Poslední hranice

Ruské a americké druhoválečné filmy jsou si v mnohém podobné, ale Rusové mají nad Američany tři nepřekonatelné výhody. Za prvé mají nekonečnou zásobu krásných žen, za druhé jim to sebevražedné hrdinství člověk rád uvěří a za třetí se nebojí vyvážit patetické scény pořádnou dávkou hořkosti. Podolskije kursanty kombinují syrová jatka a pomalé romantické scény. Kupodivu se to spolu netluče. Především proto, že život nebyl ke kadetům nijak vlídný. Při snaze ucpat díru ve frontě a zastavit postup německé 5. pěší divize jich drtivá většina padla. Scénář je k hrdinům podobně nemilosrdný a protože rozpočet je tradičně velkorysý a neomezuje ho strašák Hollywoodu jménem PG-13, má film občas téměř syrovou atmosféru. (25.07.2021)

Ruské vojnové filmy z posledných rokov mi prídu podobné ako vajce vajcu. Všetko krásne farebné, nablýskané , v spomalených záberoch. Nadriadený súdruhovia sú celkom milý, všetko správny chlapi. Medzi vojakmi samí hrdina, doslova všetci... Vo voľnom čase nádherný život, krásne upravené kasárne, parky, pokosená trávička a čisté uniformy...dokonalosť sama. Naopak druhá, nemecká strana dostáva málo priestoru a keď už, tak je to samí nesympatický hajzlík, vrah, bezcitný človek...V scéne kde prechádza tank so stojacim oficierom je jasne vidieť zachmúrenú tvár a orlí nos... Film je fajn, niežeby nemohol byť lepší len trocha viac vierohodnosti preboha. Väčšina ľudí vie, aký život mal ruský vojak, čoho boli čekisti, NKVD a súdruhovia schopní. Romantická linka vo filme mi nevadila skôr naopak, akčné scény boli slušné, ale nijako výnimočné. Scéna bombardovania však bola skvele natočená, na výbušninách sa nešetrilo. Skúšajte a natáčajte ďalej molodci, možno o rok budem spokojnejší. 60%. (29.08.2021)

Další ruský válečný velkofilm a upřímně zase pecka. Měl bych výhrady ke scénáři a hercům, kde jsem se uplně s nikým nesžil, ale výprava i hudba naprosto famozní, fakt mi šla hlava kolem! Je záběr, kde nechájí na férovku vybouchnout celou vesnici hardcore efektama, žádné PC modelování. K současné ruské kinematografii mám vztah jako mnozí k architektuře brutalismu. 8/10 (02.03.2021)

Od Rževa zatraceně daleko padnoucí brutálně toxická propagandistická telehovnela plná hluboko falusofických mouder, jako třeba že „Tahle válka je jen masakr,“ kterou zajisté zadal vyrobit jmenovec hlavního gejroje a t.č. vrchní demagog cara Vladimíra. Jedním slovem xblití a navíc mě dle stavu hodnocení ke dni mého zhnusení (75 %) a po letmém pročtení několika zdejších oslavných častušek jímá podezření, že to tu masově infiltrovalo čtenářstvo Sputniku! (09.04.2021)

Kdybych byl líný, označil bych si celý komentář kamaráda gogo76  a dal pak ctl-c a ctrl-v. Vidím to úplně stejně. Rusové si poslední léta dost zakládají na připomínámí velkých bitev, hrdinského sebeobětování a točí jeden válečňák za druhým. Tu a tam v duchu hesla dějiny píší vítězové něco zamlčí, něco přikrášlí, něco vylepší. Veskrze se ale jedná o solidně řemeslně zpracované záležitosti nad jejichž kvalitami a tím míním hlavně výpravu a technické zpracování může český divák jen slintat jak Pavlovův Azor. Z prvních kousků jsme byli všichni paf, pak jsme to začali brát jako ruský standard a paradoxně, teď už nám to nestačí. Navíc z toho standardu začíná občas dost brutálně vykukovat ruský patriotismus, který umí být někdy dost těžko ztravitelný obzvláště když je vlezlý. Leckdo si lecos pamatuje ještě z dob, kdy se nám to tu cpalo horem dolem a tak se občas někomu může objevit i dávná alergie na rudé prápory. Je to trochu škoda, protože kdyby v tom Rusové našli rozumnou rovnováhu budou jejich filmy skvělé. Ale chápu, že je točí hlavně pro domácího diváka a ten to tlačení na pilu  možná ani nevnímá. Mně tam ten patriotismus vůbec nevadí. Leckde je totiž na místě. Kdo o válce na východě něco ví, ví i to, že nejednu bitvu tam Sověti dali jen za cenu obětování celých jednotek. A co hůř, lidé v těch jednotkách svojí marnou situaci danou rozkazem neustupovat často znali a přesto drželi pozice i když věděli, že pomoc nepřijde. Ruský člověk už je takový. Obětovat se jak včela za celek, nekoukat na sebe. Vydržet neskutečné, když je to třeba. Jen díky této ruské povaze mohl Stalin otočit soukolí války v Rusku ve svůj prospěch. Ne jinak tomu bylo i s touto jednotkou. Její připomenutí je zcela na místě. Jenže je tu i to ale... Chápu snahu režiséra na konci ukázat každou myšlenku dotyčných a že ta zpomalená sekvence neskutečně se táhnoucí trvala vlastně jen pár vteřin... Bohužel ale to vypadá, že než by granát rozmetal stanoviště, vykouřila by partička ještě nejednu machorku a politruk by stihl motivovat vojáky z nějakého na rychlo vytištěného frontového plátku... A to mi tam vadilo. Přesto si říkám.. Kdyby tak naši točili něco alespoň takového o našich hrdinech. Vždyť je toho hromada. Už jen to povstání v květnu... Dávám tedy za 3 protipancéřové náboje. * * * (12.09.2021)