The Commitments

„Struny se zachvějí, saxofon zapláče, přináší naději, útěchu pro rváče.“ Konečně chápu hrdost, s jakou V Bruggách mluvil o svém rodišti Colin Farrell. Dublin. Krásné historické město plné památek, ale i drsné místo k chudému životu z ruky do huby, až do poslední zaplivané uličky prorostlé kořeny irské tvrdohlavosti a nesnášenlivostí protestantů s katolíky, ale i líheň skvělých muzikantů, s drzostí mládí křičících do světa: „Tady jsem!“ Jako se zjevil i sedmnáctiletý umaštěný vágus s úžasným hlasem Deco Cuffe (Andrew Strong, dodnes válí). Ten mě vzal pořádně za pajšl! OKÉNKO SLÁVY: [][] Svých pět minut si zaslouží: ♫♪ Kdo při koncertu odhodí paličky, u baru čapne vola, dá mu hlavičku, pak skočí zpět na pódium a v zakrváceném nátělníku divoce bubnuje dál. ♫♪ Ta, která se v šatně porve s dalšími vokalistkami, kvůli mrštnému jazýčku trumpetisty, a takto nažhavená se vrací zpátky do sálu, dát přídavek. ♫♪ Ten, jehož srdce hraje soul. Muziku, co tě chňapne za koule a vytáhne nad svinstvo bídy a všednosti. [][] Děkuji Willy Kufaltovi za lístek na koncert a možnost hodit mé slipy zpěvačkám na pódiu, za oživení srdce, bušícího do rytmu, za fajn meditaci i příležitost bilancovat. Zda i můj naplno prožitý život, byť bez odlesků slávy, stál za to. Pod nebem plným hvězd. (11.05.2023)

Ačkoliv tento styl hudby není úplně můj šálek kávy, moc se mi líbil příběh jako takový, svou podstatou, dále filmové zpracování, a v neposlední řadě nadšení a zápal, jež z muzikantů přímo prýštělo. :-) Dávali do toho vše, šlo to od srdce. A vůbec - všechny ty radosti i starosti, překážky, rozmíšky, vztahy, touhy..., se kterými se členové kapely potýkali, působily přirozeně, ze života. Totéž se dá říci o hereckých výkonech. Pobavily i drobné nenápadné odkazy na další Parkerovy filmy, např. Hořící Mississippi. ["Filmová hudební výzva" - Snorlax; a zároveň "Virtuální retro kino" Willyho Kufalta] (08.05.2023)

Vzestup a pád jedné kapely, která navždy zmizela z povrchu zemského a nenechala tu nic. Co je na tom tak zajímavého? V podstatě nic, krom vtipného nadhledu a snahy pozorovat a smát se všem možným i nemožným problémům, které vznikají v poměrně početné hudební skupině. Film se nezbavuje nadhledu v žádném okamžiku to je rozhodně dobře, jen chvílemi působí obyčejně a je nudný a to nezachrání sebelepší vtip. (04.12.2007)

"Přímočarý" humor, hromada jednoduchých vtipných hlášek, z nichž polovinu už jste slyšeli a tu druhou si domyslíte, ještě než ji dotyčný dořekne, převážně komediální ladění, do kterého se ty vážnější pasáže nehodí, poloamatérští herci a docela milé písničky - to jsou Commitments, podle jedné ankety nejlepší Irský film všech dob. Hudební filmy mám velmi rád, ale u tohoto zoufale jednoduchého dílka jsem se po dlouhé době těšil, až budu z kina pryč. Samozřejmě je to jen moje hodnocení. Hudba je významnou součástí tohoto filmu a pokud vás zaujme - mě minula - nebo jste se kdysi také pachtili v kapele, možná v Commitments něco najdete. 3/10 (30.04.2006)

Nějak mi v tom chybělo něco navíc. Něco, co dělá dobrými filmy jako Perný den, Rok ďábla nebo již zmiňované Leningradské kovboje. Tohle je sice příjemně (avšak časem poněkud zdlouhavě) plynoucí historka o založení, prvních neúspěších, prvních úspěších, úspěších a rozpadu jedné skupiny z chudé části Dublinu. Humor tu sice je, ale na můj vkus velmi zřídka (zajišťují jej vlastně jen hlášky zpěváka a pak občasné scény jako ta na koncertě se slipami), ten pokus o určitý nadhled zde příliš nefunguje, a vlastně ani to prostředí chudého Dublinu není vykreslené uvěřitelně (pro mne překvapivě), třeba hned z úvodního pouličního bazárku čiší ta kašírovanost na hony daleko (jako bych slyšel rejžu: "Teď jakože se dohadujete o tu cetku na stole, herec projde kolem, vy si ho nevšímáte, tamhle se zastaví..."). A ani ta muzika mne kupodivu tolik nebrala, přišla mi jako odvar z dávno slyšeného (asi jako u Hudbu složil, slova napsal). (05.06.2023)