Memento

Tak toto je dost tazky film, ale zaroven aj originalny. Ako casto vidite film, ktoreho dej sa odohrava od konca na zaciatok, teda cas ide dozadu? Hrdina vo filme, ktory neuprosne patra po vrahovi svojej manzelky, ma stazenu ulohu tym, ze ma velmi rychlu stratu pamäte. Teda po stvrthodine si vobec nepamäta, ze sa s tym-ktorym clovekom prave vypraval. Pre divaka to znamena, ze sa musi velmi sustredit na dej a davat pozor, co sa tam vlastne deje. Zaver filmu mi prisiel trosku necakany, ale mozno by som si tento film mal pozriet este raz. V kazdom pripade velmi zaujimavy scenar... 22.01.2009 __________ Guy Pearce - (Leonard) +++ Carrie-Anne Moss - (Natalie) +++ Joe Pantoliano - (Teddy Gammell) +++ Stephen Tobolowsky - (Sammy) +++ Mark Boone Junior - (Burt) +++ Thomas Lennon - (Doktor) +++ Hudba: David Julyan +++ (25.09.2008)

Když se váš život stane point-and-click adventurou a vy se zas a znovu ocitáte na neznámých místech, kde se s pomocí předmětů, které máte u sebe a okolo sebe snažíte zjistit, co dělat… Jediným „úložištěm dat“ je pro Leonarda jeho vlastní tělo (nikoliv mysl), na které si nechává tetovat důležité informace (extenzí jeho těla pak představuje polaroid, kterým si fotí osoby vstupující do jeho života a který tudíž nahrazuje jeho vizuální paměť). Jeho identita se zakládá pouze na tom, co si zapsal a co může být interpretováno v rozporu s původním významem, což je dnes, v době, kdy své životy necháváme řídit chytrými telefony, možná ještě relevantnější téma než na přelomu tisíciletí. Vyjádření nejistoty ve vztahu „self“ k sobě samému i k vnějšímu světu tvoří pouze jednu z inspirativních rovin Nolanovy ambiciózní aktualizace noirových konvencí pro (post)moderní éru (dobře mu k tomu posloužily formálně neotřelé snímky evropské modernistické kinematografie). Cílem režiséra bylo dostat nás do pozice člověka bez krátkodobé paměti. Vyprávěcí hledisko je po celý film fixováno na Leonarda. Vidíme a slyšíme pouze to, co vidí a slyší on. Hrdina si nepamatuje, co se stalo před pár minutami a kvůli nechronologickému vyprávění to nevíme ani my. Celkový obrázek si ovšem můžeme složit snáz než Leonard, neboť známe budoucnost. K následkům událostí postupně přiřazujeme jejich příčiny a dění si v hlavě snažíme uspořádat v chronologickém pořádku, což je o něco náročnější myšlenkový proces, vyžadující uplatnění odlišného schématu než v případě vyprávění běžícího klasicky z bodu A do bodu B. Práci nám na druhou stranu usnadňuje linearita filmu (čímž se Memento liší od Sledování se scénami v přeházeném pořadí). Jednotlivé scény v barevné i černobílé příběhové linii na sebe navazují. První akorát běží pozpátku a druhá klasicky (a třebaže se tváří jako objektivnější záznam reality, obsahuje ne tak docela spolehlivé flashbacky), takže se ve finále, nápadně připomínajícím začátek a upozorňujícím tím na bezvýchodnou zacyklenost Leonardovy situace, protnout. Obě linie se zároveň v mnohém doplňují a pomáhají nám poměrně brzy pochopit protagonistovu situaci i jeho cíl. Kdyby Memento běželo chronologicky, přijde o podstatnou část svého tajemství, rozplétání záhady bude mnohem menší výzvou a témata vzpomínání, zapomínání a plynutí času nebudou „vtělená“ přímo do struktury filmu. Složitost vyprávění jinými slovy není samoúčelná, nýbrž směrodatná. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Martinius, Hannah1971, Maghasius (26.07.2017)

Při sledování MEMENTA jsem si připadal, že jsem uprostřed nějaké rafinované hry Christophera Nolana. Nolanův sofistikovaný a ORIGINÁLNÍ scénář je společně s Tarantinovým Pulp Fiction to nejoriginálnější, co vlastní Hollywood v posledních několika dekád. Od (ne)ocenění Pulp Fiction a Mementa jsem přestal sledovat a vážit si Oscarové prestiže. MEMENTO skáče sem a tam mezi jednotlivými příběhy, v prostoru i v čase. Pro mladé filmaře a nedotčené diváky to může být novinka, ale tahle metoda byla už použita. Rozesetá struktura vyprávění je k vidění u kultovního snímku Pulp Fiction, nebo Občan Kane. (26.03.2013)

Těsně po zhlédnutí jen lehce nadprůměrná kriminálka, kterou citelně vylepšuje geniální koncept, se s odstupem několika minut (nikoliv hodin, dní, či týdnů, jak tomu obyčejně bývá) stává vynikající, jelikož si divák uvědomí, jak moc ho Nolan přinutil vnímat příběh a žasnout nad tím, jak do sebe vše hladce zapadá a bez jediného zašprajcnutí funguje. Takhle unavený jsem po filmu nebyl hodně dlouho. A je to únava vskutku příjemná. (25.08.2009)

Jsou filmy, u kterých je vnímání originality subjektivní - odráží se od znalostí diváka a jeho zkušenosti s filmovým médiem, Memento ale mezi takové filmy rozhodně nepatří. Námětem i zpracováním je Memento nefalšovaně originální. Nejde jen o prostý nápad, jak si pohrát s narací, jde také o to, že originální způsob vyprávění zde není samoúčelnou masturbací, ale plně slouží příběhu. Vznikají momenty, které by jinak vzniknout nemohly, divák je více vtažen do děje, film plně zaměstnává jeho mysl a hraje si s ním. Je to úžasné. Memento je nadšasové mistrovské dílo, které neztrácí nic ze svého kouzla ani opakovanou projekcí. 10/10 (11.08.2008)