Režie:
Christopher NolanScénář:
Christopher NolanKamera:
Wally PfisterHudba:
David JulyanHrají:
Guy Pearce, Carrie-Anne Moss, Joe Pantoliano, Mark Boone Junior, Jorja Fox, Stephen Tobolowsky, Harriet Sansom Harris, Thomas Lennon, Callum Keith Rennie (více)Obsahy(2)
Začne to fotografií a vzkazem na ní: "Zab ho!" A od té chvíle se odvíjí tajemný a drsný příběh Leonarda. Jeho žena byla napadena, zavražděna a on si skoro nic nepamatuje. Jeho krátkodobá paměť je pryč. Leonard se ale musí pomstít. Okamžitě jde po vrahovi. Aby nějak kompenzoval výpadky paměti, všechno si fotí, cvaká spouští na svém Polaroidu jako blázen a podstatná fakta si nechává tetovat na tělo. Story je vyprávěna zvláštním způsobem. Každá důležitá filmová scéna končí tam, kde předchozí začala, a tak musíme být pozorní, abychom ten zvláštní propletenec dějů a potkávajících se postav dobře vnímali. K hlavnímu hrdinovi se přidávají další - ukecaný Teddy a barmanka Natalie. Všichni jsou s vraždou nějak propojeni. Ale pořád se nám do mysli vnucuje klíčová otázka: Je skutečně vrahem John G, jehož jméno má Leonard vytetováno na prsou? (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (1 530)
Famózní počin režiséra Christopher Nolana, který dokázal natočit film, jenž vás donutí sledovat každej detail pozorně až dokonce ,aby vám náhodou něco podstatného neuniklo, což by zřejmě mělo za následek, že se film úplně nepochopí a člověk se v něm okamžitě ztratí. Fakt geniální kousek a jednoznačně pětihvězdičková záležitost ()
90% - No jo... Nolan dostal skvělej nápad, přesvědčivě ho zpracoval, a charismatičtí herci si už jen tak surfujou na vlně skvělého scénáře. Skutečně, tento film je po všech stránkách mimořádně zajímavý. Jeho forma zpětného vyprávění scén umožňuje divákovi prožít si to, co prožívá hlavní hrdina. Divák zde nemá vzpomínky na minulost, a skládá složité puzzle z toho, co teprve bude. Já ho sice napoprvé asi nesložil správně, ale tím lépe, že se k tomuto hlavolamu budu vracet. ()
Když se váš život stane point-and-click adventurou a vy se zas a znovu ocitáte na neznámých místech, kde se s pomocí předmětů, které máte u sebe a okolo sebe snažíte zjistit, co dělat… Jediným „úložištěm dat“ je pro Leonarda jeho vlastní tělo (nikoliv mysl), na které si nechává tetovat důležité informace (extenzí jeho těla pak představuje polaroid, kterým si fotí osoby vstupující do jeho života a který tudíž nahrazuje jeho vizuální paměť). Jeho identita se zakládá pouze na tom, co si zapsal a co může být interpretováno v rozporu s původním významem, což je dnes, v době, kdy své životy necháváme řídit chytrými telefony, možná ještě relevantnější téma než na přelomu tisíciletí. Vyjádření nejistoty ve vztahu „self“ k sobě samému i k vnějšímu světu tvoří pouze jednu z inspirativních rovin Nolanovy ambiciózní aktualizace noirových konvencí pro (post)moderní éru (dobře mu k tomu posloužily formálně neotřelé snímky evropské modernistické kinematografie). Cílem režiséra bylo dostat nás do pozice člověka bez krátkodobé paměti. Vyprávěcí hledisko je po celý film fixováno na Leonarda. Vidíme a slyšíme pouze to, co vidí a slyší on. Hrdina si nepamatuje, co se stalo před pár minutami a kvůli nechronologickému vyprávění to nevíme ani my. Celkový obrázek si ovšem můžeme složit snáz než Leonard, neboť známe budoucnost. K následkům událostí postupně přiřazujeme jejich příčiny a dění si v hlavě snažíme uspořádat v chronologickém pořádku, což je o něco náročnější myšlenkový proces, vyžadující uplatnění odlišného schématu než v případě vyprávění běžícího klasicky z bodu A do bodu B. Práci nám na druhou stranu usnadňuje linearita filmu (čímž se Memento liší od Sledování se scénami v přeházeném pořadí). Jednotlivé scény v barevné i černobílé příběhové linii na sebe navazují. První akorát běží pozpátku a druhá klasicky (a třebaže se tváří jako objektivnější záznam reality, obsahuje ne tak docela spolehlivé flashbacky), takže se ve finále, nápadně připomínajícím začátek a upozorňujícím tím na bezvýchodnou zacyklenost Leonardovy situace, protnout. Obě linie se zároveň v mnohém doplňují a pomáhají nám poměrně brzy pochopit protagonistovu situaci i jeho cíl. Kdyby Memento běželo chronologicky, přijde o podstatnou část svého tajemství, rozplétání záhady bude mnohem menší výzvou a témata vzpomínání, zapomínání a plynutí času nebudou „vtělená“ přímo do struktury filmu. Složitost vyprávění jinými slovy není samoúčelná, nýbrž směrodatná. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Martinius, Hannah1971, Maghasius ()
Tak tento kousek nesmi chybet v zadne filmove sbirce. Christopher Nolan napsal a reziroval pribeh, ktery je skutecnym zaberem na nervove synapse. Clovek se tomu snazi prijit na kloub a pokazde, kdyz si mysli, ze na to prisel, vyvstane nova otazka. Z toho plyne, ze by Memento melo byt s kazdym zhlednutim lepsi, a taky to tak je... ()
Jak jsem čekal. Konec tomu sice dává punc geniality, ale musel jsem se dost nutit, abych to dokoukal do konce. Nejspíš je to tím, že mi byl hlavní hrdina celou dobu dost ukradenej a backward styl se mi brzo okoukal, protože jinak mi to (samozřejmě až na promakanost scénáře) nepřišlo nikterak zajímavý. ()
Galerie (40)
Photo © 2001 IFC Films
Zajímavosti (42)
- Leonarda měl hrát původně Alec Baldwin. (don corleone)
- Celosvětová premiéra proběhla 5. září 2000 na Benátském FF. (Varan)
- Teddy (Joe Pantoliano) má číslo 555-0134. Stejné měla Marla Singer (Helena Bonham Carter) v Klubu rváčů (1999). (don corleone)
Reklama