Il Boemo

Petr Václav se pustil do projektu na naše poměry rozhodně ambiciózního. Kritiky oceňovaný a na ceny vyslaný Il Boemo je vskutku film minimálně evropského formátu a tolik takhle ambiciózních projektů u nás opravdu nemáme. Celý film stojí na Vojtěchu Dykovi, který prakticky nesleze z obrazovky. Navíc je drtivý většina filmu v italštině a on to zvládl s velkým přehledem a grácií. Za to si zaslouží absolutorium. Bohužel na mě Il Boemo působí tak trošku jako dobové kostýmní cvičení. Jednotlivé italské pěvkyně a milenky mi přišly hodně necharismatické a prakticky zaměnitelné a celkově jsem se bohužel dost nudil. Rozhodně je vidět, že se snažili o co nejlepší dobové vyznění a peněz rozhodně moc nebylo. V tomto směru se tvůrcům povedl téměř husarský kousek, ale celkový výsledek to v mých očích tolik neovlivnilo. (10.09.2023)

Jsem trochu zklamaný. Ale nutno uznat, že filmu potažmo autorům nechybí odvaha. Odvaha nazývat toto dílo velkofilmem. Odvaha natočit světový film o člověku kterého zná i u nás jen zlomek lidí. Odvaha zobrazit plnočelnou nahotu. Odvaha vložit do filmu tolik práce... Jsou tu skvělé momenty a autoři je dokázali rozpoznat a příslušně akcentovat. Ať už je to setkání s králem, s Mozartem nebo zásadní vztahové kotrmelce. Není to špatné, ale není to pro každého. (05.01.2024)

Pro mě osobně je Il Boemo jedním z nejlepších filmových zážitků uplynulého roku a v paměti mi zůstane ještě dlouho. Na Amadea samozřejmě nemá, i tak se ale jedná o naprosto vynikající a výjimečnou podívanou, kterých se točí málo. Výprava je samozřejmě naprosto ohromující, ale není v tom ani zdaleka sama - scénáři nemám prakticky co vytknout, herci jsou do jednoho fantastičtí, jen famózní Vojta Dyk je ještě převyšuje, strhující výkon! Svých 140 minut film opravdu utáhne, sotva jsem se jednou nadechl, a už byl konec - přistihnul jsem se vlastně, že bych to snesl i delší. I kdyby byl ten film špatný, tak aspoň konečně dostane do našeho povědomí velikána klasické hudby - i já jsem ho doposud spíše míjel, a to je to můj jmenovec! Film je ale naštěstí výborný, takže mise je kompletně splněna. 85 %. (23.04.2023)

Amadeus z chudobince a se souchotinami. Docela by mě zajímalo, co by dnes Pepouš řekl na to, že jej po dvě stě čtyřiceti letech vyobrazil nějaký sluníčkářský čecháček místo jako božského, cílevědomého a šarmantního klasicistního génia, razícího si zářnou cestu Itálií, která mu ležela u nohou, až se z toho roztomile pohlavně roznemohl, jako slizce bezpáteřního klasicistního genitála, promrdávajícího se s vervou kariéristického parazita nemytými klíny bohatých či vlivných klasicistních Italek, až si umrdal lues. To by ale možná ještě rozdýchal. Ovšem za to, že jeho památku krutě zostudil bezprecedentní neherec a ochrnutý bezlýtkáč Vojtěch Sakmaj, mimicky se projevující výhradně v případech, kdy nosil benátskou škrabošku nebo syfilitickou masku, tak za to by dozajista někomu nasraně vrazil do prdele čembalo. Velmi úsměvné je také to velkohubé označení distributora - „velkofilm“. Ty „velkolepé“ záběry Benátek (cca deset minut baráků ze dvou metrů) v této televizní inscenaci dost připomínají slavný Trhák pana Boufingra. Počítám, že takhle za soumraku a mimo sezónu jezdili tamní člunotramvají za deset éček na hlavu Kanálem Grande, a když náhodou narazili na nějaké liduprázdné zákoutí, vyfuckovali Dicka z lodi, flákli mu na držku škrabošku, aby neplašil holuby, a nechali jej pár minut jako obvykle bezradně nehrát na goupročko, přičemž Václav akorát tak hlídal, aby je odněkud nezmerčili karabiníci a nenapálili jim pokutu dvojnásobně převyšující rozpočet filmu. „Velkokrásně“ oprýskané interiéry „velkošlechtických“ sídel, tipuji na nějaký ten squat v Braníku s pár narychlo nalepenými antickými tapetami z fotošopu a vyloupený sekáč s cigánskými napodobeninami Ludvy Šestnáctky, zase dost nápadně připomínají klasicistní holobyty, jejichž majitelé byly klasicistní socky, tudíž neměli na nábytek. Operní lóže a kukaň desetihlavého orchestru počítám vypapundeklovali někde v Karlíně a nechali mezi nimi pobíhat pár druhořadých italských a ruských!!! (dezoláti zkurvení) herců, kteří patrně makali za jídlo a prohlídku Prahy s ilegálním průvodcem, a jímž místy vkládali do huby dialogy jako z logopedické poradny. Nasraně druhé, ač je to evidentní malofilm a těžký zhovnabitch, musím připustit, že genitální Pepoušovy kompozice udělaly svoje, což spolu s kulantním nasvícením, beznadějnou strohostí, solidní etudou s malým Mozartem a jakýms takýms, byť prudce diskutadebilním, příběhem tomu jistou atmosféru i spád vnukli, a já se u toho příliš neotravoval a zas tolik nezlobil. Takže krásných 2,5000000000132. (26.02.2023)

Petr Václav opustil svá sociální témata a je to zajímavý úkrok stranou. Jistě, snímek má své chyby, ale díky netradičnímu tématu, přiblížení Myslivečka současnému divákovi a upřímné snaze o "jiný český film," i když v koprodukci, si to ode mě těch 70% zaslouží. A Dyk je výbornej a hudba nám má co říct i po staletích. (29.06.2023)