Země medu

Jakoby nebyl život v odlehlé nehostinné končině Makedonie těžký sám o sobě, přistěhují se sousedé... Výborný dokument nejen o tom, že peníze nejsou všechno, a všechno si za ně nekoupíte, stojí na výborné kameře a ve střižně přesně daném tvaru. Je občas vtipný, občas smutný, občas dojemný, ale stále vypadá velmi autenticky. (08.06.2020)

Viděl jsem to už před pár hodinami a pořád nevím, co si o tom myslet a jestli se mi to vůbec líbilo. Exkurze do jiné kultury (a do světa včelaření vlastně taky) to sice je zajímavá, stejně jako život ústřední "postavy" Hatizde a taky to je dost solidně natočené, ale nemůžu si pomoct, cosi mi na tom nesedí a vlastně ani nevím, co si z toho odnést. Jednak to podle mě není moc dokument, ale dokufikce, podobně jako Vandin pokoj, protože tu nemalý počet momentů působí inscenovaně a až moc filmařsky, než že by vyplýval z dokumentování reality. Nemusí to tak být, to ví sami dokumentaristé, jak to celé vedli a já můžu mít jedině teorie, ale buď v tom určitá inscenovanost byla (a tím pádem by to byla docufikce), nebo tam dokumentaristé tak dlouho vychcaně natáčeli, že mohli stvořit přesně takový výsledek, ve kterém, aby to mělo správně dojemný (i když tedy spíš mírně vyděračský, ehm ehm) a drsný konec (SPOILER babička umře asi 10 minut před koncem a Hatizde tak přijde už o úplně všechno... sorry, ale to působí filmařsky víc než dost KONEC SPOILERU), po kterém přijde jakási rychokatarze, aby pak  diváci neměli chuť si hodit mašli nebo se neutopili v moři slz. Možná je to opravdu jen můj dojem, ale vzhledem k tomu, že je to všude prezentované jako regulérní dokument, mám pocit, že to až tak "ryzí" dokument není, jen to režiséři nechtěli přiznat, protože s něčím takhle lavírujícím můžou uspět ve více kategoriích. Taky ale vlastně mám pocit, že se vše rozehrané (rozpor poctivé výroby medu a té komerční, založené jen na výdělek, taky samotné téma včelaření apod.) nakonec tak moc podřídí příběhu, že z čehokoli dalšího nic nemám. Jako by se to pak už tvůrcům nehodilo do krámu, přišlo jim to zbytečné, ale zároveň zapomněli, že se tomu dlouhou dobu věnovali a dokumentárními scénami vycpaly nemalou část filmu. Takhle pak netuším, nakolik ty scény z běžného života obou rodin jsou buď jen zdlouhavé, nebo takové jsou záměrně, pro větší dojem dokumentu. A i když to rozhodně není špatné, mé zmatené dojmy z toho mi celkem brání dát víc jak tři hvězdy, i přes všechny nepopiratelné klady. Ale exkurze do makedonského venkova to byla určitě zajímavá, jen už jsem podobných exkurzí viděl tolik, že zrovna tahle mě osobně neměla moc co nového předat. A možná i proto nakonec to vyšší hodnocení nedám, i když jsem nad ním opravdu přemýšlel. Silné 3* (26.11.2022)

"Nemohu odejít, stala jsem se stromem." Země medu je sugestivně natočený dokument o zcela obyčejných lidech, jehož neobyčejnost tkví v jeho ryzí autentičnosti a přímočarém zpracování, které má i přes svou skromnost vysokou výpovědní hodnotu a nabízí divákovi nejeden moment k zamyšlení. Na jedné straně stojí Hatizde uctívající tradiční hodnoty a matku přírodu, na druhé straně je divoká rodinka tvořící naprostý protipól. I přes vážný tón nabízí film i mnoho úsměvných, avšak stále civilních momentů - ať už jde o matku Hatizde či vzpurná a nemotorná dítka - jež elegantně a nenuceně ubírají filmu na vážnosti. V jednoduchosti a upřímnosti spočívá krása a Země medu je toho názorným důkazem. (20.07.2020)

V súčasnosti populárnym spôsobom nakrútený dokument, ktorý samozrejme nepotrebuje hovoriace hlavy, postavy hrajú samé seba a film má naratív, podľa ktorého by bez problémov vznikol aj film hraný. Pre milovníkov sociálnych či etnických dokumentov absolútna extáza, pre priaznivcov dokumentov jeden z vrcholov tohto druhu kinematografie v tomto (minulom) roku a pre tých, ktorí dávajú prednosť hranej tvorbe, príjemná hodina a pol v kine. Do poslednej kategórie zaraďujem aj seba. (09.09.2020)

Esteticky podmanivé, přesto pečlivě observační. Člověk musí obdivovat tvůrce, jak se jim podařilo dostat se k zúčastněným tak blízko, aby přestali vnímat štáb i v těch nelichotivějších, vyhrocenějších okamžicích. Makedonský venkov zde má určitý Tarrovský étos bezčasí, do kterého lze jednoduše propadnout a přesto vás na konci docela vyleká fakt, že takhle stále žijí lidé na tom samém kontinentě jako vy. Antropologické porno, které beru. (31.08.2020)