Televize v Bublicích aneb Bublice v televizi

Satirický potenciál byl umrtven hned v zárodku, neboť film se nezaobírá žádným existujícím problémem – výchozí nápad slouží výhradně ke generování rádoby humorných situací, nikoli ke kritice zarážejících jevů. Obyvatelé smyšlené titulní vísky žijí ve vakuu a jejich jednání nijak nereflektuje vnější svět, dobovou realitu, k níž se (po vzoru Havlova zelináře) křečovitě hlásí jenom dokola omílanými stranickými frázemi. Ono jednání má přitom podobu nekonečného a neplodného schůzování s předem známými výsledky (proti si samozřejmě nikdo hlasovat nedovolí), takže jsou pro oživení alespoň uměle vyvolávány nesmyslné hádky (a právě jejich zjevná umělost mi brání přirovnat film k Hoří má, panenko, jakkoli si Papoušek z Formanova mistrovského díla několik nápadů vypůjčil). U několika konkrétních narážek tak jako tak není patrné, jestli jsou míněny ironicky, nebo vážně, jestli se Papoušek uvědomělosti bublických venkovanů vysmívá, nebo ji vyzdvihuje jako vzorové chování. Následky organizace volného času nejsou nikterak tragické a k posouzení příčetnosti Bublických schází výraznější konfrontace s lidmi, kteří mají míru normalizovanosti jejich vsi posoudit. Pro inspiraci, jak točit komunální satiru s podobným námětem, se tvůrci mohli podívat na Vítáme vás, pane Marshalle od Berlangy, na film, který není ani roztahaný, ani nezacílený ani bezzubý. 45% (03.10.2012)

Občas mě to až příliš připomínalo Hoří má panenko hoří. Formanovi postupy byli viditelné, ale to nic nemění na faktu, že jsem se výtečně bavil. Fascinuje mě jak se Papouškovi podařilo skloubit špičkové herce s absolutními neherci. Jinak filmové Bublice jsou ve skutečnosti Čimelice, kde se točil i druhý díl Papouškovi homoláčí triologie. (26.10.2009)

Dnes vaříme s Jaroslavem Papouškem. Vezmeme poslední zbylou konzervu ze šedesátých let. Otevřeme a vhodíme do vroucího kotle s předem připravenými těstovinami značky normalizace s chutí. Máme tu ovšem koření, jedno z nejlepších, staré i mladší, takže přidáváme dle vlastní chuti. Vše řádně promícháme a bude-li to potom možné, servírujeme a konzumujeme. Zoufalý humor v tuctové námětu, jenž by jinak neměl šanci na schválení. Přece jen se nakonec Papouškovi alespoň trochu podaří československého divák nasytit. Nezvyklou směsicí herců z různých období, hrajících tak nějak uvolněněji, než v jiných filmech ze sedmdesátých let. (19.04.2014)

Je tam vidět jakási snaha navázat na Papouškovy (případně Formanovy) filmy ze 60. let, ale spíš se to blíží k takový tý normalizovaný šedi 70. let. Všechen humor je založenej v podstatě na tom, že se někdo hádá o píčovinách. Ani poměrně slušná herecká sestava to moc nezachránila. A nějak mi to ani nejde přes klávesnici, ale nejvíc ze všech mě snad pobavil nechvalně známej "bavič" Petr Novotný, kterej tady hrál, světe div se, největšího frajera z vesnice. A žvejkal jako Esposito. (18.06.2013)

Přesně, jak zde už zde metaforicky popsal "mchnk" nebo v sáhodlouhém komentáři "Adam Bernau": Na jedné straně se nezapře osobnost Jaroslava Papouška, který v předešlé dekádě spolupracoval např. s Milošem Formanem na filmu Hoří, má panenko! a je tu také dost cítit trendy nové vlny zlatých šedesátých let, pokud jde o uvolněný, improvizačný styl. Nápad slušný, dialogy a ztvárnění věrohodné, poutavě působí rovněž účast populárních herců (Haničinec, Libíček, Hlinomaz) mezi neznámými tvářemi či přímo nehereckými účinkujícími. Na druhé straně onu "experimentálně" zachytávanou současnost tvoří období vrcholné normalizace a téma kulturního a pracovního života na vesnici... Ve výsledku nejde sice o tradiční agitku, ale pachuť nějakého toho socialistického dokumentu či podprůměrné slávností estrády přes veškerou originalitu, uvolněnost i dokonce satiru zůstává. Některé momenty z příprav a realizaci televizního natáčení na vesnici jsou vtipné , jiné (např. když akční soudružka na kole honí předsedu kvůli srazené slepici) přímo na ránu. Takže za mě vcelku zajímavý, leč rozporuplný a spíše průměrný filmový počin. (55%) (13.11.2018)