Hrají:
Hatidze MuratovaObsahy(1)
Hatizde Muratova žije s churavou matkou ve vesnici uprostřed odlehlé horské oblasti na Balkáně, nemají silnice, elektřinu ani tekoucí vodu. Hatizde je poslední z dlouhého rodu chovatelů divokých včel a pracně si vydělává na živobytí sběrem malých dávek medu a jejich prodejem v nejbližším městě vzdáleném pouhé čtyři hodiny chůze. Její pokojný život obrátí vzhůru nohama příjezd potulné rodiny se řvoucími stroji, sedmi bujarými dětmi a stádem dobytka. Hatidze se ke slibované změně staví optimisticky, ale netrvá dlouho a propukne střet, který odhaluje zásadní napětí mezi přírodou a člověkem, harmonií a nesouladem, zneužíváním a udržitelností. Celovečerní debut dokumentaristů Ljubomira Stefanova a Tamary Kotevské s názvem Země medu charakterizuje epická šíře, ovšem zjevně vznikl z důvěrného vztahu mezi filmaři a tématem. Jde o překvapivě humorný, byť drsný i něžný portrét křehké rovnováhy mezi lidstvem a přírodou, o pohled na rychle mizející způsob života a nezapomenutelné svědectví o vytrvalosti jedné ženy. (Artcam Films)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
Pokud budeme tento film považovat za dokumentární - a já s tím moc nesouhlasím, protože scénář je pro mě čitelný - pak záleží jen na režii; a v tomto případě režisérům všechna čest. Pokud jde o ekologii, pak je to pouze "z nouze ctnost", Hatizde vykořisťuje včely (jen na 50%!), ale o to nejde, každé zvíře vykořisťuje jiné a navíc rostliny (v supermearketech to není pouze tak patrné). A co ti "nomádi", co byli zač? Nomád je buď "tažný pták", mění zimní a letní pobyt, nebo putuje podle tradičních stanovišť. Tihle (pěstitelé dobytka) se sem ale dostali - podle všech náznaků - poprvé. Neviděli jsme tu ale žádnou pastvinu, a krávy také nikdo nedojil (v dokumentu by to bylo neodpustitelné). Že tu udělali větší paseku než Hatizde, která tu byla zabydlená a med pro ní znamenal jedinou směnnou hodnotu, je pochopitelné. Pravděpodobně se sem už nevrátí. Pravděpodobně tu už nikdo nebydlí. ()
Jakoby nebyl život v odlehlé nehostinné končině Makedonie těžký sám o sobě, přistěhují se sousedé... Výborný dokument nejen o tom, že peníze nejsou všechno, a všechno si za ně nekoupíte, stojí na výborné kameře a ve střižně přesně daném tvaru. Je občas vtipný, občas smutný, občas dojemný, ale stále vypadá velmi autenticky. ()
Životná situácia náhleho príchodu hlučnej pastierskej rodiny do opusteného mestečka. V ňom žije chovateľka lesných včiel so svojou staručkou, chorou matkou, včelami, psom a mačkami. Konfrontácia dvoch svetov je nevyhnutná. Sveta tradícií, založených na udržateľnej rovnováhe medzi prírodou a človekom a sveta využívania jeho zdrojov výlučne vo svoj prospech bez ohľadu na krátkodobosť benefitov a dlhodobosť nezvratných ničivých následkov. Toto je skvelý námet na hraný film. Chvála tvorcom, že nepotrebovali hercov a z uvedeného námetu vytvorili skvelý dokument. Je voľne zameniteľný s hraným filmom. Balkánske prostredie, odľahlé ruiny starobylých dejín, duch modernizácie, ničiaci všetko pôvodné a tradičné, funkcia kliatby v živote komunity a mnoho iného. To všetko sú faktory osobne blízke, interesantné. navyše, vskutku prispeli k vytvoreniu skvelého filmu. Že nedostal Oscara, je len svedectvom toho, že aj vo sfére doceňovania, žijeme vo svete fandiacom prioritne dramatickému únikovému fantazírovaniu (ktoré neodsudzujem, len konštatujem príklon k jeho velebeniu vo svete umenia pred čímkoľvek iným), nedotýkajúceho sa závažných tém človečenstva, v neustále drasticky vyťažovanom a zanikajúcom pôvodnom prírodnom svete. ()
Osud včelárky Chatidže veru môže spôsobiť, že z oka ukvapne nejedna slzička. Čo je vzácne v dnešnom svete, svedomie tejto jednoduchej osoby je úplne čisté. Či už voči ľuďom alebo prírode. Nezanechať po sebe na Zemi uhlíkovú a vlastne ani žiadnu inú stopu. Tento film mal získať Oscara, nie kórejský Parazit... Toť môj názor. ()
V súčasnosti populárnym spôsobom nakrútený dokument, ktorý samozrejme nepotrebuje hovoriace hlavy, postavy hrajú samé seba a film má naratív, podľa ktorého by bez problémov vznikol aj film hraný. Pre milovníkov sociálnych či etnických dokumentov absolútna extáza, pre priaznivcov dokumentov jeden z vrcholov tohto druhu kinematografie v tomto (minulom) roku a pre tých, ktorí dávajú prednosť hranej tvorbe, príjemná hodina a pol v kine. Do poslednej kategórie zaraďujem aj seba. ()
Galerie (22)
Photo © MK2│Mile End
Reklama