Homolka a tobolka

Třetí z příběhů o rodině Homolkových zachází svou absurditou do krajnosti. Stejně jako u předchozích dílů zahráno s takovou přesvědčivostí až to člověk nepovažuje za hraní a ztotožňuje postavy se skutečnými lidmi a situacemi ze svého okolí. Velmi uvěřitelné, originální a realistické. Verdikt: viz předchozí dva filmy. (17.04.2012)

Mě poslední film trilogie přijde nejlepší, protože tam zůstala homolkovština a trapnosti i radosti malého čecháčkovství, a přitom je film scénáristicky nejpropracovanější. Dokonce jsou tam výrazné vedlejší role (Hrzán, Jegorov, Janžurová, Křesadlová...), což dříve moc nebylo. Tenhle film nezestárne. (20.09.2009)

Kdysi jsem třetí Homolky považoval za nejslabší díl, ale s každou reprízou se mi líbí víc a víc a dnes už je považuji za lepší než ty předchozí a svým způsobem dýchající na záda i jedničce. Možná je to tím, že nesází jen na dialogy a působí tak svižněji, možná jsou mi sedmdesátá léta bližší a tak je to pro mě mnohé ještě víc ze života, možná svou troškou přispěla i skvělá vedlejší Hrzánova linka s nucenou křečovitě organizovanou zábavou a nesnesitelně nadšeným Dytrichem. To vše pochopitelně jako přídavek k další výživné várce skvěle rozehraných situací, dialogů a hlášek. A jako bonus navíc Růžičková se svým nezapomenutelným striptýzem. (17.01.2012)

Za úspěch prvních dvou filmů si Homolkovi zasloužili odměnu, a proto vyrazili na dovolenou na hory. :-) Stylem se to vrací spíše k prvnímu dílu, kdy jsou opět středem pozornosti dialogy a hádky hlavních představitelů. Na dovolené člověk většinou potká spoustu postav a také tady jich přibylo, což se ukázalo jako dobrá volba. Není problém je zahrnout do svých hádek a rázem je více zábavy. Jiří Hrzán se pro role podobných tragédů narodil a tady mu to sedlo. Perfektní menší roli si střihl i neherec Stanislav Dytrich, který exceloval jako vedoucí zotavovny. Všechny postavy mě bavily a v hádkách si našly své místo. Rád se vracím ke čtyřem hvězdám. Prý soudruzi hodně natočeného materiálu zakazovali, ale režisér byl tak šikovný, že to vlastně ani není nijak poznat… možná by to bylo ještě lepší, ale to už jsou zbytečné řeči. Dobré je to i tak. (19.12.2023)

Bohužel, Homolkovi neoddělitelně patří k české kinematografii 60. let a jejich normalizační přesah považuju za velkou znouzectnost, kterou spasila pouze výtečná herecké etuda celé famílie a Jiřího Hrzána. V úvodu filmu se zdá, že Papoušek udrží svůj úsporně satirický styl, ale postupem času se film rozteče v otravné lískání záporných vlastností pracujícího lidu, které je vsazeno do nejasně reflektovaných kulis rekreace ROH... Na jednu stranu i tady najdeme velmi mírné karikování zjevné debility "organizovaného štěstí", na druhou stranu vyznění filmu nepatří k nijak satirickým, díky ukrutné titulní písni spíše k typicky středoproudým agitkám. Jen rezonance Papouškova talentu a moudře umírněný tón scénáře drží Homolku a tobolku nad úrovní příšerného normalizačního škváru, který měl vychovávat lid k pozitivnímu vnímání hodnot socialismu... Dokumentární rozměr a minimalistický vyprávěcí styl předchozích dílů se vytratil, čímž film ztrácí jakoukoli výpovědní hodnotu. Tři leda z nostalgie a úcty k jednomu velkému fenoménu. (28.02.2005)