In America

„Čo je to transvestita?“ – „Muž, obliekajúci sa ako žena.“ – „Na Halloween?“ – „Stále.“ Škoda hŕstky takmer pozoruhodných dojemných scén (triafanie do E.T. – Mimozemšťana). Je ich škoda na taký mizerný scenár, ktorý poriadne nie je ani o prisťahovalcoch (peripetie v cudzej krajine líči až úsmevne rozprávkovo, bodaj by to takto jednoducho naozaj chodilo aj v realite) ani o smrti blízkeho rodinného príslušníka (a následného vyrovnávania sa s tým). Snímke neprospieva emočné tlačenie na pílu a k oscarovej nominácií za najlepší scenár (!) sa nevyjadrujem. Naopak, nominácie pre Djimona Hounsoua a krehkú Samanthu Mortonovú (obrovská britská posila pre americkú kinematografiu - MINORITY REPORT, KRÁĽOVNÁ ALŽBETA: ZLATÝ VEK, LIBERTIN), sú podľa mňa zaslúžené (potešia aj detské výkony). Zvláštne, že človek, ktorý sa pri písaní scenára inšpiroval vlastnými smutnými zážitkami, napísal také tuctové dielo. (01.08.2009)

Otevřeně se přiznám, že se mně koulely slzy po tváři a to zcela nezastavitelně. Vystřídala se tu celá škála emotivních momentů, jak těch mírně úsměvných až po ty hluboce smutné, kterých bylo určitě víc. Už jen ten jeden z prvních momentů, kdy sedí rodina pohromadě a malá Ariel si vylévá svoje srdíčko : "Stýská se mi. Po čem se ti stýská? Prostě tak. Nemám si s kým hrát. Můžeš si hrát se sestrou. Nemůžu, ona má na hraní kameru. A já nemám nikoho, komu bych řekla své tajemství." Celkově to na mě dýchlo takovou osobní smutnou atmosférou, kterou tomu vtiskli svým scénářem všichni tři, JIm, Naomi a Kirsten Sheridanovi. Ovšem nejúžasnější a nejdojemnější byly sestry Bolgerovy, které to hrály tak, jako kdyby před nimi nebyl žádný štáb s kamerou, hlavně malá Ariel v podání Emmy. A na konci to všechno do sebe tak nádherně a přirozeně zapadlo, že pětihvězda je v tomhle případě určitě na místě. A to nemluvím o krásném závěrečném titulkovém songu. (20.02.2013)

V dobe, keď Írčan Jim Sheridan pricestoval so ženou a dvomi deťmi - dievčatkami - do New Yorku, bola ešte štvorica silne otrasená úmrtím ich piateho člena rodiny, malého chlapčeka, ktorý spadol zo schodov. Sheridan podľa scenára členov svojej rodinky natočil autobiografický film, v ktorom si spolu s nimi lieči dávnych démonov. Ide o veľmi smutnú a osobnú výpoveď, venovanú pamiatke syna. Na Sheridanovom mieste by som urobil to isté. I keď by išlo skôr o záplatu na moje rany, než plnohodnotný divácky zážitok. Po filmárskej stránke filmu niet čo vytknúť. Herci sú slušní, psychológia silná, ale obsahovo vás neroztrhá, ak sa vám nestalo niečo podobné a odpovede na svoje otázky ste nenašli na miestach, na ktorých ich našiel sám Sheridan. (21.05.2003)

Zvláštní film, vytvořený za spolu účasti celé rodiny Sheridanů. Autobiografický film, který asi měl působit jako vlastní výpověd o životě a příchodu do USA. Nelehkých začátcích a hledání přátel všude kde se dalo. Bhužel hodně dojíždí na rozvleklost a nudu. Život nemůže být natolik zábavný aby naplnil film nečím zajímavějším než posláním dětí pro zmrzlinu a dělání jiných :D (05.01.2006)

Jimu Sheridanovi už asi bylo blbé protežovat Daniel Day-Lewise a tak obsadil někoho pro mě zcela neznámého. Škoda, protože výborně napsanou nosnou roli otce neodehrál Paddy Considine nic moc a tak to zbylo na "tušitelku", dvě skvělé holčiny a černého souseda, a všichni dohromady tvořili takový poetický laskavý mikrosvět v domě plném totálního "dna" a naučili se užívat si v tom irskoafrickém ostrůvku uprostřed chladné Ameriky jeden druhého. (18.05.2005)