Evangelium sv. Matouše

Pasoliniho interpretace evangelia je velmi svérázná. Místy by se dala pochopit jako křesťansko-komunistický manifest. Jak jinak pochopit věty typu „Hovořím vám: Bohatý těžko vejde do království nebeského. Lehčí je velbloudu projít přes oko jehly, než boháčovi vejít do Božího království.“ Pasoliniho marxistické cítění se tak projevilo i ve výkladu Písma. K tomu můžeme přičíst tradiční neorealistické přístupy, jako natáčení exteriérů, chudiny, práce s neherci. Inspirační zdroj je zde jasný. Život ve válkou zničené Itálii se skutečně mohl v lecčems podobat bídě, v níž žili židovští apoštolové v Judeji za vlády císaře Tiberia. Režisérův výklad tradičních biblických premis o chůzi po vodě, nasycení davu atd. se ve snímku zdá být výkladem zcela bez dramatického náboje. Děj plyne tak nějak nenápadně, očekávatelně, šedě. (Právě s tímto jsem osobně měl velký problém, což se podepsalo na mém celkovém hodnocení.) Vše působí zdánlivě amatérským dojmem. Co se daří, je držet vážnost a důstojnost k tématu. Skoro se nechce uvěřit, že film je od stejného režiséra jako šokující Saló, aneb 120 dnů sodomy. Pasolini ale nikdy nebyl režisérem, jehož hlavním nebo dokonce jediným cílem je šokovat. Byl to vzdělaný, humanitně orientovaný člověk, filmový kritik, spisovatel. Za vším, co dělal, je myšlenka. V jeho filmech je určitá myšlenková kontinuita spojující celé jeho dílo, ač se to někdy zdá málo uvěřitelné. Kdo nepochopí, nikdy nemůže pochopit Pasoliniho. (01.01.2012)

Toto podanie života a smrti Ježiša Krista, zrejme nepríjme veľa kresťanských ovečiek. Tí sú schopný vraždiť za každú pozmenenú hlásku vo Svätom Písme. Kam sa hrabe Džihád. A Ježíš musí byť sklamaný. Dielo je podobenstvom v niečom skratkovitým, v niečom zbytočne naťahovaným a v niečom celkom iným, ako si to ( podčiarkujem ) obyčajný divák predstavuje. (09.01.2018)

Tady Pasolini projevil zajímavé zpracování látky: nechal text Evangelia bez výrazných změn strhujícím způsobem doslova přednášet hercem, který představaoval Ježíše Krista. To vše podtrhuje imaginativní kamera a výběr ze slavné klasické hudby. Celek je obdivuhodý a dopadá na diváka s o to větším výsledkem, než jiné, více "vybavené" filmy. (18.04.2003)

Biblické téma vzrušuje snad každého evropského člověka bez ohledu na jeho světonázorovou orientaci. Všudypřítomnost křesťanské symboliky povznesené ve svém působení nad věk a výchovu je v našem životě totiž neoddiskutovatelná. Velký Ital pojal toto téma po svém a velmi osobitě. Evangelium svatého Matouše - mimo kanonizovaná novozákonní evangelia existuje celá řada apokryfních - má zřejmě nejblíže k prvotní zvěsti nejstarších křesťanských obcí ještě hluboko ve vnitrojudaistické periodě počáteční fáze této víry. Sociální náboj, který je s neobvyklou silou v Ježíšově legendami líčeném životě obsažen, je i východiskem Pasoliniho pojetí. Zdánlivě statický běh filmu jen zdůrazňuje závažnost zvěsti i tématu. Právě proto scénář co nejvíce cituje originální text. Vším, zvoleným tempem, kamerou, která věnue stejnou pozornost krajině i hrdinům, i volbou postupně se rýsující skupiny pasoliniovských herců, vzniká obraz aktivního, hybného křesťanství, které si beze zbytku zachovává vášnivost sociálního apelu a vůli pomáhat činně poníženým a uraženým. Obraz živý i dnes svou provokující touhou a svou neuhasitelnou žízní po pozitivním dosažitelném činu. (12.09.2007)

Ťažko hodnotiť. Snímok je plný extrémov, ktoré ma buď ultra nadchli alebo ultra rozhodili. Nepochybne ale má film svoju umeleckú hodnotu, to nepopieram. Zo všetkého najviac ma oslovila hudba, ktorá tu pekne dopomáhala ku grandióznosti niektorých scén (hlavne tých duchovnejších). Bacha a Mozarta by som mohol počúvať celý deň, ale aj Šostakovič ušiel. Tiež obdivujem ako neherci dokázali perfektne zahrať, to sa len tak nevidí. Čo sa týka Ježiša, asi tak nejak som si ho charakterovo vždy predstavoval - rebelant bez príkras. Na druhú stranu ma totálne iritovali exteriéry a vlastne aj celá výprava. Kraj Basilicata a konkrétne oblasť okolo San Mauro Forte sa síce tvarom svojich vytesaných domčekov do skál na Jeruzalem podobá, ale nebolo to celkom ono, aspoň mne to tak prišlo. Výprava bola naozaj hrozná. Pripadalo mi to, ako keby Pasolini v rýchlosti vybrakoval všetky kostymérne v okolí a pobral halabala všetko, čo sa mu na prvý pohľad zapáčilo - jazdecké talianske prilbice zo zač. 20. st., husitské prilby, vidiecke oblečenie sedliactva 19. st., vkusné rustikálne šatky na hlavy a pod.... No hotový mišmaš, ktorý som nepochopil, a ktorý mi celý čas vypaľoval na sietnicu žltú škvrnu. To bol asi ten neorealizmus, ktorý som ale nepobral. K obsahovej stránke snímku nemám žiadne pripomienky - verná kópia Biblie i s presnými citáciami. Pár vetičiek sa mi však zdalo časovo poprehadzovaných, žiadna chyba to ale nebola. Inak bol to veľmi dobrý nápad venovať film pamiatke Jána XXIII., pri pápežovi Jánovi Pavlovi II. sa to Pasolinimu bohato vrátilo. Nerátal som s tým, ale suma sumárum som celkom spokojný. 70/100 (27.04.2016)