Ani ve snu!

Ani ve snu! mi prišlo, že je filmom bez emocií asi rovnako, ako hlavná hrdinka Laura. A to je veľká škoda, pretože sa mi naň veľmi dobre pozeralo. Píšu síce, že romantický , ale tá romantika tam naozaj chýbala. To, že si raz dali na bilboardoch francuzáka, by som ešte romantikou nenazýval. Inými slovami, vo filme absolútne nič s nikým a medzi nikým nezaiskrí. Strohé, umelé dialogy tomu tiež moc nepomáhajú a film tak naozaj vylepšujú akurát parkouristi so svojimi namakanými trikmi, výborný beat , ktorý tomu všetkému dával elegantný šmrnc a samotná forma, akou bol film nakrútený. Do štvrtej hviezdičky chýbalo málo. (03.10.2023)

Priam učebnicový príklad toho, ako sa dá skvelý námet dokurviť. Ale že poriadne. To dievča vám pošle toľko depresie a negativity, že to ani pekné neni. Ozaj, kto toto rieši? Dnešná mládež bez občianskych preukazov? Tak to ďakujem pekne. Dosť zlé už aj na Čechov a to je čo povedať. Našťastie to nemalo dve hodiny, lebo to by som z toho okna vyskočil ja namiesto hlavného hrdinu. 1 z 5 (21.09.2016)

Takový klasický český film. Snaží se zde o nějaké vážnější téma, které je v tomto případě spojeno s psychologií, ale ona z toho nakonec vyleze jenom taková jednoduchá moderní romance, která se snaží být ozvláštněna tím, jako kdyby se místy jelo na LSD. A do toho ještě trochu moderního parkuru. Ale kde nic, tu nic. (03.10.2016)

Předně si zaslouží ocenit snaha o žánr v ČR nepraktikovaný a znatelně chybějící, a to ne ve smyslu parkourového filmu, ale teenagerského filmu (nesměšovat s teenagerskými komediemi). Stejně jako německý film "Parkour" i čeští tvůrci využívají sport jako metaforu pro určité životní období i otázky a výzvy s ním spojené. Bez ohledu na to, že parkour jako takový nemá věkové omezení, Oukropec a spol. si oproti německým kolegům vybrali vhodnější paralelu v dospívání a navíc v tématech neopětovaných citů, emocionálních zmatků a definování sebe. Pochybnosti nicméně vyvolává linie snu, která jednak působí trochu neadekvátně k věku hrdinky a vnáší do filmu přílišnou doslovnost a jednoznačnost. Takže současně je funkčním prostředkem s řadou nápaditých prvků, ale zároveň se nelze ubránit pocitu, že tvůrcům slouží jako scenáristická berlička. Obzvláště když v jiných ohledech se jim v realistické linii vyprávění daří spojovat konkrétní symboly s obecnějšími významy (motiv lana). Elementů vyvolávajících ambivalenci a vytrhávajících z jinak stylově vytříbené fikce má film více – především dialogy místy náhle šustící papírem, schematické dějové zvraty (zvrtnutý kotník) či studiové interiéry. Nicméně i k nim můžeme jako protiváhu položit o to výraznější prvky nedořečenosti nebo významově či pro vývoj postav nosné situace. Také mile překvapí koncepční uchopení samotného parkouru, které se nepokouší citovat z hyperefektních performačních videí, ale drží se stylově spíš při zemi, aby ilustrovalo hlavní linii dospívání a ne ji zastiňovalo. A jako finální bonus jsou zde přirození neherečtí představitelé z řad parkouristů, obzvláště pak hlavní představitelka, která postavě dává přirozenost a především fyzickou zdatnost. 7/10 (10.07.2016)

Cílová skupina: zřejmě třináctileté holky a pár borců, co vyznávaj tenhle způsob poflakování po metropolích. Film, který je technicky docela slušný (zvuk, kamera), ale prolínání snové části s realitou pomalu hraničí s šílenstvím. Nebavilo ani trošku, a dialogy jakkoliv se v českých sférách objevují i daleko horší, jsou dost špatné. (27.09.2016)