Srdcová královna

Nový pohled na tématiku lásky a vztahů se rozhodla na filmová plátna přenést režisérka May el-Toukhy, která přišla s příběhem právničky Anne, ve které doslova exceluje skvěle přirozená a bezcharakterní Trine Dyrholm (za roli získala nominaci na Evropských filmových cenách), která žije spořádaný život se svými dvěma dětmi a manželem Peterem. Teď byste možná čekali, že Anne například potká kolegu právníka, se kterým manžela podvede, ale takovému nudnému motivu se el-Toukhy úspěšně vyhýbá. Postavou, která, – jak už čekáte – Annin vztah s Peterem rozvrátí, je velice netradičně Peterův syn z předchozího manželství. Karty jsou rozdány na stole, může se začít hrát. Poprvé divák vidí, že se mezi Anne a nevlastním synem Gustavem začíná odvíjet ještě jiný druh vztahu, tématicky při rodinné hře na schovávanou, která je tak trochu nepřímým úkazem toho, jak se asi jejich tajný vztah bude odvíjet do budoucna. Manžel je za pikolou, Anne a Gustav jsou spolu schovaní za stromem. Gustav vyběhne první a tátu zapiká. Anne se schovává dál. Na první pohled tato absolutně nepodstatná scéna určí vývoj následujících několika desítek minut, které přesně kopírují vývoj nevinné schovávané. Takových scén obsahuje Srdcová královna mnohem více a hraje vlastně na schovávanou i s divákem, který může jednotlivé souvislosti hledat a spojovat je navzájem. Skvěle pracuje el-Toukhy i s vývoji a motivacemi charakterů. Zatímco Gustav je vyobrazený jako živelný a nespoutaný mladík, který ještě poznává život a ochutnává ho plnými doušky, Anne je spořádaná úspěšná právnička, mající své zásady. Annin manžel je úplně stejný jako ona, možná ale více snobský než ona. Když někdo tedy problematického Gustava bere čistě jako charakter postavy, nemusel by plně pochopit, proč se do něj Anne zamiluje. Pokud ale pochopí, že musí na celý příběh nahlížet více komplexně a postavy chápat v kontextu s ostatními, je mu úplně jasné, proč mezi nimi tak spontánně vznikne silné pouto. Sexuální vztah zároveň působí jako pomsta od obou postav. Gustav se mstí, že ho otec kdysi opustil a nechal s matkou. Anne se mstí, že ji s ním už život příliš nebaví. Vztah milenců je vyobrazen drsně, krutě a nespoutaně. Neklade si absolutně žádné hranice při zobrazování sexuality, nechává ze sebe postavy strhat všechno oblečení a zobrazuje i ztopořený penis sedmnáctiletého Gustava, možná snad proto, aby si divák uvědomil, jak závažná věc se mezi nimi děje, ač se to na první pohled nemusí zdát. To zároveň podporuje i nahlížení do Anniny práce, kde řeší podobné případy, jako například domácí týrání, a režisérka tak chytře asociuje její případy v práci s tím doma, kdy spojuje dvě dějové linky filmu a celý se tak zdá být více komplexním a tématicky sjednoceným. Nic neuniká, nic nepřebývá a všechno je na svém místě. Srdcová královna je možná sociální drama, možná thriller, ale škatulce romantického dramatu by se vyhýbal těžko, ač si pod tímto pojmem bohužel všichni představí otřepané milostné trojúhelníky či jakékoli televizní filmy podle Rosamunde Pilcher s názvy jako Mé srdce patří tobě (2014), Zeptej se srdce (2011), Na křídlech lásky (2010) nebo Křídla naděje (2007), stále kombinující v názvech slova srdce, láska a křídla. Několik autorů za poslední dobu ovšem potvrdilo, že téma lásky není otřepané vůbec, naopak je ale důležité autorské a novácké uchopení tématu. Například Gaspar Noé před pěti lety představil pobuřující snímek Love, který opravdu není o ničem jiném než o lásce, přesto dokázal vytvořit zajímavý a zároveň nepříliš dějový film, střídající časové roviny, a vytvořil tak opravdu autorský pohled na destrukci člověka láskou. Vytčeno mu ale bylo příliš sexuálních scén, nemyšleno například hranicí toho, co ukázat a co ne, ale spíše jeho počtem v průběhu celého filmu. S tím pracuje Srdcová královna o mnoho lépe, sexuálních scén obsahuje pouze pár a ač jsou stejně odhalené jako v Love, nezaměřují se jenom na záběry vzrušených citlivých míst. Režisérce May el-Toukhy se podařilo nejen napsat zajímavý nevídaný příběh, ale zároveň spoluprací s kameramanem Jasperem Spanningem docílit surového severského vizuálu a lásku z papíru předat divákovi obrazem. Tím, jak chytře pracuje s filmovým vyprávěním, napětím a dává divákovi indicie, je tak Srdcová královna filmem jak pro artového festivalového diváka, tak zároveň toho mainstreamového s menšími nároky. Ač snímek působí na první pohled velmi jednoduše a prostě, uvnitř je důkladně promyšlený až do těch posledních nejmenších detailů. Snímek buduje napjatý a tajený vztah mezi dvěma osobami, jejichž láska (ať už z důvodu věkového rozdílu či incestu) je stále velkým tabu, které snímek skvěle otevírá a vykládá karty na stůl. A právě karty jsou jedním z motivů, které pozadí Srdcové královny nabízí. Stejnojmenná karta totiž znamená ve výkladu karet matku, manželku, laskavou příbuznou nebo přítelkyni, a přestože může srdcová dáma může také představovat nevěstu nebo milenku, jedná se vždy o starší osobu. A když pak zapátráte na podivuhodně bizarních webech o ezoterice a výkladu tarotových, mariášových či jiných karet, zjistíte, že možná i další postavy zapadají do této prazvláštní mytologie. Například srdcový král ve spojení s jinými srdcovými kartami napovídá, že se jedná o silný cit mezi dvěma partnery. Jestli si režisérka vyložila karty na stůl a začala psát scénář, těžko říct, ale dozajista ukryla to největší tajemství filmu právě do názvu, kdy nevíme, jestli je hrdina pouze královnou srdcí dvou mužů, anebo máme hledat význam ve výkladu karet. S tím prvním se můžete smířit, u toho druhého můžete prostudovat třeba weby Asociace kartářek nebo Bílá magie, ale jen na vlastní nebezpečí. (10.01.2020) (méně) (více)