Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tématem Tváře je klasická disputace nad tím, nakolik je rozum schopen zvítězit nad iracionalitou a naopak. Do městečka přijíždí nevídaná pouťová atrakce v podobě Voglerova magnetického divadla. Skupinka komediantů podobně jako titulní hrdina v Kabinetu dr. Caligariho (Das Kabinett des Dr. Caligari, 1921) musí však nejdříve žádat o povolení u městského konzula. Ten souhlasí, ovšem na popud lékařského rady Vergera musí skupina dokázat, že nejde o šarlatánství. Konzul s radou uzavírají sázku a centrem děje se stává mystický souboj dvou entit: magie v podání záhadného Voglera a rozumu ve ztělesnění Vergeruse. Právě on touží za každou cenu rozbít auru mystického zázraku a hypnotismu, které kolem sebe Vogler šíří. (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (65)

Marigold 

všechny recenze uživatele

Charakteristicky rozkročená podívaná. Od mystických nálad (ach ta zachmuřená tvár Maxe von Sydow!), přes temné existenciální polohy (to když se masky poroučejí k zemi a mystika mizí tváří tvář ponížení) až po dekameronovsky a groteskně rozzářené pasáže, které filmu dodávají barvu a tempo. Příběh si pohrává s nesmiřitelnou dichotomií racionálna a iracionality, vědy a klamu. Bergman s trochou cynismu klade odpověď na otázku "zda je něco mimo tento svět" jaksi mimo hlavní příběh, komickou postavou babky-kořenářky. Mezi iluzionistou Voglerem a doktorem Vergerem se rozpoutává nelítostná bitva dvou nesmiřitelných principů – bitva iluze a reality. Kdo přesvědčí koho o svém světě? Paradoxně se oba potácejí ve stejné sebeklamu a nejsou schopní nabídnout než lži a přetvářku. Odpověď na otázku oběma uniká pod zdánlivě sebejistými a mystickými maskami, které si nasazují. Ingmar Bergman nezůstává jen trpělivým a expresivním pozorovatelem (čímž film mistrovsky dává absolutní prostor divákově nitru), filmem se vine citelná nit sarkasmu, kterým hodnotí jak "komedianta a šarlatána" Voglera (navazujícího na tradici poníženého Alberta z Večera kejklířů) i arogantního racionalisty a manipulátora Vergera. Není nic tragičtějšího než závěrečný "triumf" jednoho z nich, který odhaluje lidskou existenci jako pompézní masku, která halí tvář vyděšenou ze smrti a vlastní nedokonalosti závojem pompy a pokrytectví. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

Vskutku zvláštní film, u kterého není lehké definovat, čím vlastně je (něco mezi dramatem a komedií, ale dá se vysledovat i přítomnost dalších žánrů). Nechybí mu docela slušná dávka humoru, ale také napětí (vytvářené kolem postavy démonicky vypadajícího Max von Sydowa), nevšední avšak poutavá hudba, střet nadpřirozena a racionality, a pak lehce groteskní konec, který zřejmě nesedne každému, ale mně osobně se tenhle Bergmanův „vyplazený jazyk“ na diváka líbil. Celkově slušné 4*. ()

Reklama

mrksik 

všechny recenze uživatele

Bergman opäť rozjíma nad svojimi typickými témami - rozkol umelca a spoločnosti, smrti, viery - no narozdiel od ostatných snímkov, tu na nastolené otázky neodpovedá. (Tu na nastolené otázky ani nehľadá odpovede.) Práve naopak. Otázky nastolí a postupne sa jednej po druhej zbavuje, prechádza do čoraz a čoraz odľahčenejšej polohy až vrcholí tak krásne rozprávkovým koncom. Rozprávka je pre Tvář správny výraz. Dokonca tu máme rozprávkovú čarodejnicu, ktorá nakoniec veľmi príjemne nerozprávkovo odchádza. Bergman sa tu profiluje ako cynik a veď, prečo nie, všakže. No po technickej stránke to až tak dobre nefunguje. Bergman má k filmovosti stále veľmi ďaleko, v typicky divadelnom predstavení dominuje len jediná filmová scéna (v podkroví), s krásnou prácou kamery, osvetlením a aj svojím zmyslom v logike filmu. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

To, že drvivá väčšina belochov sú len herci, hrajúci svoje role je zrejmé už dlho. Je úplne fuk, či sú to mystici, vedci alebo agnostici. Nejednajú zväčša od srdca, ale zo zlatého teľaťa v sebe. Kaukliari, bylinkári alebo predavači automobilov. Kritici, štátni úradníci a sponzori môžu každého poslať do hája len zato, že sa im dotyčný nepáči. Ak je vplyvný, zničia títo dozorcovia správnej tvorby (umenia) prvotný nápad autora, prípadne jeho predstavenie, publikáciu, melódiu. Ohrdnutí tvorcovia sa potom snažia akokoľvek zarobiť na slanú vodu. Bergman to nakrútil v síce krásnych obrazoch. Civilne, ale predsa z toho vytŕčajú divadelné inscenačné postupy. ()

jojinecko 

všechny recenze uživatele

Nádherne, prenádherne natočené..priam majstrovská čiernobiela kompozícia, fantastické nasvietenie. Nemôžem si pomôcť, podľa mňa tu Max von Sydow podal svoj najlepší "bergmanovský" výkon a to sotva povie pár viet. Bavila ma tá hra na pretvárku, farizejstvo, podané cez cirkus..človek si za tým nájde to svoje...ako vždy obsahovo bohaté dielko, hravé, satyrické. Ten záverečný "hororovo-komediálny skeč" mi prišiel ako dokonalé vyústenie a pozitívny záver ako najlepšie zakončenie. Jediný dôvod pre ktorý nedám plný počet je občasná prehnaná teatrálnosť (čo mi celkovo u Bergamana veľmi "nereže") a jedna-dve podľa mňa zbytočne naťahované a nudnejšie scény..Samozrejme ako celok je to dielo, ktoré ani zďaleka nepodlieza vysoko postavenú "bergmanovskú" laťku. ()

Galerie (48)

Zajímavosti (5)

  • Film je zlehka inspirován hrou G.K. Chestertona "Magic", kterou Bergman obdivoval. (D3VIL)
  • Postava jménem Vergerus se v Bergmanových filmech objevuje vícekrát a obvykle působí netečně a krutě. (D3VIL)
  • Postava Voglera byla inspirována samotným Ingmarem Bergmanem. (D3VIL)

Reklama

Reklama