V žáru královské lásky

Vždycky jsem tvrdil, že Jana Němce "dělala" Ester Krumbachová. Bez ní pan režisér nedokáže sám sobě určit hranice, kdy už to ještě jde, a kdy už je to trapné a přehnané a přeplácané. Ester by tomu dodala myšlenku, pocit, atmosféru. Jen Němcovou silou je z toho ale nepovedený a uřvaný, zmatený paskvil. (10.05.2013)

Proboha, co to bylo? Směsice bizarních scén, kterým kraluje naprosto geniálně příšerný, na všechny ceny hodný Čok a to je všechno... Nějakou myšlenku jsem v tom objevil, ale nejspíš film žádnou nemá, tak nevím. Občas to svojí příšerností pobaví a občas je to tak špatné, až je to geniální, ale je to jenom občas, ne pořád. Za to jsou ty 2*. Do příště více obřích psychedelických dortů a bude to na 3*. (19.05.2018)

V rámci českého filmu tahle magořina asi opravdu nemá obdoby. Popsal bych to jako takovou obhroublější a neumětelštější jodorowštinu. Němec se po revoluci očividně naprosto utrhl z řetězu a narval do filmu všechno, co ho právě napadlo. Na natáčení musela být asi pořádná sranda. Čok byl však úžasný a za dlooouhé nohy Ivany Chýlkové musím alespoň půl hvězdičky přidat :). (21.12.2011)

V podstatě poslední normální ( normální ? ...! ) film člověka, který byl opravdu geniální a předběhl svou dobu. Člověka, kterým strašně otřásla invaze v 68 a který byl vyštván ze své země. Člověka , který se motal 15 let po všech západoevropských čertech a který se po návratu domů zmohl mimo Toyen pouze na pár divných experimentů spojených s nářkem nad svým nevyužitým talentem. Takže tu máme jeden normální film s afektovaným Vildou Čokem, který souloži s hnijící mrtvolou, lvem sežraným Bolkem Polívkou, vždy provokujícím Lanďákem a nečekanou femme fatale Ivanou Chýlkovou. Sláva devadesátkám. (07.01.2024)

Jakožto velkému milovníkovi děl Ladislava Klímy pro mě není vůbec jednoduché tento film hodnotit. Kniha Utrpení knížete Sternenhocha je jednoznačně nejucelenějším a nejpříběhovějším výplodem autora, navíc (a asi právě díky tomu) také dílem nejznámějším - proto se nemůžeme divit, že režisér Němec sáhl z Klímovy tvorby právě po něm. Z knižní předlohy si vybral osekaný syžet - SPOILER - šílený kníže si vezme šílenou ženskou, která se mu po svatbě začne vyhýbat, podvádět ho, proto ji kníže zabije. Pronásleduje ho ale její přízrak, který v něm vzbudí iluzi, že je jeho žena naživu, což vyvrcholí v nekrofilní koitus - KONEC SPOILERU - který přenesl do současnosti. Tvůrce využil i některých Klímových motivů (a to i z oblasti filozofie) jako např. sílu amorálnosti - ale nijak ji nerozvinul, takže pro neznalce Klímovy filozofie nejspíš vyplynula do prázdna - stejně jako mnohé další věci. Proč si třeba kněžna užívala svatební noc se svým chotěm a následně jí byl odporný? V knize to vysvětleno je, ve filmu to působí nelogicky. A takových otazníků tam bylo víc. Film tedy podle mě nejde bez znalosti knihy pochopit, proto ho asi mnoho uživatelů hodnotí jako odpad. Co bych ale určitě vyzdvihla, je herecký výkon Čoka, který si knížete zahrál opravdu bravurně, i když s Klímovým Sternenhochem měl společnou akorát tu šílenost - Sternenhoch měl být odporný skřet, zatímco kníže Čok byl celkem šmrncovní a ke své ženě se choval až do její vraždy moc hezky. Třeba ty milostné scény byly... nemůžu odpustit alespoň jedno citoslovce.... vrrr! ;-) Ale to se znova vracím ke srovnávání knihy a filmu, čemuž jsem se chtěla vyhnout, ale .... musím si utřídit myšlenky a pak možná napíšu nějaký kvalitní komentář :-D (07.07.2012)