Dva bratři

Annaud má patent na líbivost, která ale nepůsobí prvoplánově. Z jeho filmů dýchá jakési drsné, ale poetické estetično. Nad malými tygříky by se i solný sloup ustrnul, jak jsou roztomilí, a většině jejich lidských protějšků by jeden nejradši vyťal pořádný políček. O realističnosti tygřího chování v tomto filmu by se dalo polemizovat, ale to nepovažuji za překážku, když se na snímek budu dívat jako na drsnou pohádku, založenou na trpké realitě. Člověk totiž šelmám nerozumí. Stačí se rozhlédnout okolo sebe. (06.08.2012)

Pokiaľ Annaud nenatočí ďalší zvierací film, dávam malú šancu, že nejakému inému udelím ďalšie plné hodnotenie. Po neodolateľnom a nepretromfnuteľnom 'The Bear' stavil Annaud na istotu a predstavuje nám infantilnejší, no takisto srdečný, milý a zároveň smutný a dojemný príbeh, ktorý stavia proti sebe človeka a zviera. A znova si s touto látkou poradil majstrovsky. Citovo je to pôsobivé dielko, ktoré využíva jednoduchosť a prirodzenosť príbehu a zároveň však nezachádza do krutých krajností citového vydierania u divákov. A čo sa týka môjho rozpoloženia počas filmu, prikláňam sa k 'Eridan'ovi - minimálne. 95%. (12.10.2008)

No jó, komu by se nelíbila koťátka od tygrů. Přestávky s koťaty ten nápad začaly a Annaud tuto myšlenku rozšiřuje do celovečerního filmu. Tygřátka si hrajou, padaj, dostávaj se do konflikrů a jsou roztomilá. Pak vyrostou a už tak roztomilá nejsou, ale stejně jsou furt nádherní. Jen kvůli tygrům dávám 3 body, protože ti to celé táhli. Ten zbytek je celkem zanedbatelnej (i když Guy Pearce nebyl vůbec špatnej - ale víc prostoru měly zvířata, než lidi). Jo ale jinak mě Guy Pearce docela nasral, protože i když měl být kladná postava (nebo spíš kladnější než ostatní), stejně to byl sviňa hajzl, jak tam všechno ničil a střílel. Jo, bylo to pěkně rodinné a jak od Disneyho. No ale nechtějte po mě, abych se na to zase někdy podíval... dobrovolně. PS: škoda těch zbytečnejch digitálních efektů typu netopýři vylétající z jeskyně a tak... (10.01.2010)

Pán Annaud !!! Zase trafil u mňa do čierneho, aj keď Medveď to nie je, ale príbeh dvoch tigrov osadený v zaujímavej scenérii akéhosi indicko - thaisko - kambodžského vidieka a džungle. Tento krát viac tlačil na pílu rodín a ich mladších príslušníkov. Napriek tomu s pokojom dávam 4 b. Nouž sa predsa len teším na troška (vraj) "akčnejší" Annaudov Talizman vlkov. (20.11.2015)

Ekologický biodiverzitní zřetel v tomto filmu pro malé děti viditelně - až příliš viditelně - vítězí nad skutečností. Z toho, co vím o etologii a možnostech neprimátní suchozemské savčí inteligence, plyne jednoznačný závěr: Annaud až příliš antropomorfizuje. Skutečnost, že tygři, ty velké krásné kočky, z kterých jde strach, i když jsou za mřížemi nebo dostatečně hlubokým příkopem, jsou na vyhynutí, mě s tímto přístupem smiřuje. A to i tehdy, nebo právě proto, že druh, do kterého patřím, tady dostává za vyučenou. Právem. Právem, za kterým stojí vynikající cvičitelské výkony i kreace sympatických tygřat a dospělých tygrů. Právem, která nás varuje, že biodiverzita je prioritním lidským druhovým zájmem, na němž závisí naše přežití na této planetě. Právem, které naznačuje, že věda není vševědoucí a její exaktnost dokáže být i zapeklitě matoucí (jen namátkově připomínám, že před 170 lety věda prokázala nemožnost využití železnice, neboť rychlost vyšší než 30 km/h lidský organismus smrtelně ohrožuje právě tak, jako je nemožné snažit se proniknout do nebes se stroji, které jsou prokazatelně těžší než vzduch - tento také vousatý exaktní důkaz je sice méně šedivý, ale zato s prvním sdílí beze zbytku jeho úsměvnost). Právem, které říká, že může-li vítězit ve spekulativně pojatých filmech zlo, není a nemůže být nic, co by bránilo tomu, aby zlo ve filmu bylo přemáháno alespoň čas od času svým opakem - dobrem. Byť dobrem lehce dětinským. (11.10.2008)