Myslete na Henryho

Neviem, prečo to má tak slabé hodnotenie. Väčšina amerických filmov je postavená na jednom základnom omyle alebo ak chcete na princípe "amerického sna", že človek môže sám seba len tak zmeniť: že z loosera sa stane hero, že z chudáka boháč, zo škaredého pekný, atď, atď ... Tento film s týmto faktom tiež pracuje, ale s jedným dôležitým prvkom: premena osobnosti sa udeje po strele do hlavy. Takže všetko, čo som tu videl na mňa absolútne fungovalo. (10.02.2010)

K tomuto filmu sedí dokonale jedno slovo - nevýrazný. Nevýrazný Ford, který nehraje špatně, ale nemá co. Jeho postava Henryho je strašně šablonovitá (což se dá vlastně říct o všech dalších postavách i scénáři, protože bezpečně odhadnete, co se kdy stane) nevýrazný Zimmer, nevýrazná kamera… prostě vše je tu takové… ano, mířím k tomu slovu, průměrné. Ale co, i taková esa, jakými bezpochyby Harrison a Annette jsou, si můžou sem tam dovolit natočit něco ne zrovna výjimečného… 50 %. (26.07.2011)

Jeden z najviac podceňovaných filmov, ktorým som sa stretol. Niekedy aj „celkom jednoduchý“ scenár je problematický zahrať. Svoju úlohu opäť perfektne zvládol H. Ford, ktorý dokázal, že mu sedia aj „iné“ veci. Mňa to prekvapilo, zapôsobilo to na mňa. Konečne som pochopil, že naozaj málo stačí k tomu, aby sa nás život zmenil o 180 stupňov. Osobné hodnotenie: 90% (*****) (30.06.2015)

Veľmi príjemný filmík, v ktorom sa ukáže, ako veľmi dokáže zmeniť život jeden krátky násilný čin. Irónia, ktorá pripomenie, aké veci sú v živote tie najdôležitejšie. Síce nejde i nijak prevratnú myšlienku, ani excelentné filmové dielo, ale "iba" o poctivú filmárčinu, ktorá sa na nič veľké nehrá, napriek tomu má veľa čo ponúknuť. Bavilo ma to od začiatku do konca. Ford je kvalitný ťahúň, ktorý sa hodí jak do dramatických, tak do jemne komických okamihov, a tak jeho obsadenie bola dobrá voľba. (06.09.2024)

Utrpení bohatého Werthera. Dravý právník s tváří Harrisona Forda je postřelen, jeho mozek se zresetuje a on přichází na to, že chce žít jiný život než ten dosavadní. Naneštěstí pro  nás jako diváky nemá jeho volba  oporu v náhlém prozření, ale pouze v události a následcích, které nemůže nijak ovlivnit. Obvykle neřeším miscasty, ale v tomhle případě mi bylo Forda vyloženě líto – ve fázi žraločího právníka byl skvělý, když měl ale přepnout do dospělého člověka s čistou duší, narazil na své herecké limity. A rozhodně to není pěkný pohled. Ta bezradnost z něj totiž doslova sálá – a ne, tvůrčí záměr to nebyl. Podobně laděný příběh musí stavět na emocích - ty ale nepřicházejí. Těžko řešit existencionální otázky v prostředí exkluzivní adresy na horním Manhattanu v apartmánu o rozloze tří rodinných domů. Takto z pohledu Hollywoodu vypadá krize a skutečný život. Respektive si jej takto představoval tehdy třiadvacetiletý JJ Abrams. Buďme vděční za to, že časem dospěl. Jsou filmy, co s roky zrají. V tomto případě tomu tak skutečně není. Ten film možná počítá s tím, že jsme všichni jako hlavní hrdina: s kulkou v hlavě jsme přišli o některé funkce mozku.  Je mi líto. Nepřišli. (11.01.2022)