďaleka fanúšikovi posledne menovaného žánru nezavďačí. Nenájdete tu žiadnu akciu, vymetačku, ba dokonca ani prezentáciu preludov. Ja osobne mám drámy rád, no bohužiaľ, ani z tohto hľadiska som príliš veľkú dávku nadšenia nepobral. Žáner "horor" smelo škrtnúť .. (20.08.2016)

Když se na polskou svatební veselku přižene Dybuk, může z toho vyjít docela slušný Mindfuck. Zajímavé dílo, nic podobného jsem, myslím, ještě nikdy neviděla. Zvláštní, tíživá atmosféra ve spojení s působivou hudbou je poctivě budována již od začátku filmu. Můj obdiv patří hercům, zejména Itayi Tiranovi, ten si to vyžral nejvíc:) (21.01.2017)

Banda najabaných Pšontků předvádí hodinu a půl deliriálně trementální Hořímápanenko pod taktovkou górnośląskieho artisty, psychotika a „scénaristy“, který patrně tak dlouho čichal toluen, až se z toho mentálního mulinexu rozhodl rozptýlit dobrovolnou permanentní návštěvou Filipa Sejmůra Hofmana. A zdá se, že tento „absolutní horor“ plně reflektuje jeho psychické rozpoložení, o čemž svědčí i následné skupinové cákání artových hnědopichů, kteří v něm opět nalézají kupříkladu transcendentální interpretaci polského naturelu, behaviorální epercepci partnerských interakcí, sofistikované memento abúzu diletantsky generovaných destilátů či dokonce bezprecedentní halachiální alegorii sionistické vendety za Osvětim a Waršavské gheto. Já tedy viděl sice kulantně zahranou, ale nudnou až otravnou pomatenou pičovinu, tak tak snesitelnou i jako kulisu k vytrhávání nehtů. Nicméně připouštím, že má percepce může být dost laická, protože styky s opačným pohlavím mám uspokojivé a taky už pěkně dlouho nefetuju. (22.08.2016)

Svatba je podle učebnic psychologie řazena do první poloviny první desítky zatěžkávacích zkoušek vztahu. Všechno to chystání, plánování, organizování, zvaní, řešení koho pozvat, koho ne, koho kam posadit, kdo se s kým nemá rád a potom průběh oslavy samotný, jsou jeden velký nekonečný stres. A teď si představte, že se vám po sále, kde se koná oslava, začne vedle více či ještě více až nejvíce opilých známých a příbuzných courat duše nějaké úplně cizí ženské, která má navíc zálusk na vašeho, asi už celých požehnaných čtyřicet minut, manžela. Posedlost, ovládnutí, kletba. Co se vlastně stalo a kdy? Kdy, kam a proč zmizela Hana? Kdo zmizel Hanu? Kam zmizela její rodina? Stala se obětí války nebo se odstěhovala? Kdo byl Hanin vyvolený a kam zmizel on? Proč ten, kdo něco ví, jenom naznačí a jinak mlčí? Proč je kněz nevěřící a proč bludná duše nemá klid? A existuje na konci nešťastné cesty šťastný cíl, nebo je ta cesta nekonečná? (23.03.2016)

Polsko-izraelský snímek „Démon“ ukazuje, jak je možné natočit trochu jiný horor, originální, se silným sociálním přesahem, a přitom zůstat nadále zajímavý a nenudit. Alespoň z mého pohledu byl snímek velmi zajímavý a nenudil jsem se ani chvíli. Je z toho cítit evropská filmařina a je to dobře. Dává to klasickému vymítačskému tématu skutečně něco naprosto odlišného. (11.03.2020)