Pramen panny

"Bože, nerozumím Ti" Boží trest, či jeho netečnost? To je, oč tu běží. Panensky čistý, rozmařilý a naivní svět mladého, krásného života, se střetává s nekompromisní realitou doby. Film poskytuje i drsný kontrast dvou dívčích světů. Je zde závist, je zde i vina. Nelehký námět je převeden v silný film. Situace, jakou připravil zeman Max von Sydow něčenaké návštěvě, je dechberoucí, stejně tak celý závěr. Smíření se s "boží vůlí", kterou má ovšem v rukou člověk. Klasická otrocká víra, těžké monology (mnichova promluva k chlapci, či pánovo slib Bohu) a dokonale podchycená atmosféra s dobovými reáliemi. Mohl bych napsat, že se jedná o dokonalou záležitost, nebýt nulové hudby, chvílemi zvláštního jednání postav, či vývoje děje. Nakonec, osobně si myslím, že si můžu dovolit srovnání (zvlášť, když se podívám na totožné herecké složení), a v tomto případě, je zde pro mne zástupcem plného počtu Sedmá pečeť. Ovšem respekt, který k tomuto filmu mám, je silný. (11.08.2013)

Atmosféra středověku podobně hrubá jako známe od F. Vláčila a taková má své kouzlo, působí věrohodněji a vtáhne více do děje. Bergman tu prakticky zachytil život lidí tehdejší doby s jejich zvyky a do motivu náboženství zasadil příběh o člověku, který v kontextu své víry stojí před největším rozhodnutím svého života. [8/10] (11.03.2010)

Poctivo vyrozprávaný príbeh-legenda z lesov. Vzdialená dnešnému kinematografickému spracovaniu mýtov, zameranému na efektnú akciu a patetické (instantné) posolstvá. Prameň panny vykresľuje nádheru prírody a v kontraste s týmto idylickým obrazom lesa a lúčin ukazuje krutosť ľudského počínania. Využíva sa pri tom rovnocenne úsporné slovo, mlčanie a sila svetla aj tieňa pri ukázaní citových pohnutí postáv ako aj pri atmosfére situácie. Dôležité sú náhodné, zdanlivo nepatrné znamenia. Často upozorňujú na nadchádzajúce udalostí. Varujú. Zmarenie života, ktoré je ústredným aktom legendy, bolo možno dôsledkom zariekavania pomocou vysušených hnátov zvierat a ropušieho hamburgeru. No možno išlo len o náhodný stret s triom divokých horalov. Všeobecne sa konflikt odohráva v strete ritualizovaného náboženstva, prikazujúcom v bežnom konaní vždy pokoru, odpustenie a nenásilie, so svetom nespútaných divokých síl, vzývajúcich prírodné znamenia a pohanské božstvá. Ukazuje sa, že oba svety sú navzájom prestúpiteľné. Zločinom poznačení hriešnici predstavovaní divokými pastiermi sa viackrát zháčia, žalúdok jedného z nich sa dokonca vzpiera po čine prijať jedlo. Naopak pomsta pána domu - zbožného kresťana je neúprosná, krutá a surovo násilná. (30.04.2014)

keď hľadáte prvopočiatku filmov typu "znásilnili ma a ja sa teraz pomstím (prípadne ma rodičia pomstia)" tak ich hľadajte tu...avšak Jungfrukällan sa aj v mnohom odlišuje od klasických amerických či neamerických spracovaní takejto tématiky - nedáva do popredia tú brutalitu páchanú či už násilníkmi alebo pomstiteľmi ale zameriava sa na tú skutočnosť že základné morálne hodnoty boli porušené...a na záver jeden veľmi silný moment v podaní jedného z rodičov...jednoducho mocný, intenzívny, moralizujúci ale aj emotívny film 85% (26.11.2012)

Myšlenkově sice méně rozsáhlé a symbolické než taková Sedmá pečeť, ale o to více silnější a ve svém ztvárnění krutého středověku daleko sugestivnější než Bergmanův předešlý počin. Vytříbená studie odporného morálního zločinu a povinné msty, která má v lidské historii bohužel stejně svrchované postavení jako v té moderní filmové (Steven Seagal a další jemu podobní by mohli vyprávět). Psychologicky působivé, pocitově přesné (od úvodní rutiny prosluněného dne až po atmosféru čiré duševní hrůzy v závěrečných scénách) a herecky taktéž znamenité. Kdyby Bergman ustoupil od některých zdlouhavých monologů a celkově se tolik neutápěl v pánbíčkaření a nejednoznačných vedlejších motivech, byl by pravým králem filmové tvorby. Ale buďme rádi, že byl, jaký byl..... Originál :)) 85% (22.02.2014)