Reklama

Reklama

Přineste mi hlavu Alfreda Garcii

  • Mexiko Tráiganme la cabeza de Alfredo García (více)
Trailer

Obsahy(1)

Nejvíce autobiografický film Sama Peckinpaha je zároveň nejbizarnějším z jeho čtrnácti snímků, což ovšem u géniů propadnuvších alkoholu nebývá nic neobvyklého. Ryze westernový příběh o muži najatém bohatým Mexičanem k úkonu pečlivě popsanému v názvu filmu se však neodehrává na úsvitu dvacátého století, nýbrž v jeho znepokojivě obskurním období let sedmdesátých, plném nemotivovaného násilí a otázek bez odpovědí. Benny, barman a pianista v jednom z mnoha mexických barů tam na konečné, ucítí šanci vysmeknout se ubíjející rutině neustále odrhovaného songu Guantanamera pro potěchu illinoiských turistů poté, co je mu nabídnuto deset tisíc dolarů za hlavu Ala Garcii, šviháka, který přivedl do jiného stavu dceru mexického latifundisty. Byť je Bennyho delirická odysea ve společnosti Mexičanky Elity a později i zmíněného torza skrz naskrz prosáklá krví a tequilou, nepostrádá ani jasnozřivé okamžiky ryzí romantiky či úlevnou ironii v tzv. kultovních hláškách. Oproti na hony vzdálené, precizně zkomponované Divoké bandě představuje Alfredo Garcia intenzivní kinematografickou zprávu o stavu duše a těla Sama Peckinpaha, muže ze západu a milovníka starých časů, snažícího se rozkoukat v nové době. Alfreda Garciu jsem natočil přesně tak, jak jsem chtěl. Dobrý, nebo špatný, ať se vám líbí, nebo ne, je to můj film. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (134)

ORIN 

všechny recenze uživatele

"Come on, Al, we're going home." Film, jenž Peckinpah natočil v silném drogovém a alkoholovém oparu, si v ničem nezadá s jeho předešlými a mnohem známějšími klasikami. Postupně navyšující se tempo, hustá atmosféra a vynikající tah na branku, především to mě upoutalo na snímku, který je řazen k Peckinpahovým nejosobnějším. Hlavní postavu, Bennieho, v podání Warrena Oatese lze s jistým přitažením za vlasy považovat za režisérova alter ega. Vlastně celý snímek je celoživotní Peckinpahovou cestou, podobně jako Bennieho, pomalu směřující do pekel. ()

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Zřejmě nejstylovější peckinpahovská podívaná! Násilí jako umění prvního stupně. Postavy nepříliš kladné, o to více životné a své. Film se setkal se silným ohlasem, mnohde byl zakazován. Samotnou kapitolou je násilí vůči ženám - umravnění otravné děvky ze začátku je něco, co ve své době příliš nezapadalo do filmových konvencí. ()

Reklama

Matty 

všechny recenze uživatele

Zpočátku jsem vážně nechápal, co na tomhle „gringo“ filmu všichni vidí. Muž a žena a piknik a konvenční režie. Téměř hodinu Hlava budila dojem brakovitého, nezajímavého a hloupého pozdravu z Mexika, který mě jenom utvrzoval v přesvědčení, že Peckinpah byl hajzl, šlo-li o zacházení se ženami. A potom se něco změnilo, kdesi cosi křuplo, hlava opustila svého majitele a najednou jsem sledoval docela jiný film. Bizarní, surrealismem přiotrávenou frašku, směřující k další brutální ukázce režisérova charakteristického rukopisu. Poslední třetina filmu je v tom nejlepším smyslu „baadasssss“ a nadchne i naštve zhruba stejné množství lidí. Intelektuálové mohou opět vést polemiky, jestli je glorifikováním násilí, když zhrzenej klavírista zahraje nejkrvavější symfonii svého podělaného života na úkor životů mnoha posluchačů, ale osobně se nedokážu přimět hledat za tím vším něco jiného než zmatené shrnutí životních postojů jednoho unaveného notorika (Peckinpah Hlavu označoval za svůj nejosobnější film). Apendix: Když už několik desítek minut nudy za několik desítek minut kombajnového masakru, pak raději Scottova Muže v ohni . 70% Zajímavé komentáře: Renton, Exkvizitor, Lookass ()

InJo 

všechny recenze uživatele

Na jednu stranu sice typický Peckinpah (Mexiko, hutný westernový feeling, drsnost, špinavost, zpomalovačky), tentokrát ale až příliš často utahaný a rozvleklý. V 70's to tak možná nepůsobilo, o 50 let později už ale bohužel ano. Navíc dějová odbočka s dvojicí motorkářů je sice vcelku zábavná, pro děj ale v podstatě zbytečná. A ve srovnání např. s Útěkem tu dvakrát nefunguje ani milostná linie, jež má sloužit jako srdce příběhu. Film tak mohutně zachraňuje zejména finální půlhodina, která je "peckinpahovská" v tom nejlepším smyslu slova. 70 % ()

sud 

všechny recenze uživatele

Alfredo sice neobsahuje dohromady nic nového, co bychom již u Sama neviděli (muž se ženou na cestě - Útěk, jedinec proti většině - Pat Garrett & Billy the Kid, znásilnění - Strašáci, ženy pouze pro potěchu a zklidění vzteku - celá tvorba), i tak se ale dočkáme skvělého moderního westernu z vyprahlého Mexika s výborným Warrenem Oatesem v životní roli. Závěrečná půlhodina je jednou z nejlepších Peckinpahových prací. 85%. ()

Galerie (121)

Zajímavosti (4)

  • Film bol uvedený v roku 1978 v knihe "Päťdesiat najhorších filmov všetkých čias" ("The Fifty Worst Films of All Time (and How They Got That Way)") od Harryho Medveda a Randy Dreyfussa. (Arsenal83)

Reklama

Reklama