V žáru královské lásky

Kupodivu mi to přišlo zábavné a zajímavě to interpretuje Klímova Sternenhocha. Co ve filmu postradám, je nějaká hlubší myšlenka. Moc se mi líbila scéna se svatební hostinou (lidi se stejně přijdou jen nažrat), svatební noc (jazyky poprvé), odhalující se Chýlková v lese (ta byla výýýborná!!) a sex Bolka a Ivany. Tenhle film je velká výzva a nesedne tedy každému. (21.11.2011)

Proboha, co to bylo? Směsice bizarních scén, kterým kraluje naprosto geniálně příšerný, na všechny ceny hodný Čok a to je všechno... Nějakou myšlenku jsem v tom objevil, ale nejspíš film žádnou nemá, tak nevím. Občas to svojí příšerností pobaví a občas je to tak špatné, až je to geniální, ale je to jenom občas, ne pořád. Za to jsou ty 2*. Do příště více obřích psychedelických dortů a bude to na 3*. (19.05.2018)

Jakožto velkému milovníkovi děl Ladislava Klímy pro mě není vůbec jednoduché tento film hodnotit. Kniha Utrpení knížete Sternenhocha je jednoznačně nejucelenějším a nejpříběhovějším výplodem autora, navíc (a asi právě díky tomu) také dílem nejznámějším - proto se nemůžeme divit, že režisér Němec sáhl z Klímovy tvorby právě po něm. Z knižní předlohy si vybral osekaný syžet - SPOILER - šílený kníže si vezme šílenou ženskou, která se mu po svatbě začne vyhýbat, podvádět ho, proto ji kníže zabije. Pronásleduje ho ale její přízrak, který v něm vzbudí iluzi, že je jeho žena naživu, což vyvrcholí v nekrofilní koitus - KONEC SPOILERU - který přenesl do současnosti. Tvůrce využil i některých Klímových motivů (a to i z oblasti filozofie) jako např. sílu amorálnosti - ale nijak ji nerozvinul, takže pro neznalce Klímovy filozofie nejspíš vyplynula do prázdna - stejně jako mnohé další věci. Proč si třeba kněžna užívala svatební noc se svým chotěm a následně jí byl odporný? V knize to vysvětleno je, ve filmu to působí nelogicky. A takových otazníků tam bylo víc. Film tedy podle mě nejde bez znalosti knihy pochopit, proto ho asi mnoho uživatelů hodnotí jako odpad. Co bych ale určitě vyzdvihla, je herecký výkon Čoka, který si knížete zahrál opravdu bravurně, i když s Klímovým Sternenhochem měl společnou akorát tu šílenost - Sternenhoch měl být odporný skřet, zatímco kníže Čok byl celkem šmrncovní a ke své ženě se choval až do její vraždy moc hezky. Třeba ty milostné scény byly... nemůžu odpustit alespoň jedno citoslovce.... vrrr! ;-) Ale to se znova vracím ke srovnávání knihy a filmu, čemuž jsem se chtěla vyhnout, ale .... musím si utřídit myšlenky a pak možná napíšu nějaký kvalitní komentář :-D (07.07.2012)

Utrpení knížete Sternenhocha je utrpením zejména pro diváka. Nálepka expresionismus neznamená nutně umělecké dílo a exhibice Čoka s Chýlkovou je nudná. Nejsem zhnusená, na to už jsem viděla moc horších věcí, a přepjaté scény nebyly směšné. Mou nejsilněji pociťovanou emocí byl pouze vztek, že musím zabíjet hodiny českého jazyka (a svého mládí) koukáním na totální zhovadilost, kterou bych si sama nikdy nepustila. (23.01.2012)

Pokud si (dobře) vzpomínám, vydali jsme Utrpení knížete Sternenhocha jako první publikaci v ineditním Hostu (Brno). Jan Němec se ale Klímovské estetice nepostavil správným směrem, prsama v před, a uvízl v estetické pasti podmíněné širkokou paletou nabízejících se možnosti. Pro porovnání uvádím koncert skupiny The Plastic People "Jak bude po smrti", nahrané v roce 1979, kde klímovské téma vystoupilo se skutečnou naléhavostí a přesvědčivostí (moje nejoblíbenější album Plastiků). (14.08.2019)