Salò o le 120 giornate di Sodoma
Salo ou les 120 journées de Sodome
Salo, or The 120 Days of Sodom
Salo, or The 120 Days of Sodom
Obsahy(2)
Poslední dílo skandálního filmaře Piera Paola Pasoliniho je inspirováno románem markýze de Sade, přemísťuje ovšem děj do fašistické Itálie. Čtveřice vysoce postavených mužů si přiveze do paláce skupinu chlapců a dívek, kteří jim po následujících několik měsíců budou pod taktovkou čtyř prostitutek sloužit jako prostředníci k naplnění všech rozkoší - včetně těch nejzvrácenějších! Absolutní moc, kterou nad svými obětmi mají, je vede až k samé hranici únosnosti, za níž už se ztrácí veškerá lidskost a zbývá jen syrová brutalita a perverze… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (747)
Co jsem to kurva viděl? To je nejabsurdnější a nejbizarnější hovnovina, jakou jsem kdy viděl. Tohle se mi bude blbě hodnotit... Chtěl bych vidět výrazy dabérů ty vole. ()
Dejte člověku neomezenou moc a dopadne to orgiemi v kádi plný hoven! V tohle filmu je krásně vidět to "nejlepší" z nás. Plus dobrá kamera, skvělá hudba i tempo. Pasolini je filozof za kamerou, takže ty odpady za zahnědlou píčovinu jsou úplně mimo ()
Naprosto neuvěřitelný filmový zážitek všech dob... Tento film ovlivní váš život! Před a potom... Po shlédnutí tohoto filmového skvostu se vaše duše ocitne v prázdnotě, tělo ochabne a mysl ztratí naději na lásku mezi bližními.... Avšak je tu naděje plamínek pravé lásky a ta se skrývá v úplném konci filmu, když se dva hlídači - mladíci (ozbrojená stráž) na sebe pohlédnou a za zvuku hudby danné LP desky spolu začnou tančit... Takový je život bolest a radost dohromady! ()
Rozumiem, že sa na film treba pozerať metaforicky, ale ja som na to nemala ani jednu bunku v mozgu. ()
Jak tak pročítám zdejší šokovanou, pobouřenou a znechucenou komentářovou sekci, tak si myslím, že jste toho za život ještě moc neviděli. Pokud se někdy začtete do de Sadovy předlohy, která je mimochodem po literární stránce dle mýho skromnýho názoru otřesnější než její samotnej obsah, tak pravděpodobně zjistíte, že Pasolini vlastně natočil oproti originálu takovou soft erotickou grotesku. Jestli je na tomhle filmu opravdu něco znepokojivýho, je to fakt, že mnohým hercům nebylo během natáčení ani 18 let. ()
Přeneseně by se dalo říci, že sebevraždu lze spáchat i natočením filmu, jenž zbořil všechny hranice a nebude nikdy zcela přijat, třebaže se stal součástí kánonu světové kinematografie. Pasolini převedl na plátno látku, jež je „plošší“ než vícevrstevnatá výstavba jeho filmu. Výsledek je však těžko stravitelnou (patrně i pro skutečné sadisty) metaforou úpadku a perverzní podstaty totalitního režimu. Ze strany trýznitelů vidíme systematickou estetizaci násilí, kdy tyto akty se odehrávají organizovaně, slavnostně, za hudebního doprovodu atd. V kontrastu s explozí nelidské krutosti a extrémního sexu je projevů lidskosti (soucitu nebo odporu) velmi málo. Oceňuji nesporné řemeslné kvality snímku, nicméně základní metafora nefunguje prostě proto, že prožitek trýznitelů je z pochopitelných důvodů nepřenositelný a nesdělitelný, a vždy se bude klást otázka, zda k jejímu filmovému vyjádření byla taková dávka explicitního hnusu nezbytná. ()
Související novinky
12. Seminář archivniho filmu: Marco Ferreri
12. ročník tradiční akce proběhne v Uh. Hradišti 7. - 9. května a přiblíží u nás až na výjimky vesměs neznámou tvorbu slavného italského režiséra Marca Ferreriho, který v mnoha ohledech bořil… (více)