Ani ve snu!

"Já mám dojem, že od tý doby co skáčeš, ti akorát měkne mozek." Kdysi dávno jsem jednou málem přeskočil lavičku, takže se považuju za docela solidního odborníka na parkour. Prostě se neumím projít po městě, aniž bych si neskočil nějaký ten back flip, side flip, dashe nebo konga a pak se probudím ze sna. Asi něco jako Laura, ale ta alespoň umí něco skočit. Mě totiž kromě toho parkouru na tomto snímku nic moc nezaujalo. (11.05.2017)

Parkour je vizuálně působivý sport, škoda že ho filmaři nevyužívají častěji. Tady ho zase táhne dolů jakási romantická magořina s výtahovou královnou, která působila nejen jako z jiného filmu, ale i z jiné planety. Barbora Štikarová vypadá tak, že bych jí věřil nejen její sportovní talent, ale jak se ocitne u majáku, tak už to zase jde šejdrem. Zajímavý pokus o něco jiného, který ovšem tak nějak nevyšel (50%). (03.06.2020)

Cílová skupina: zřejmě třináctileté holky a pár borců, co vyznávaj tenhle způsob poflakování po metropolích. Film, který je technicky docela slušný (zvuk, kamera), ale prolínání snové části s realitou pomalu hraničí s šílenstvím. Nebavilo ani trošku, a dialogy jakkoliv se v českých sférách objevují i daleko horší, jsou dost špatné. (27.09.2016)

Předně si zaslouží ocenit snaha o žánr v ČR nepraktikovaný a znatelně chybějící, a to ne ve smyslu parkourového filmu, ale teenagerského filmu (nesměšovat s teenagerskými komediemi). Stejně jako německý film "Parkour" i čeští tvůrci využívají sport jako metaforu pro určité životní období i otázky a výzvy s ním spojené. Bez ohledu na to, že parkour jako takový nemá věkové omezení, Oukropec a spol. si oproti německým kolegům vybrali vhodnější paralelu v dospívání a navíc v tématech neopětovaných citů, emocionálních zmatků a definování sebe. Pochybnosti nicméně vyvolává linie snu, která jednak působí trochu neadekvátně k věku hrdinky a vnáší do filmu přílišnou doslovnost a jednoznačnost. Takže současně je funkčním prostředkem s řadou nápaditých prvků, ale zároveň se nelze ubránit pocitu, že tvůrcům slouží jako scenáristická berlička. Obzvláště když v jiných ohledech se jim v realistické linii vyprávění daří spojovat konkrétní symboly s obecnějšími významy (motiv lana). Elementů vyvolávajících ambivalenci a vytrhávajících z jinak stylově vytříbené fikce má film více – především dialogy místy náhle šustící papírem, schematické dějové zvraty (zvrtnutý kotník) či studiové interiéry. Nicméně i k nim můžeme jako protiváhu položit o to výraznější prvky nedořečenosti nebo významově či pro vývoj postav nosné situace. Také mile překvapí koncepční uchopení samotného parkouru, které se nepokouší citovat z hyperefektních performačních videí, ale drží se stylově spíš při zemi, aby ilustrovalo hlavní linii dospívání a ne ji zastiňovalo. A jako finální bonus jsou zde přirození neherečtí představitelé z řad parkouristů, obzvláště pak hlavní představitelka, která postavě dává přirozenost a především fyzickou zdatnost. 7/10 (09.07.2016)

Známému producentu Oukropcovi nechybí odvaha jít proti proudu mainstreamu. Jen odvaha ale kolikrát nestačí. Nově se ocitl i v režijní sesli, kde nedokázal dát příběhu zvlhlé Laury tvar. Šestnáctiletá Laura žije v podstatě dvojí život. Ve skutečném světě už by ráda roztáhla nohy parkouristovi Lukymu, k němuž cítí svíravé vaginální stahy, ale on jejímu pubickému ochlupení nepodlehl. V jejím vysněném světě, plném komických a romantických vizí, je s Lukym v dokonalém souladu, je jen její. Z filmu jsem si neustále nemohl vybrat, která linie je pro děj dobrá, a která naopak překáží. Nakonec nebyla optimálně zvládnuta ani jedna. Přesuny do fantazijního světa byly samy o sobě divné. Holka nastoupí do výtahu, pocítí (pravděpodobně) klaustrofobii, následkem toho se jí začnou promítat vize, v nichž zažívá neskutečné blbismy se svým idolem. Realita je částečně o parkouru a partě výrostků, kteří ho provozují, o vypjatém vztahu s matkou, která má nového milence a do toho se seznamujeme i s mladým fantastou ze sousedství, který co nevidět bude patřit do rodiny, je totiž synem přítele Lauřiny mámy, ztvárnil ho Adam Mišík. Technicky je film na solidní úrovní, má zajímavou kameru, která zvládá technické finesy, o kterých jiné české filmy mohou jen snít. Přesto film celkově působí příběhově unyle, zápletka koliduje, herci film nedrží na patřičné úrovni. Barbora Štikarová v hlavní roli je castingový omyl. Je katastrofálně nesympatická. Film nepozvedly ani známější akvizice: Klára Melíšková a Jan Vondráček jsou tradičně špatní. Mišík je nadbytečný, jeho artikulace je děsivá. Petr Oukropec umí vyprodukovat pozoruhodné filmy (např.Bába z ledu), je odvážný i v oblasti tvorby pro mládež, což je patrné na tomto počinu, který smíchal parkour, fantazijní prvky a teenage žánr. Jenže se ukázalo, jak nesnadné je mixovat v českém filmu málo prověřené aspekty. Výsledek je pak poměrně nepřirozenou směsicí, u níž převažuje technické zpracovaní nad příběhovým srancem, který se z toho postupem času vyklubal. 5/10 (08.02.2018)