Il Boemo

Je dobré, že v rámci současné české filmové tvorby vznikne i podobný film Il Boemo nebo Jan Žižka.  V obou případech je tak znát zahraniční vliv.  Nicméně u vyučeného mlynáře Josefa Myslivečka působícího v slunné Itálii je to pochopitelné a přínosné. Italština s titulky mi nevadila. Účast českých herců, je spíše epizodní. Samozřejmě až na Vojtěcha Dyka, který zvládne všechny český mluvicí, obě.  Jsem zvědav na přijetí a úspěch filmu v Itálii. (20.11.2022)

Je to nuda. Špatný scénář, průměrné až podprůměrné herecké výkony a nezajímavá hudba Josefa Myslivečka. Zde by byla silnější inspirace nedostižným Amadeem Miloše Formana skutečně na místě, aby byla vidět alespoň snaha přiblížit se ideálu historického snímku o hudebním skladateli. Il Bohemo byl místo toho mdlým sestřihem souložení a zdánlivě nekonečných výjevů z oper. 1,5*. (12.03.2023)

Tak nevýrazné, unylé, tuctové a promarněné, že lépe to nechat okomentovat nic neříkajícím vygenerovaným blábolem od AI než tím ztrácet čas čili: Il Boemo se snaží být napodobeninou velkého předchůdce, ale bohužel mu chybí ta svěžest a energie, kterou jsme měli možnost vidět v Amadeovi. A to i přesto, že film disponuje solidními hereckými výkony, především Vojtěcha Dyka v hlavní roli. Avšak, člověk nemůže nevšimnout si, že příběh Myslivečkova života působí mdlým dojmem a jeho hudba, která by měla být skutečnou hvězdou filmu, se stává spíše pozadím pro celkový děj. I když film není takový, jaký bych si přál, určitě stojí za to vidět a užít si tak záblesky barokního umění. (23.02.2023)

Amadeus z chudobince a se souchotinami. Docela by mě zajímalo, co by dnes Pepouš řekl na to, že jej po dvě stě čtyřiceti letech vyobrazil nějaký sluníčkářský čecháček místo jako božského, cílevědomého a šarmantního klasicistního génia, razícího si zářnou cestu Itálií, která mu ležela u nohou, až se z toho roztomile pohlavně roznemohl, jako slizce bezpáteřního klasicistního genitála, promrdávajícího se s vervou kariéristického parazita nemytými klíny bohatých či vlivných klasicistních Italek, až si umrdal lues. To by ale možná ještě rozdýchal. Ovšem za to, že jeho památku krutě zostudil bezprecedentní neherec a ochrnutý bezlýtkáč Vojtěch Sakmaj, mimicky se projevující výhradně v případech, kdy nosil benátskou škrabošku nebo syfilitickou masku, tak za to by dozajista někomu nasraně vrazil do prdele čembalo. Velmi úsměvné je také to velkohubé označení distributora - „velkofilm“. Ty „velkolepé“ záběry Benátek (cca deset minut baráků ze dvou metrů) v této televizní inscenaci dost připomínají slavný Trhák pana Boufingra. Počítám, že takhle za soumraku a mimo sezónu jezdili tamní člunotramvají za deset éček na hlavu Kanálem Grande, a když náhodou narazili na nějaké liduprázdné zákoutí, vyfuckovali Dicka z lodi, flákli mu na držku škrabošku, aby neplašil holuby, a nechali jej pár minut jako obvykle bezradně nehrát na goupročko, přičemž Václav akorát tak hlídal, aby je odněkud nezmerčili karabiníci a nenapálili jim pokutu dvojnásobně převyšující rozpočet filmu. „Velkokrásně“ oprýskané interiéry „velkošlechtických“ sídel, tipuji na nějaký ten squat v Braníku s pár narychlo nalepenými antickými tapetami z fotošopu a vyloupený sekáč s cigánskými napodobeninami Ludvy Šestnáctky, zase dost nápadně připomínají klasicistní holobyty, jejichž majitelé byly klasicistní socky, tudíž neměli na nábytek. Operní lóže a kukaň desetihlavého orchestru počítám vypapundeklovali někde v Karlíně a nechali mezi nimi pobíhat pár druhořadých italských a ruských!!! (dezoláti zkurvení) herců, kteří patrně makali za jídlo a prohlídku Prahy s ilegálním průvodcem, a jímž místy vkládali do huby dialogy jako z logopedické poradny. Nasraně druhé, ač je to evidentní malofilm a těžký zhovnabitch, musím připustit, že genitální Pepoušovy kompozice udělaly svoje, což spolu s kulantním nasvícením, beznadějnou strohostí, solidní etudou s malým Mozartem a jakýms takýms, byť prudce diskutadebilním, příběhem tomu jistou atmosféru i spád vnukli, a já se u toho příliš neotravoval a zas tolik nezlobil. Takže krásných 2,5000000000132. (26.02.2023)

Česko-italský film o českém skladateli Josefu Myslivečkovi. Zaprvé mě překvapila česko-italská spolupráce, tím je film světovější. Zadruhé se přiznám, že o Myslivečkovi jsem v životě neslyšel, a tak jsem rád, že jsem se dozvěděl, že jsme měli dalšího známého skladatele. Vojta Dyk se do role perfektně hodil a výprava a kostýmy jsou na výborné úrovni. Se scénářem je to horší, základ je dobrý, ale je tam spousta zbytečných scén, kvůli kterým je natažena stopáž a divák se místy nudí. Zaujalo mě, že v té době každý spal s každým, což ke konci vidíme, k čemu to vedlo... to hned něco chytíte. (14.01.2024)