Jiří Suchý - Lehce s životem se prát

Olze Sommerové se podařilo nově - nově v poetice dokumentárního filmu - spojit koláž s celkovým pohledem. Je pravdou, že dějiny tu tak trochu končí rokem 1989 a přesahy se dějí právě v těch kouscích koláže, ale vidět jsou a popřít je nejde. Vhledy do Suchého soukromí nebo objevné armstrongovské střípky jsou i pro poměrně dobře zpravené přátele SEMAFORU nespornou novinkou. Gottovský vstup má příchuť piety. Sommerové ztvárnění nesporně překonává žánrové hranice dokumentu a přesahuje do hraného filmu, jehož je Suchý, tento žijící klasik, nesporným spoluautorem. (02.10.2021)

Mám pocit, že jsem strávil večer ve společnosti Jiřího Suchého, který se s jiskrou v oku, vtipem na jazyku a moudrým klidem v duši ohlédl za svým životem, všechno to, o čem jsem už četl nebo slyšel, mi osobně vyprávěl, já ho bez hnutí poslouchal a přerušoval maximálně smíchem. Je to moc pěkný pocit. (30.10.2019)

Dokumenty Olgy Sommerové mám ráda a ani Lehce s životem se prát není výjimkou. Uznávám, že taková požehnaná "látka", takový "materiál", jakým je pan Jiří Suchý a potažmo ( a po zásluze tolik vzpomínaný) pan Jiří Šlitr, skýtá pro dokumentaristu oceán možností, jak snímek uchopit a paní Sommerová to uchopila opět dobře. Ve Zlatých šedesátých jsem byla ještě na houbách, ale sotva jsem pobrala v následujících desetiletích trochu rozumu, už mě životem provázely slavné písničky a obličeje, které ze Semaforu vzešly. Dokument je natočený pro mě. Oldřich Nový, Werich, Armstrong, tolik píle, tolik práce, prostředí, které "voní" nejen barvami, hudbou a inspirací... Slzy dojetí se mi spontánně tlačily do očí prakticky během celé projekce, ale byly to slzičky přes úsměv a hřejivý pocit kdesi uvnitř duše. Je moc pěkné uceleně sledovat aspoň jakýsi střípek díla, které pan Suchý vytvořil. O věcech smutných mluví s úsměvem, stejně jako to uměl Miloš Forman, laskavost, humor, energie čiší z plátna a do toho všeho ta přirozená skromnost. Vzácný, renesanční člověk, který nám hodně dal a stále nám má co říct. RESPEKT, POKLONA, MÁ ÚCTA a Olze Sommerové za její počin dík. Snímek bych zařadila jako "doporučený dokument" pro základní a střední školy, poněvadž jeho vysoká sdělovací hodnota, může zažehnout nejeden maličký kulturní plamínek, který zatím nesměle doutná a není si jistý, jestli má/nemá? A teď pramínek: "Pramínek vlasů, ti ustřihnu potají..." (24.10.2019)

Milý dokument o legendárním českém hudebníkovi, herci, básníkovi, spisovateli... Který sám je velice milý. Olga Sommerová se soustředí spíše na ty příjemné věci, hezky se tu vzpomíná na některé velkolepé chvíle v životě Suchého. Možná škoda, že potom na mě působilo, že film trochu klouže po povrchu, protože ty vážnější a smutnější věci se spíše jen naťuknou (smrt syna, Jiřího Šlitra a boj Semaforu s režimem..). Celkově však velice fajn podívaná, hlavně proto, že Jiří Suchý je prostě borec. (8/10) (07.03.2020)

"Nashledanou, nashledanou, až se budeš sama ptát, utrhni si růži planou, nashledanou, nashledanou,, mám tě rád." Jiřího Suchého nejvíce obdivuji jakožto básníka. Tento průřez jeho (a dalších) tvorbou je fajn. Semafor nejvíce působil ještě dříve, než jsem rozum začala brát, přesto jsou mi jejich písničky velmi blízké. (19.01.2022)