Il Boemo

Petr Václav natočil téměř scorseseovský příběh o vzestupu a pádu s dokonale vystiženou atmosférou 2. poloviny 18. století, který bych nesrovnával s Formanem ani Kubrickem, ale s Jáklem. Vysněné, dekádu připravované historické projekty českých tvůrců, z nichž jeden je ukázkou nadšeného amatérismu a jeho PR začínalo a končilo u obsazení "slavných" zahraničních herců, druhý, který nabízí uměleckou vizi, zajímavá témata a jistou pokoru (Interview ČT24), s níž je dílo divákovi předkládáno. V obou pak účinkuje Karel Roden a za způsob, jakým se zjeví na plátně, přihazuju tu pátou hvězdičku. (24.10.2022)

Amadeus z Wishe. Divák vycvičený Formanem, zvyklý jeho skvost zachytit v jakékoli scéně a zůstat přikovaný k bedně, se těžko ubrání srovnání. Je mi jasné, že Amadeus je jiná galaxie i filmově, i Mozartovou hudbou, ambice se k tomu přiblížit by měl jen blázen, takže nezbývá než ocenit snahu vytvořit životopisný film o dalším skladateli, navíc našem, jenomže výsledek je bez jiskry, obsazení slabé, z herců nevyzařuje nic, cosi tam mdle deklamují, hudba drnká na pozadí, nebo hledíme ba nekonečné- otravné árie, atraktivní masky, nápad dobrý, realizace kostrbatá. Nemá to šťávu. (23.02.2023)

Objektivně nejlepší (protože nejpropracovanější a nejstravitelnější) Václavův snímek. Kromě České republiky se natáčelo také v Benátkách a Janově, výprava, kostýmy a prostředí divadel a operních domů dávají logicky vzpomenout na Formanova Amadea. Tím největším triumfem je ovšem Vojtěch Dyk v životní roli, který se naučil svoje dialogy v italštině a zároveň patří mezi největší hudební talenty své generace. Vytknout ovšem musím (a dělám to poslední dobou hodně často) přehnanou stopáž filmu a také poněkud jednoduchý scénář, který nepřináší prakticky žádný dramatický oblouk a omezuje se zejména na Myslivečkovy pletky s ženami. Přesto se jedná o jeden z nejlepších českých filmů minulého roku právem vyslaný na Oscary (i když se do úzké nominace nedostal). Držím palce aspoň na Lvech. (11.02.2023)

Velkofilm jistě ne, spíše takový většofilm. A nástupce Amadea už vůbec ne. I tak je Il Boemo velmi dobrý film, s nímž mám vlastně jediný problém. Úplně totiž nevím, co mi Petr Václav chtěl Myslivečkovým příběhem sdělit. Opravdu, nějaká zásadní hlavní myšlenka mi asi unikla, nicméně neznamená to, že jsem se při sledování nudil. Naopak jsem se bavil při řadě výborně napsaných a zahraných scén, z nichž musím zmínit především dokonalý dialog s nočníkem, za který by se nemusel stydět ani Tarantino, setkání s Mozartem nebo minimalistické, ale působivé shledání Myslivečka a jeho bratra - dvojčete (oba hraje Vojtěch Dyk - největší trumf Il Boema, je fakt skvělý). I když výsledek připomíná spíše nákladnou televizní produkci, odehrávající se hlavně v interiérech, než klasický celovečerák, nakonec mě potěšilo, že si dokázal obhájit i tu na první pohled přemrštěnou stopáž. Co víc, klidně bych i nějakou tu čtvrthodinu přidal, aby závěr nebyl tolik uspěchaný. (23.11.2022)

„Všechna sláva polní tráva.“ Nejvíc mě zaujalo intermezzo s Mozartem a důvěrné špitání po večerce u klavíru, kdy se malý génius svěřuje Myslivečkovi, svému dospělému vzoru, se svými dětskými strachy. Za tuto scénu dávám filmu hvězdu navíc. Nabubřelé baroko jsem si užíval i v levné výpravě. Ostatně, za jedno vstupné jsem dostal šest koncertů! Kompletních... Ale za to Petr Václav nemůže, že mi sudičky nenadělily hudební sluch. Sonda do milostného života šlechtičen a oparukovaných obšourníků zaujala, Dyk už méně. Když hrál a prsty mu tančily po klávesách, to mu obličej hrál emocemi, jinak jsem mu nevěřil ani nos mezi očima. ZDRAVOTNÍ OKÉNKO: [][] Kde ztratil svůj nos Michael Jackson víme, v čekárně ordinace doktora Mengeleho. Proč ale upadl nos Myslivečkovi? ♪♫ Aby se jednou měli historici o čem dohadovat. ♪♫ Vrazila se mu do něj jeho satyriáza. ♪♫ Mysliveček k syfilisu přišel jak slepý k houslím. To Vojta Dyk se nechal nakazit záměrně, kvůli hlavní roli v připravovaném remake Petrolejových lamp. [][] A jak široká je propast mezi filmy Amadeus a Il Boemo? Jeden Dyk. (17.08.2023)