poster

Tvář

  • Švédsko

    Ansiktet

  • Slovensko

    Tvár

    (festivalový název)
  • USA

    The Magician

  • Velká Británie

    The Magician

  • Velká Británie

    The Face

Drama

Švédsko, 1958, 100 min

  • Sarkastic
    ****

    Vskutku zvláštní film, u kterého není lehké definovat, čím vlastně je (něco mezi dramatem a komedií, ale dá se vysledovat i přítomnost dalších žánrů). Nechybí mu docela slušná dávka humoru, ale také napětí (vytvářené kolem postavy démonicky vypadajícího Max von Sydowa), nevšední avšak poutavá hudba, střet nadpřirozena a racionality, a pak lehce groteskní konec, který zřejmě nesedne každému, ale mně osobně se tenhle Bergmanův „vyplazený jazyk“ na diváka líbil. Celkově slušné 4*.(22.11.2013)

  • mortak
    *****

    Nazval bych Tvář disertační prací z filosofie. Spojení Alberta Camuse (umělec jako Sysifos bojující s absurdnem) s odkazy na Ježíše (Voglerova žena odpovídá vesnické aristokracii: "To tvrdíte vy.", Vogler ma "zázračně" vyléčit mrtvé manželství) mě po počátečních rozpacích rychle vtáhlo dovnitř. Ježís se stal bohem, zatímco Vogler dokaže na chvíli navodit strach ze smrti - tedy něco konstituující etiku. Manželka v černém hledá spasitele, takže když uvidí Voglera bez nalíčení, už ho nezná. Považuji tento film za lepší a propracovanější než slavnější Sedmou pečeť.(16.10.2008)

  • Marigold
    *****

    Charakteristicky rozkročená podívaná. Od mystických nálad (ach ta zachmuřená tvár Maxe von Sydow!), přes temné existenciální polohy (to když se masky poroučejí k zemi a mystika mizí tváří tvář ponížení) až po dekameronovsky a groteskně rozzářené pasáže, které filmu dodávají barvu a tempo. Příběh si pohrává s nesmiřitelnou dichotomií racionálna a iracionality, vědy a klamu. Bergman s trochou cynismu klade odpověď na otázku "zda je něco mimo tento svět" jaksi mimo hlavní příběh, komickou postavou babky-kořenářky. Mezi iluzionistou Voglerem a doktorem Vergerem se rozpoutává nelítostná bitva dvou nesmiřitelných principů – bitva iluze a reality. Kdo přesvědčí koho o svém světě? Paradoxně se oba potácejí ve stejné sebeklamu a nejsou schopní nabídnout než lži a přetvářku. Odpověď na otázku oběma uniká pod zdánlivě sebejistými a mystickými maskami, které si nasazují. Ingmar Bergman nezůstává jen trpělivým a expresivním pozorovatelem (čímž film mistrovsky dává absolutní prostor divákově nitru), filmem se vine citelná nit sarkasmu, kterým hodnotí jak "komedianta a šarlatána" Voglera (navazujícího na tradici poníženého Alberta z Večera kejklířů) i arogantního racionalisty a manipulátora Vergera. Není nic tragičtějšího než závěrečný "triumf" jednoho z nich, který odhaluje lidskou existenci jako pompézní masku, která halí tvář vyděšenou ze smrti a vlastní nedokonalosti závojem pompy a pokrytectví.(3.11.2008)

  • mrksik
    *****

    Tak sa to stalo. Ja, zarytý kritik Ingmara Bergmana, dávam plné hodnotenie. Podarilo sa to až na piaty pokus a cesta to bola výsostne tŕnistá, no vo výsledku o to podnetnejšia. Bergman opäť rozjíma nad svojimi typickými témami - rozkol umelca a spoločnosti, smrti, viery - no narozdiel od ostatných snímkov, tu na nastolené otázky neodpovedá. (Tu na nastolené otázky ani nehľadá odpovede.) Práve naopak. Otázky nastolí a postupne sa jednej po druhej zbavuje, prechádza do čoraz a čoraz odľahčenejšej polohy až vrcholí tak krásne rozprávkovým koncom. Rozprávka je pre Tvář správny výraz. Dokonca tu máme rozprávkovú čarodejnicu, ktorá nakoniec veľmi príjemne nerozprávkovo odchádza. Bergman sa tu profiluje ako cynik a ja sa len pýtam: Prečo nie? :) Po technickej stránke to až tak optimisticky ale nevidím. Bergman má k filmovosti stále veľmi ďaleko, v typicky divadelnom predstavení dominuje len jediná filmová scéna (v podkroví), s krásnou prácou kamery, osvetlením a aj svojím zmyslom v logike filmu. Uvidíme, ako to pôjde ďalej, či to hodnotenie predsa len ešte nepôjde dolu. (11.11.'08, FF MUNI Brno)(11.11.2008)

  • sportovec
    *****

    Nepodařilo se mi zjistit, nakolik je titulní postava historickou osobností a nakolik naopak výtvorem Bergmanovy imaginace a umělecké fantazie. Příběh o hranicích lidského poznání připomíná nejen Bulgakovova MISTRA A MARKÉTKU, ale ještě spíše hitlerovského hypnotizéra a iluzionistu Hanussena. Rozplývání vědomého a tušeného, realistického a magického, nadpřirozeného a vědeckého, bylo, je a bude v lidském rodě předmětem trvalého sváru. V Bergmanově případě zkrášleného nejen Sydowovým výkonem, ale i osobitým vkladem tehdy stále mladé a půvabné Ingrid Thulinové, další mimořádné bergmanovské herečky, a celkovým pojetím a filmařským uchopením tématu. Je až neuvěřitelné, co ve svých mladých letech dokázal skandinávský mág zvádnout práce a v jaké kvalitě (v době vzniku filmu přestupoval z třicátnické skupiny do zralejšího čtyřicátnického věku), když se teprve se blížil vrcholům své tvorby. Ocenit je nutné i skvěle zvládnutý historický pohled do švédské společnosti před více než 150 lety. I TVÁŘ tak připravenému divákovi nabízí zážitek, z nějž se, jak je u Bergmana zvykem, tají dech.(14.3.2010)

  • - Vergerus má představovat kritika Harryho Scheina, odpůrce Bergmanovy práce. (D3VIL)

  • - Postava jménem Vergerus se v Bergmanových filmech objevuje vícekrát a obvykle působí netečně a krutě. (D3VIL)

  • - Film je zlehka inspirován hrou G.K. Chestertona "Magic", kterou Bergman obdivoval. (D3VIL)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace