poster

Synův pokoj

  • český

    Pokoj mého syna

  • italský

    La stanza del figlio

  • slovenský

    Synova izba

  • anglický

    Son's Room, The

Drama

Itálie / Francie, 2001, 99 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    ****

    Schovaní svých ulitách, komunikují spolu jenom sporadicky. Naslouchají, ale nechápou. Teprve když se jejich odloučení přenese z duševní do fyzické roviny, začnou si uvědomovat, co všechno dosud přehlíželi. Jejich smutek se zdá být nekonečným. Nanni Moretti všechnu tu tíhu přenáší na diváka, bez nátlaku nás navádí k tomu, abychom si zkušeností ztráty prošli společně s hrdiny. Synův pokoj je vybudován na pečlivě odpozorovaných detailech rodinného soužití. Unikátnost filmu spočívá v jeho nenucenosti, v zájmu o obyčejné, v němž se sami dokážeme snáze najít. Ústřední tragédii nezveličuje (jak Italové rádi činí), jenom opatrně ohledává. Nebojí se ani odlehčujících scén, jejichž vyloučení by životy postav akorát zploštilo. Na klíčovou událost vyprávění nejsme dopředu dlouze připravováni, prostě se přihodí jako přirozená součást života. Dramaturgicky film oživuje rozdělení na dvě překrývající se poloviny. Repríza dřívějších záběrů, nyní ale pomalejších a posmutnělých (dlouhý „following shot“, upozorňující na propojenost Giovanniho osobního a pracovního života), nutí k porovnání, ke hledání rozdílů a „nacházení“ toho, co absentuje. Také Giovanni si nakonec uvědomuje, že jediným spohlehlivým prostředkem k zaplnění mezer nakonec pravděpodobně (protože konec, s postavami rozcházejícími se různými směry, je víceznačný) nebudou psychoanalytické poučky, ale čas, který přes všechny odchody a příchody bližních, nikdy plynout nepřestává. 85%(17.9.2013)

  • Cimr
    ***

    Prvním filmem, který jsem od Nanniho Morettiho viděl, bylo Drahý deníčku. A ten mě překvapil svým nadhledem, hravostí, originalitou, tím, že jsem nikdy netušil, jaká scéna bude následovat. Tedy přesně tím, co jsem u Synova pokoje postrádal. Je to film dobře udělaný, ale příliš konvenční, nepřinášející nic nového. To, že je otec, který ztratí syna, psychiatr a sám se během sedánků s labilními pacienty musí zaobírat mnohem horšími starostmi, to mi připadá jako největší klišé. A objeví se jich tu víc, dočkáme se i brečení nad skříní se synovým oblečením nebo dopis od synovy lásky, který byl odeslán pozdě a přichází nevhod... Přesto Morettiho obdivuji, že do takového tématu šel, že si takovou hlavní roli napsal pro sebe. Kdyby to ještě bylo špatně zahrané, nedalo by se na to koukat. Naštěstí není.(24.3.2012)

  • radektejkal
    ****

    Syn zemřel příliš pozdě. Za půl hodiny. To už jsme s ním vstoupili do kontaktu, trochu jsme ho poznali, něco se o něm dozvěděli, našli pro něj mnohé sympatie. A nám nezbývá než se spolu s otcem, matkou a sestrou plavit jejich časem. (You talk to me as if from a distance / And I reply with impressions chosen / From another time, time, time - zpívá případně ke konci filmu Brian Eno.) Vše se postupně, snad dočasně rozpadá jako keramika. (sekvence "užitná keramika" a "zábavní park" patří k vrcholům kinematografického myšlení). Otec Giovanni Sermonti to svaluje na "ztrátu objektivity", která mu znemožňuje pracovat a milovat, manželce chovat se neafektovaně, a dceři povznést se nad výrok volejbalového rozhodčího. Nanni Moretti, vedle scénáře a režie, zvládl bravurně i hlavní roli (jak by to asi udělal i Robert de Niro, kterému se podobal zjevem i projevem). Pozn.: Film si silně připomněl skvělou - a v rámci jejího díla nedoceněnou - knihu Virginie Woolfové "Jakobův pokoj".(23.1.2015)

  • Majkak
    ****

    Jemný a citlivý film, který ukazuje, jak harmonické vztahy mohou člověka nést v okamžicích velké tragédie. Psychiatr, který ztrácí profesionální nadhled v okamžiku, kdy jej hluboce zasáhne smrt syna. Problémy ostatních jsou ničím v okamžiku prožívání vlastní tragédie. Nedokážeme odpovědět na otázku, proč se to stalo právě nám. Jediná odpověď, která nedokáže dát uspokojení těm, kterých se to týká, ale je pravdivá – a proč právě nám se to stát nemělo. Nic se nedá vrátit zpět a nemá smysl obviňovat sebe ani ostatní. Musíme žít dál a milovat ty, kteří s námi zůstali.(31.3.2012)

  • Anderton
    ***

    Snívam o tom, ako sa milujem s prostitútkou, a keď sa zobudím vedla mojej priatelky, tak ma nevzrušuje. Čím to je? Nevážite si sám seba. Ale vy mi hovoríte stále tu istú blbosť dokola. Tento dialóg je jediná scéna, ktorá mi utkvela v pamäti z tohto zaujímavého, ale pomerne nudného filmu. Spojenie európsky artový psychologický film automaticky neznamená, že je to prvotriedna kvalita.(30.9.2009)

  • - CD, ktoré Giovanni kúpi v obchode s hudbou, je "Before And After Science" a patrí do diskografie britského hudobníka Briana Ena (bývalý klávesák Roxy Music). Vo filme zaznie aj pieseň z tohto albumu, "By This River". (Pokryvac)

  • - Vedle Zlaté palmy z MFF v Cannes se film může snímek pyšnit oceněními:
    Association of Polish Filmmakers Critics Awards - zahraniční film
    David di Donatello Awards - herečka (L. Morante), film, hudba
    Guild of German Art House Cinemas - zahraniční film
    Italian National Syndicate of Film Journalists - režie
    Nikkan Sports Film Awards - zahraniční film (hippyman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace