Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Tématem Tváře je klasická disputace nad tím, nakolik je rozum schopen zvítězit nad iracionalitou a naopak. Do městečka přijíždí nevídaná pouťová atrakce v podobě Voglerova magnetického divadla. Skupinka komediantů podobně jako titulní hrdina v Kabinetu dr. Caligariho (Das Kabinett des Dr. Caligari, 1921) musí však nejdříve žádat o povolení u městského konzula. Ten souhlasí, ovšem na popud lékařského rady Vergera musí skupina dokázat, že nejde o šarlatánství. Konzul s radou uzavírají sázku a centrem děje se stává mystický souboj dvou entit: magie v podání záhadného Voglera a rozumu ve ztělesnění Vergeruse. Právě on touží za každou cenu rozbít auru mystického zázraku a hypnotismu, které kolem sebe Vogler šíří. (Letní filmová škola)

(více)

Recenze (65)

ad 

všechny recenze uživatele

Slušný a samozřejmě perfektně natočený film,ale já mám prostě raději mistrova díla odehrávající se v "současnosti"... Tvář je opravdu magická a má až pouťově tajemnou atmosféru, herci jsou také úžasní... jen scénář mi prostě tentokrát nesedl.. Ty tři * platí pochopitelně jen v rámci ostatních Bergmanových filmů, kdybych měl hodnotit v porovnání s ostatní kinematografií, šlo by určitě o 4* ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Aj na Bergmana ide o pomerne ťažký artový kúsok a to je čo povedať. Napriek tomu je prekvapivo divácky veľmi vďačný, čomu napomáha aj Fischerova kamera, niekedy klasicky historická, inokedy hororovo expresionistická, predovšetkým v dych berúcom závere. Tvár kladie mnoho otázok, viera, veda, mysticizmus a fluidné rozdiely medzi nimi, s čím súvisí aj téma hlavná, a to klamstvo, čiže činnosť, ktorú vo svojich životoch praktikujeme najčastejšie. O tom, že svojmu okoliu predstavujeme viacero tvárí/masiek podľa toho, ktorá sa nám práve hodí, netreba príliš dlho diskutovať. A riešia sa aj milostné vzťahy, to by inak nebol Bergman. ()

Reklama

Tayen 

všechny recenze uživatele

Musím se přiznat hned na začátek, že nejsem jednou z těch, kdo by povinně hltal všechny Bergmany. Občas se na něco kouknu, uznám, že je to po filmařské stránce dílo profesionála s láskou k příběhům a charakterům a osobitým přístupem, přesto mě nikdy po shlédnutí nepopadne chuť si vyhledat další jeho film. Stejně je tomu i v tomto případě. Miluji mystiku a jakousi komornost - obojí se v Bergmanově filmech vyskytuje v hojné míře, přesto vím, že nikdy nedostanu přesně to, co chci a charaktery jsou na mě příliš tragické. Tragičnost ano, ale s mírou, prosím. "Kouzelník" Vogler je přesně takovou tragickou postavou, jako by z oka vypadl dr. Caligarimu (na což naráží i popisek v obsahu filmu), pak si ale sundá svou masku a tajemno je pryč a zbude jen obyčejný člověk, který žebrá o peníze, a ti, jež ho obdivovali a žádali o pomoc, jím začnou opovrhovat. Ne - tohle mi nevadí nejvíc - ale vadí mi to, kouzlo je pryč. A konec? Tak to mi tak trošku přišlo jako z pohádky, až moc utažené za vlasy. Chybělo jen dodat: "Tak a teď si vás všechny koupím." ()

Dan9K 

všechny recenze uživatele

Pro mě naprosto jednoznačně nejlepší (či nejsympatičtější a nejpřitažlivější) Bergman (z celkem 17-ti filmů). Geniální taškařice ( i když to jsem asi neměl prozrazovat) plná humoru, strachu, napětí, filosofie a nudy. Od všeho hodně. Dát pět hvězd mi brání jen nejistota, co bylo vlastně přesně záměrem, ale nebudu popírat, že sklony k plnému hodnocení mám a to velké. ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Přepsáno v lednu 2019. Označit Bergmanův film Tvář za drama je zavádějící, neboť jde o nihilistickou komedii a dramatická atmosféra psychologické naléhavosti je pouze vyjadřovacím prostředkem úsilí tvůrce k vyniknutí celkové působnosti existenciálního znevážení maloměšťácké ctihodnosti a lidských tužeb. Tématem rozverné filozofické polemiky je stupeň autentičnosti a síla prožitku představení svérázného kočovného divadla. Zvolený prostor a čas poskytují možnost intenzivnějšího střetu rozumu a mámení, obrazové kompozice a přizpůsobivá vynalézavost kultivovanosti slov dává vyniknout myšlenkovým proudům a nihilistickému nadhledu sebe samotného. Hlavní postavou osobité komedie je Albert Emanuel Vogler (skvělý Max von Sydow), tvůrce a nejdůležitější atrakce hypnotického chvění. Jeho cílem je existenční prosperita tajuplného a nevšedního živobytí. Iluze je pitvána do poslední kapky krve a ve jménu pokroku a rozumu je zesměšňována a zastrašována. Odmaskovaný eskamotér už nejitří prostředí záhadou, ani chtíčem. Nejzuřivějším názorovým oponentem neuchopitelného světa kouzel je Anders Vergerus (velmi dobrý Gunnar Björnstrand), zdravotní rada a povýšený zastánce vědeckého zkoumání světa. Strach z neznáma se v odborném výkladu již nejeví jako strach, vlastnímu prožitku navzdory. Výsměch osvobozuje od přítěže. Hlavní ženskou postavou je Manda Vogler alias pan Aman (šarmantní Ingrid Thulin), věrná manželka Alberta Emanuela i jeho pravá ruka při představení. Je upřímná ve svém skeptickém pohledu na situaci a stále je nejpevnějším bodem magnetického divadla. Ke kočovným kumštýřům patří také Voglerova babička (pozoruhodná Naima Wifstrand), čarodějnice s nezvyklým výběrem darů pro potěšení. Dále výmluvný manažer Tubal (velmi zajímavý Åke Fridell) a tělesnost poznávající mladý kočí Simson (příjemný Lars Ekborg). Neudržitelnost daného stavu je každému srozumitelná, jen vyrovnávání je odlišné. Důležitou postavou je Johan Spegel (zajímavý Bengt Ekerot), vysloužilý herec a neúnavný pijan v posledním stádiu tělesného rozkladu. Smrt je výzvou, která nabízí mámení odhaleného tajemství i jedinečnou možnost pro zasloužilý úspěch jejich největšího představení. K výraznějším postavám patří také Ottilia Egerman (příjemná Gertrud Fridh), mystériem okouzlená manželka konzula. Okouzlení je příslibem tělesného prožitku v nudě všednosti. Z dalších rolí: z iluzí rozdychtěná služtička Sara Lindqvist (bezprostřední Bibi Andersson), nekompromisní policejní superintendant Frans Starbeck (dobrý Toivo Pawlo), důstojný konzul a hostitel seance Abraham Egerman (zajímavý Erland Josephson), nezkušená služtička Sanna (Birgitta Pettersson), osamělá hospodyně v naději Sofia Garp (Sif Ruud), prostoduchý hromotluk a nevrlý lokaj Antonsson (Oscar Ljung), bezbranně zhypnotizovaná manželka policejního superintendanta Henrietta Starbeck (Ulla Sjöblom), či mladý bolestně toužící sluha Rustan (Axel Düberg). Tvář je osvěžujícím filmovým nihilismem z dílny Ingmara Bergmana. Rafinované, hravé, inteligentní, existenciální. I odměna urozené přízně se nakonec v ovacích zjeví při úprku. Do ouška mi každý večer pošeptá své nejvroucnější přání. () (méně) (více)

Galerie (48)

Zajímavosti (5)

  • Postava Voglera byla inspirována samotným Ingmarem Bergmanem. (D3VIL)
  • Vergerus má představovat kritika Harryho Scheina, odpůrce Bergmanovy práce. (D3VIL)
  • Film je zlehka inspirován hrou G.K. Chestertona "Magic", kterou Bergman obdivoval. (D3VIL)

Reklama

Reklama