Tvář

Další sezení u Bergmana...nicotné a přitom tak silné a skutečné, že by mu člověk tu jeho šalbu i věřil...šalbu jménem život, přinášející naději a svůdnost...ty ženy...a hlavně porozumění, kam to všechno máme směřovat. Šalba, nic víc, to je to, co po nás Bergman chce, abychom vstřebali...kdo rozpozná jeho dvorního herce do deseti minut, nechť se mi ozve...jeden z nejlepších, nádherná podívaná... (03.03.2024)

Tvář mě moc nedostala. Přeci jen jsem od Bergmana čekal nějaké psychologické drobnokresby postav. To se zde vůbec nekoná. Zde jsou postavy od začátku do konce velkou neznámou, a jejich hlavním smyslem je být většími podvodníky než ostatní. Až jsem se v těch klamech ztrácel. Zde opravdu člověk neví, co se na něj v další minutě chystá. Sice je zde výborně nasnímaná scéna na půdě, kde je doktor pronásledován "oživlým" kouzelníkem, ale jinak se mě film nedotknul tolik, jak jsem u Bergmana zvyklý. (26.10.2009)

„Kto sa naparuje, môže prasknúť.” • Ako by si tentoraz akosi i extra zvlášť zase potykala Siedma pečať s iluzionistickým mágom, Davidom Copperfieldom, alebo: Všetko, čo ste kedy chceli vedieť o Voglerovom magnetickom liečebnom divadle, ale báli ste sa opýtať → bergmanovská smotánka znovu excelovala v psychologickom, pomalom a ťažkom spracovaní o akcii a následnej reakcii ohľadom samotného príchodu "umeleckej" skupinky do malej ospalej švédskej dedinky v I. polovici XIX. storočia [konkrétne rok MDCCCXLVI], čo najmä teda u predstaviteľov vyššej moci doslova vyvolávalo doslovnú hystériu, a tak práve preto prichádzali na rad i akési presvedčovacie metódy zo strany ústredného protagonistu - Alberta Emanuela Voglera [naprosto fascinujúci herecký prejav v podaní Maxa von Sydowa] a jeho spolku kúzelníkov, aby jednoducho povedané i taký „neveriaci Tomáš” napokon uveril, čo nebude vôbec prostou záležitosťou, ako by si nejeden divák na začiatok hneď pomyslel, pričom akonáhle som spozoroval ústrednú líniu udalostí, tak si sám sebe v duchu hovorím: „v tomto prípade sa muselo rozhodne jednať o vylepšenú verziu Siedmej pečati, keď sa oproti originálu úlohy aktérov vymenili, ba by som teraz podotkol, že dokonca vylepšili, von Sydow/Gunnar  Björnstrand/Bengt Ekerot + sa pridala i nadštandardná Bibi = lukratívny filmový zážitok, doplnený o Ingrid Thulinovú v dvojrole, aký sa vskutku azdaže ponúka.” • Mimoriadne náročný titul, ktorý si určite vyžaduje i podobne dosť náročné publikum, ktorého je čoraz viac ako šafranu, a tak naozaj neviem správne posúdiť, komu je vlastne teraz určený...? (24.07.2024)

Vskutku zvláštní film, u kterého není lehké definovat, čím vlastně je (něco mezi dramatem a komedií, ale dá se vysledovat i přítomnost dalších žánrů). Nechybí mu docela slušná dávka humoru, ale také napětí (vytvářené kolem postavy démonicky vypadajícího Max von Sydowa), nevšední avšak poutavá hudba, střet nadpřirozena a racionality, a pak lehce groteskní konec, který zřejmě nesedne každému, ale mně osobně se tenhle Bergmanův „vyplazený jazyk“ na diváka líbil. Celkově slušné 4*. (22.11.2013)

Poslední dobou jsem viděl víc Bergmanů za sebou a pořád se mi honí hlavou, jak obrovskou měl tento slavný rejža výhodu v tom, že měl možnost neustále pracovat se stále stejnou skupinu vynikajících herců. Na ženách můžete oči nechat a muži charismatičtí až za hrob. Kdoví, jak by jeho filmy vypadaly, kdyby tyto možnosti neměl nebo je měl omezeny. Ale dost spekulací. Tvář je podle mne každopádně jeden z relativně lehce slabších Bergmanových děl, ústřední konflikt mě příliš nechytl, nezabořil se mi do mysli. Klasická situace setkání skupiny lidí v omezeném prostoru jednoho domu je sice opojná jako vždy, ale tentokrát se nevyvíjela úplně tím směrem, kterým jsem doufal - až bych řekl, že se zůstávalo spíše na povrchu. Užíval jsem si tak spíše samotné herce (zejména Bibi Andersson a von Sydowa), nezvyklou kytarovou hudbu a taky mě potěšil výborný konec, který mi jakýmsi způsobem evokoval něco z Rukopisu nalezeného v Zaragoze, ostatně i několik dalších momentů. (12.11.2013)